reklama
 
 

Místo Sparty vzal Gross práci v německém hockeytownu. A ukončil panování Red Bullu

2. 5. 2019 9:55
Provinční Wolfsburg dotáhl třikrát na stříbrnou příčku. Po deseti letech potřeboval změnu a dostal šanci v Mannheimu, kde slavil v 90. letech jako hráč zlatý hattrick. A hned v první sezoně vrátil český trenér Pavel Gross tradiční klub na vrchol. Poprvé vyhrál německou ligu v roli kouče a o své dojmy se podělil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jaké byly v Mannheimu oslavy po zisku titulu?

Bylo to moc pěkné. Mužstvo slavilo trochu více, což je v pořádku. Trenéři se po určité době trochu vzdálí. (úsměv) Kluci si to zasloužili a pořádně to oslavili. Měli jsme ve městě takový průvod v autech, jeli jsme s pohárem ve špalíru. Přišlo se podívat několik tisíc lidí, na stadion pak dorazilo na ukončení sezony více než sedm tisíc fanoušků. Hokej má v Mannheimu tradici, byť je Německo jinak fotbalový národ.

Vzpomněl jste si na tři tituly, které jste s Mannheimem získal v letech 1997 až 1999 jako hráč? Byly to podobné pocity?

Ano, v každém případě se mi to připomnělo. Hráč na ledě to zažívá trochu jinak, ale je to nádherný pocit poznat to i jako trenér. Zkrátka je krásné vyhrát poslední utkání v sezoně.

Ovládli jste základní část, v play off jste zaznamenali jen dvě prohry oproti dvanácti vítězstvím. Zažili jste v Mannheimu dokonalou sezonu?

To nevím, ale určitě byla velmi dobrá. Měli jsme nový mančaft, přišli jsme noví trenéři, byl nový manažer. Všechno se to rychle stmelilo, měli jsme dobré hráče po charakterové stránce. Od prvního momentu všichni pracovali a šli za tím. V základní části jsme jen osmkrát prohráli po 60 minutách, v play off jen dvakrát po prodloužení. Opravdu solidní sezona.

Přerušili jste tříletou nadvládu Mnichova, Mannheim se vrátil na trůn po čtyřech letech. Jsou to dva nejsilnější německé kluby?

Momentálně ano. Mnichov má silné mužstvo a výborného kouče. Nechci mluvit o nějakém uzavřeném kruhu, že Mnichov třikrát vyhrál a konec. V příští sezoně bude znovu silný. Ale je to jako ve fotbale, když Mnichov pořád vyhrává, už to pro fanoušky není tolik zajímavé. Je fajn, když se to trochu promění. Bude důležité, jak na tom budeme my, protože ostatní mužstva nebudou spát.

Za Mnichovem stojí nápojový gigant Red Bull a říká se, že si může dovolit přivést takřka kohokoliv. Může mu Mannheim dlouhodobě konkurovat i velikostí organizace a zázemím?

Velikostí organizace v každém případě. Jak to bude na ledě, to těžko říct. Budeme měnit zhruba pět šest hráčů a budeme mít zase nové mužstvo. Kabina dostane jinou chemii. Uvidíme, jak hladoví hráči přijdou k prvnímu tréninku.

Vy jste přišel do Mannheimu po dlouhých deseti letech ve Wolfsburgu. To byl spíše menší klub rodinného ražení, že?

Přesně tak. Oba kluby jsou profesionálně vedené. Wolfsburg běží pod hlavičkou Volkswagenu, je to největší sponzor. Kdyby nebyl, nemůže se tam hrát snad ani třetí liga. Opravdu to bylo rodinné, je tam něco, co spojuje hráče i fanoušky. Měli jsme solidní výsledky, ale kvalita na mistrovský titul tam zkrátka nebyla. Hráči v Mannheimu byli schopní ve finále udělat ještě krok navíc, jsou to lepší hokejisti. Chod klubů se liší. V Mannheimu je obrovská aréna a mnohem více zaměstnanců, potřeboval jsem pár týdnů, abych si všechny dovedl zařadit. Zato v kancelářích Wolfsburgu je pět šest lidí.

V součtu s hráčskou kariérou jste byl u čtyř z osmi titulů v historii Mannheimu. Cítíte se být s klubem spjatý?

Prožil jsem tady krásná hokejová léta jako hráč. Nestává se často, že vyhrajete s klubem tři tituly za sebou, navíc ve vyrovnané soutěži. Vrátili jsme se sem s kolegou Mikem Pellegrimsem po dvaceti letech, chtěli jsme něco dokázat a netušili jsme, že se nám to povede první rok. Jsme už s městem spojení, přišli jsme po dvaceti letech a připadá nám to stejné. Akorát jsme hráli ve staré hale, teď jsme v nové aréně. Jinak je to hokejové prostředí a lidé v něm skoro stejné, měli jsme to jednodušší. Očekávání jsou každopádně stejná a nejsou malá. (úsměv)

Říkáte, že Německo je fotbalový národ, ale v Mannheimu se nehraje ve fotbale nejvyšší soutěž. Má proto převahu hokej?

Dá se říct, že ano. Třeba se hraje v úterý, je špatný den, a přesto přijde deset a půl tisíce diváků. Když je dobrý den, je vyprodáno. Když je parádní den, přišlo by na finále snad i 50 tisíc lidí, ale aréna nejde nafouknout. Čím je lepší soupeř nebo o něco jde, mohlo by to tady prasknout.

Atmosféra bývá v německé hokejové lize bouřlivá, že?

Je výborná a v Mannheimu skutečně poznáte, že to má tradici. Waldhof, fotbalový klub, se teď trošičku trápí. Dříve se hrála v Mannheimu i druhá fotbalová liga, ale hokejová hala byla přesto plná. Ono si představte, že tady není jen Mannheim. Za mostem je další město Ludwigshafen, deset minut po dálnici Heidelberg. Je to takový uzel, aglomerace s 600 tisíci lidmi. Ti chtějí něco vidět a jdou na hokej, fotbal nebo házenou, která se hraje v naší hale a je velmi dobrá. Ve Wolfsburgu bylo na hokeji dva a půl tisíce lidí, na fotbale třeba dvacet. Úplně něco jiného.

Zvedla se v Německu popularita hokeje po stříbrném úspěchu na olympiádě v Pchjongčchangu?

Možná se o hokeji více píše, protože takový úspěch hned tak rychle asi znovu nepřijde. Jinak se v hokeji nic nezměnilo. Hráči, kteří byli stříbrní, jsou více vidět v televizi, píše se o nich a jsou na veřejnosti, žádný skok ale nepřišel. Hokej hlavně není ve veřejných televizích, na rozdíl od fotbalu. Aby se více dostal do vnímání společnosti, musí se dostat na stanice jako ARD nebo ZDF.

Co čekat od Němců na letošním mistrovství světa? Budou v Košicích bojovat se Slováky nebo Dány o čtvrtfinále?

Tak nějak bych to viděl. Nechci tu stříbrnou medaili podceňovat, ale v Pchjongčchangu měli Kanaďané, Američané a Švédové výběry béček, možná céček. Konfrontace na MS mi připadá zajímavá, zámořské týmy postaví mladé týmy, ale se strašně dobrými hráči. Zajímá mě, jak německý hokej uspěje. Jestli se dostane do čtvrtfinále a jestli bude mít šanci. Většinou jdou ale Němci ze čtvrtého místa ve skupině a narazí na favorita.

Ostatně na loňském MS po olympiádě měli Němci k postupu do čtvrtfinále docela daleko.

Ano, to ukázalo realitu. Národní mužstvo podle mě není ani tak odrazem německé ligy. Ta je podceňovaná v Česku i všude jinde. Přitom prvních pět šest mančaftů má velmi dobrou úroveň. Hraje se tady jinak než v Česku nebo Švýcarsku, ale při vzájemných soubojích jsou to vyrovnané zápasy.

Německý trenér Uwe Krupp podepsal vloni se Spartou dvouletý kontrakt a má za sebou první sezonu. Sledují Němci, jak si vede?

Ano, sem tam byly zprávy, jak se mu daří. Sparta byla na podzim hodně nahoře, otočila pár zápasů až na konci. Mluvilo se o tom. Pak přišel útlum, rozebíralo se, jestli Uwe zůstane, nebo ne. Řešilo se i předkolo play off proti Vítkovicím. Uwe má v Německu jméno, mimo jiné došel s nároďákem na MS do semifinále, zmínky o něm byly a jsou.

Vaše jméno se také skloňovalo při spekulacích o novém trenérovi Sparty, ale vy jste už v průběhu sezony 2017/18 podepsal kontrakt s Mannheimem, ještě jako trenér Wolfsburgu.

Jsem Petru Břízovi (prezident Sparty) vděčný, že jsme se o tom dva roky bavili. Volali jsme si, bylo to pěkné. Ale v Německu je strašně těžké se dostat k nějakému "jobu". Pět let jsem na to čekal jako asistent, není jednoduché potom opustit to zázemí z postu hlavního kouče. Je to kanadsko-americká liga a bylo by těžké se dostat zpět. Ta liga nemá úroveň ruské nebo švédské, nicméně není špatná.

Na jak dlouho máte v Mannheimu podepsáno?

Podepisoval jsem to na tři roky, první mám za sebou. Ale dobře znám zákony, jak to u trenéra funguje. Připravíme se na nadcházející sezonu a nebudeme se dívat dál. V úterý už se rozjely určité mítinky, nechceme nic zmeškat a chystáme se.

autor: Ondřej Zoubek | 2. 5. 2019 9:55

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama