Tampere (od našeho zpravodaje) - Zatímco hráči vyrazili po závěrečné siréně slavit na led k brankáři Marku Langhamerovi, členové realizačního týmu se objímali a poskakovali na střídačce. Uprostřed chumlu se radoval dvaašedesátiletý Kari Jalonen.
Trenér, který před osmi lety dovedl Lev Praha do finále KHL a před šesti lety byl s finskou reprezentací stříbrný na světovém šampionátu v Rusku, zapsal do svého životopisu další úspěch.
S národním týmem Česka vybojoval bronz před fanoušky ve své rodné zemi. Když Jalonen přebíral medaili, tribuny Nokia Areny v Tampere bouřily. Kouč se otáčel na všechny strany, tleskal a děkoval.
V šatně mu posléze jásající tým v čele s kapitánem Romanem Červenkou dopřál pořádnou sprchu vším, co bylo po ruce.
Mezi novináře pak Jalonen dorazil v mokré košili a se širokým úsměvem na tváři. "Omluvte prosím moje oblečení. Tohle není zrovna 'dress code' odpovídající trenérovi bronzových medailistů," prohodil spokojený Fin.
Jak se teď cítíte?
Celý tým prošel neuvěřitelnou cestu. První věc, která mě napadá, je, že hráči, kteří se teď radují a oslavují, jsou vzory pro mladé hokejisty v Česku. Doufám, že tato medaile přinese něco pro ně, pro mladé kluky. Uvidí, že se jejich idoly vrací z MS s medailí. Je to něco speciálního. Vím, že jste čekali deset let, hodně dlouho. Teď jsme mladým hokejistům z různých klubů ukázali, že to jde. To je pro mě více než hattrick Davida Pastrňáka, více než cokoliv.
Na startu působení u české reprezentace jste říkal, že nejste kouzelník. Ve třetí třetině to ale vypadalo, jako byste použil na tým nějaká kouzla. Ze stavu 2:3 bylo na konci 8:4.
Opravdu nejsem kouzelník, jsem jen kouč. (úsměv) V první třetině jsme udělali tři velké chyby a Američané všechny potrestali. Ale pořád jsme v šatně zůstávali pozitivní. Třetí lajna skórovala a dala nám víru, že zápas vyhrajeme. A věci, které se pak staly ve třetí třetině… Nikdo asi nedokáže přesně říct, co se stalo.
Zkuste to.
Udělali jsme změnu, Pastrňáka jsme prohodili s Matějem Blümelem. A najednou bum, bum, bum. Začali jsme dávat góly, měli jsme energii a na ledě bylo od té doby jediné mužstvo. Ale pokud se mě ptáte, odkud to přišlo, tak nevím. Muselo to být napsáno ve hvězdách, něčím jsme si to zasloužili. Celý šampionát jsme byli jako na horské dráze, nahoru dolů, nahoru dolů. Přesto jsme se pořád snažil držet pozitivní vlnu, být v tom společně s klukama a dělat vše pro to, abychom vítězili.
Jak těžké bylo udělat změny v sestavě?
Popravdě řečeno to až tak těžké nebylo. Martin (Erat) ke mně přišel a říká, že bychom možná měli udělat jednu změnu. Já odpověděl, koho by se měla týkat. Odpověď byla Pasta a možná Blümel. Řekli jsme si proč vlastně ne, vždyť tím nemáme co ztratit. A najednou… Bum, bum, bum, bum! Občas prostě i trenéři odvedou dobrou práci a udělají dobrá rozhodnutí. (smích) Ale zase platí, že nechci mluvit o jednotlivcích. Ne ten a ten, tohle je předně vážně moc dobrý tým, který měl velkého týmového ducha. Bez ohledu na to, jak hrbolatá tahle cesta byla. A to je také hlavní klíč a důvod, proč teď máme bronz.
Co vás přimělo k výměně brankářů po první třetině?
To vycházelo od našeho trenéra brankářů (Zdeňka Orcta). Bavili jsme se o tom v první přestávce a on povídá, že bychom tu změnu měli udělat. A tak jsme ji hned udělali. Langhamer byl pak neuvěřitelný. Dal nám šanci tenhle zápas vyhrát.
Můžete se ohlédnout za těmi třemi měsíci a celým turnajem?
Já si především teď musím dát pauzu. (úsměv) Opravdu si musím trošku odpočinout. Devět týdnů jsem teď pracoval 24/7. Věřím tomu, že k úspěchu dojde tým, který tvrdě pracuje. Nic nepřichází samo a snadno. Věděl jsem, že ze všeho nejvíc musíme hlavně tvrdě pracovat, pak může přijít nějaký úspěch. Nejdříve jsem si potřeboval udělat nějaký obrázek o hráčích v extralize, pak tu byli hráči z NHL… Potřebuju teď trochu zklidnit emoce a taky si vzít suchou košili. (smích)
Jak speciální je to pro vás osobně? Na konci finští fanoušci tleskali a skandovali vaše jméno.
Ou, tohle bylo vážně něco speciálního. Věděl jsem, že lidé tady stojí za námi. Bylo to něco opravdu… Prostě tohle zažijete jednou za život.
Za rok bude šampionát v Tampere znovu.
Uvidíme… Ale víte, je to těžké. Tohle pro mě bylo vážně velmi emoční. Tohle je hokejový život. Emoce jsou nahoře, dole, pak zase nahoře. Teď kluci v kabině zpívají a pijí pivo. Tohle je teď, užíváme si to.
Jaký vliv na mužstvo měl David Pastrňák?
Obrovský! Jeho přístup, jeho charakter, jeho pozitivita… Úžasně zapadl do mého plánu. Jeho dobrá nálada je neskutečná, zároveň je ale pořád profesionál. Ten kluk dává pozitivní energii všem.
A co byste řekl k objevu turnaje Matěji Blümelovi?
Je to budoucnost českého hokeje, stejně jako David Jiříček. S Petrem Nedvědem jsme se shodli, že těmhle klukům chceme dát šanci, aby si zahráli za národní tým na mezinárodní scéně. Zvládli to. Takové kluky potřebujeme. Máme hvězdy jako Červenka, Krejčí nebo Pastrňák, ale mladé potřebujeme taky. Je správné dát jim šanci.
