Pro srovnání - nejstaršímu trenérovi v české extralize, třineckému Zdeňku Motákovi, je 61 let. V severoamerické NHL najdete ještě o pět let staršího Joela Quennevillea, jenž před časem dostal práci v Anaheimu.
Ale 75 let? To je taková rarita, že si ruští fanoušci v diskuzích klepou na čelo.
Vždyť i v Kontinentální lize je druhý nejstarší trenér daleko mladší. Jde o 64letého Kanaďana Boba Hartleyho, nového lodivoda Jaroslavle.
"Ano, je mi 75 let, svůj vysoký věk nepopírám," líčil Krikunov ruské stanici Matč TV. "Práce jsem se ale nikdy nebál. A pauzu od hokeje jsem vyloženě neměl. Byl jsem v té či oné pozici. Když jsem zrovna netrénoval, hru týmů KHL jsem bedlivě sledoval."
Konkrétně dostal Krikunov práci na lavičce Soči, kde nahradil Vjačeslava Kozlova, který bizarně dostal padáka ještě před prvním odkoučovaným zápasem.
Krikunov naposledy koučoval v KHL v sezoně 2021/22, kdy vedl lotyšskou Rigu, dnes již bývalého účastníka východní ligy.
Poté si ještě "střihl" ročník v nižší VHL, což už mnozí brali jako derniéru letitého kouče. Ten ale teď překvapil novým angažmá. S mladým týmem Soči, otloukánkem posledních let, chce postoupit do play off.
Na vrcholu kariéry byl Krikunov zhruba před dvěma dekádami. V sezoně 2004/05, kdy zámořskou NHL ochromila výluka, dovedl k titulu moskevské Dynamo s mladým Alexandrem Ovečkinem a na mistrovství světa na to navázal ruským bronzem.
Proslul jako kouč ze "staré školy" vyznávající mimořádně tvrdé tréninky.
Na vlastní kůži je pocítil třeba Slovák Branko Radivojevič, když působil v Nižněkamsku. Dodnes vzpomíná na drsné letní soustředění v Bulharsku pod Krikunovovou taktovkou.
"Tehdy se ze mě stal hotový maratonec. Každý den jsme museli uběhnout asi 25 kilometrů, zhubl jsem tam sedm kilogramů, což se mi v životě za tak krátkou dobu nestalo," rozmluvil se nedávno Radivojevič v podcastu MVP Talkshow.
"Nevěřil jsem, že hokejisté mohou trénovat takto nesmyslně," dodal bývalý útočník, který často táhl slovenskou reprezentaci a v NHL si zahrál za Phoenix, Minnesotu a Philadelphii.
Pod Krikunovem si připadal jako na vojenském cvičišti. Na drsných trénincích byly připravené i kýble na zvracení - podle Radivojeviče často využívané.
Vyšťavení hráči Nižněkamsku pak zkraje sezony prohrávali jeden zápas za druhým.
"Já jsem to po nějakých dvou měsících zabalil. Dál to nešlo, s hokejem to podle mě nemělo nic společného," prohlásil Slovák, který tehdy dokonce uvažoval o konci kariéry: "Byl jsem znechucený a hokej mě nebavil."
Zachránilo ho až pozdější angažmá v extraligovém Liberci, kde "v sobě znovu objevil zápal".
