Byla to muka. Dvacítka čekala na medaili ze světového šampionátu déle než kterákoliv jiná věková kategorie, celých 18 let.
Nejspíš proto, že právě tento turnaj nejlépe odhaluje rozložení sil v mládežnickém hokeji. Jezdí na něj nejlepší hráči, stejně jako na Světový pohár a (někdy) olympiádu v případě dospělých. Výjimku každoročně tvoří jen zázrační mladíci, kteří už nastupují v NHL na plný úvazek. Těch je zanedbatelná hrstka.
Mistrovství světa osmnáctek je jiné. Jelikož probíhá v dubnu, kříží se s vyřazovacími boji elitních severoamerických juniorek, což oslabuje hlavně Kanadu. Je to podobné jako na šampionátu dospělých, kam nejezdí hokejisté, kteří v NHL bojují o Stanley Cup.
Srpnový Hlinka Gretzky Cup, o němž se mluví jako o neoficiálním MS osmnáctek, je zase specifický silnou Kanadou, ale slabšími Spojenými státy, které si svou "atomovku" v podobě hvězd z národního rozvojového programu nechávají na duben.
Na těchto akcích tak medaile visí o něco blíž k zemi.
Šampionát dvacítek je nemilosrdný, na žádnou "odlehčenou" velmoc tam nenarazíte. Cestu k medaili mírně usnadňuje až v posledních dvou ročnících absence Ruska, které hokej vyobcoval po invazi Vladimira Putina na Ukrajinu.
Do té doby museli čeští junioři čelit všem velmocím. A byl to často děsivý pohled. Před čtvrtfinále se místo jejich šance na postup kolikrát řešilo spíš to, jestli odjedou domů s debaklem.
Právě proto ale aktuální stříbro tak těší. Se šampionáty za posledních 18 let se nedá vůbec srovnávat, ani s těmi relativně úspěšnými.
Třeba na MS 2018 konečně vyšel postup přes čtvrtfinále, ale až po úmorné bitvě s Finy, kteří byli herně lepší. V bojích o medaili pak tehdejší parta Filipa Pešána prohrála 2:7 a 3:9.
Loni v srpnu, kdy se turnaj po odkladu výjimečně hrál, přibylo další čtvrté místo, ale zakalené třeba prohrou s Lotyšskem.
S přihlédnutím k těmto výsledkům je neuvěřitelné, co skončený šampionát nabídl. Co na tom, že chybělo Rusko. Stříbrní Češi ani jednou neprohráli v základní hrací době, měli skóre 37:11 a přestříleli všechny soupeře kromě Kanady. Tu po senzační výhře ve skupině nakonec málem skolili i ve finále.
Vedle českých fanoušků udivili i nezaujaté pozorovatele. Třeba šéfredaktor kanadského časopisu The Hockey News Ryan Kennedy po turnaji napsal: "Tohle byla bezpochyby ta nejlepší česká dvacítka, kterou jsem kdy viděl jako novinář."
Skoro se nechtělo věřit, že v českých dresech opravdu nastupují Češi. Prakticky nikdo totiž nepředpokládal, že budou hrát jako velmoc. Ano, disponovali dvěma hokejisty z prvního kola draftu NHL, stejně jako Finové. Švédové ale měli takových šest, Američané sedm a Kanaďané dokonce devět s tím, že jejich největší hvězdu Connora Bedarda draft teprve čeká.
Nedraftovaný (ani v pozdějších kolech) Tomáš Suchánek však předvedl jeden z nejlepších českých brankářských výkonů v historii juniorského MS.
K tomu Česko po letech přivezlo špičkové obránce v čele s Davidem Jiříčkem. Štěstí, že přijel. Stejně jako hvězdný útočník Jiří Kulich. Oba totiž nakukovali do NHL. Kdyby farmářský práh překročili, klub by je dost možná neuvolnil. To se stalo třeba Slovákovi Juraji Slafkovskému.
A pak je tu výhoda, o níž se moc nemluvilo. Na předminulém šampionátu hrálo Česko i kvůli omluvenkám s pouhými šesti hokejisty narozenými v roce 2002. Kanada i Švédsko jich měly 14, Spojené státy 16 a Finsko dokonce 18.
V minulých dvou týdnech už ale tito hráči kvůli věku pochopitelně hrát nemohli, a tak přišla výrazná obměna. Velmoci přijely s prakticky novým kádrem, Češi s velmi podobným a tím pádem zkušeným, znovu pod vedením respektovaného trenéra Radima Rulíka.
Těžko říct, co z výše uvedeného pomohlo ke stříbru nejvíc, ale nelze předpokládat, že se všechno sejde i v dalších letech.
Český mládežnický hokej má stále velké rezervy, do očí bije třeba fakt, že drtivá většina stříbrných reprezentantů odešla z domova a raději se rozvíjí v zahraničí. Velmoci to tak nemají.
Juniorské stříbro je však po dvou čtvrtých místech z nedávné doby dalším náznakem, že česká mládež už má to absolutně nejhorší za sebou. Tím je myšlena druhá polovina nultých let, kdy přišlo několik ponižujících ran - sestup osmnáctky z elitní skupiny, historický výprask dvacítky (1:10 od Švédska) nebo dva drafty v řadě s pouhými třemi vybranými hokejisty.
