Praha - Přestože jako kapitán dovedl hokejovou reprezentaci až do finále mistrovství světa, nepůsobí Tomáš Rolinek jako velká hvězda.
"To nemusí být nejlepší hráč a nebo někdo z NHL. Je to o charisma hráče. Pro mě je to nepostradatelný hráč, co se týče defenzivy, útoku i v kabině. To je to, co nikdo nevidí," vypočítává Rolinkovy přednosti trenér Vladimír Růžička.
A hned uvádí příklad: "Už na turnaji ve Švédsku jsem viděl, že si kluky vzal, šli se vyklusat. Ten kapitán si to mužstvo musí vzít pod sebe."
Čtěte také:
Češi jsou ve finále! Švédsko porazili na nájezdy 3:2
Růžička: Byli jsme odhodláni rvát se až do konce
Kotel v centru Prahy. Semifinále se prožívalo ve velkém
Třicetiletý vůdce si první účast na světovém šampionátu vybojoval v roce 2006 v Rize, kde Českou republiku reprezentoval podobně podceňovaný soubor. A k velkému překvapení to také dotáhl do finále, i když medaile měly nakonec "jen" stříbrnou hodnotu. Od té doby se vyhlášený bojovník stal jedním ze základních pilířů a nechyběl na žádné velké akci.
Céčko pro celý tým
A je vidět, že svou roli v týmu plně chápe. V případě úspěchu musí mužstvo zklidnit, po porážkách naopak nabudit. "I když prohráváme, furt se hecujeme, věříme si a tým žije, nesedí se na lavici jen tak potichu, po obdrženém gólu nejsme v křeči. Hrajeme pak o to aktivněji," potvrzuje.
Důležité však také je, že hráči za ním jdou. To vždycky kapitánovi práci ulehčí. "Tady na mém místě by měl stát celý tým. I když jsem kapitán s céčkem, tak to céčko by měl mít každý. Každý si ho zaslouží za odmakanou práci," řekl skromně Rolinek po vítězném semifinále se Švédskem.
Atmosféru v týmu i partu stmeluje, že si mužstvo nedává vysoké cíle předem. Naopak se raduje z dílčích úspěchů, z každého gólu. V euforii pak také přišlo ke slovu pověstné "naganské" chytání kolem ramen. "To je spontánní, chytne se celá střídačka a pak už se jen držíte. My se ještě drželi u hymny a zpívali jsme hymnu. Říkali jsme, aby ji zpívali všichni," odhaluje Rolinek.
Reprezentačního kapitána rovněž těší, že i přes počáteční skepsi a nedůvěru, probouzí se znovu víra a podpora českých příznivců.
"Jsme strašně rádi. Někteří fanoušci jezdí na každé mistrovství. Po čtvrtfinále zastavili ti skalní náš autobus a jedna paní nám dala pekáč buchet. Říkala, že u toho strávila tři hodiny, my jsme si na těch buchtách pochutnali. Je vidět, že ten národ hokejem zase žije a o to víc, když vidí, jak jsme soudržní a nejsme žádné hvězdy, které by si hrály na bůhvíco," dodává český útočník.
Gól věnuje narozené dceři
Přátelskou partu si pochvaluje rovněž střelec vyrovnávacího gólu Karel Rachůnek. Jeho bomba srovnala stav na 2:2 pouhých 7,5 vteřiny před koncem a rozprostřela před českým mančaftem cestu do prodloužení a vítězných nájezdů. "Už jsem to říkal, je to jakoby fráze, ale opravdu se sešla výborná skupina kluků, která dostala šanci na mistrovství světa, a všichni pracují pro tým."
To byl také důvod, proč okamžitě vyrazil slavit rovnou z celou střídačkou. "Ty pocity se nedají popsat, bylo to neskutečné. Proto to byla taková reakce," vysvětlil Rachůnek.
Třicetiletý obránce by ve svém rejstříku asi musel hodně dlouho hledat důležitější trefu. "Nevzpomínám si, možná v prodloužení někde v NHL nebo v Rusku. Je to ale teď úplně něco jiného. Byli jsme na turnaji několikrát už mimo hru a vždycky jsme se dokázali vrátit a vždycky jsme to zlomili," cení si klíčového gólu.
Životní branku věnuje své čerstvě narozené dceři Kateřině. "Jiná odpověď se ode mne ani nedá čekat. Jsem hrdý na svou rodinu a na manželku, že to zvládla," řekl Rachůnek, který má už také syna Matěje.
