Komentář - Bodová série čtrnácti zápasů, emotivní odchod útočníka Polanského, vzkříšení na konci základní části a nečekaný konec ve čtvrtfinále s Chomutovem. Taková byla sezona Ocelářů, ambiciózního slezského klubu se silným rozpočtem, fantastickým zázemím, ale také s potížemi v kabině nebo s fanoušky.
Krize s Polanským
Hokejisté Třince skončili před rokem už v předkole play off a v létě pozměnili kádr. Hlavními posilami se stali Jakub Petružálek, Martin Růžička, Američan Cory Kane a v průběhu sezony také Lukáš Krajíček. Oceláři zvládli vstup do nového ročníku skvěle, během první čtvrtiny prohráli pouze dvakrát na nájezdy a ve všech zápasech bodovali. Ve slezském městě se zdálo být vše v pořádku.
Jenomže mezitím v kabině vzplanuly vášně mezi svérázným trenérem Vladimírem Kýhosem a útočníkem Jiřím Polanským. Ten byl na sté derby s Vítkovicemi vyřazen ze sestavy a sám předstoupil před novináře s tím, že nechápe své odstavení a že s ním má přísný trenér zřejmě nějaký osobní problém.
Situace se okamžitě začala řešit, fanoušci se postavili na stranu Polanského, ale odvolání trenéra vedoucího celku extraligy nepřipadalo v úvahu. Třinecké vedení místo toho zbavilo funkce sportovního manažera Pavla Marka, kterého nahradila klubová ikona Jan Peterek. Ten inicioval setkání s fanoušky, přiměl Polanského k uznání chyby a vyjednal mu do konce sezony hostování ve Švýcarsku.
Mužstvo přestalo šlapat, lépe se mu hrálo venku
Bez Polanského, dlouholeté opory a opakovaně nejproduktivnější hráče Ocelářů, se Třinci výsledkově dařilo, ale herně to na ledě skřípalo. Zhoršený projev se naplno potvrdil po Vánocích. Třinečtí prohráli čtyřikrát v řadě, nároční fanoušci na ně doma pískali a hráči potvrzovali, že se jim aktuálně hraje lépe venku. Mnoha fanouškům totiž stále ležel v žaludku odchod Polanského, jenž ve švýcarském Oltenu bodově zářil, a stupňovala se nenávist vůči trenéru Kýhosovi.
Když přišel na konci ledna debakl 3:12 na ledě Sparty, nejkrutější porážka v dějinách klubu, byla situace v Třinci opravdu kritická. Manažer Peterek získal na hostování Redenbacha s Netíkem, pryč od Ocelářů zamířili Sýkora a Špirko, podle fanoušků Kýhosův kůň. Závěr základní části pak Třinec zvládl dobře, udržel druhé místo za Libercem a mohl se relativně v klidu připravit na nejdůležitější část sezony.
V play off se křeč vrátila
Zprvu to vypadalo, že se Třinec ve čtvrtfinále utká s Vítkovicemi, jenže po obratu Chomutova se všechno otočilo. Přesto vstupovali Oceláři do série v roli jasného favorita, který s Piráty doma ještě nikdy neprohrál. Avšak stratég Vladimír Růžička se na Třinec výborně připravil, poctivou defenzivou a obrovskou efektivitou v přesilovkách jej zaskočil a Chomutov rázem vedl 2:0.
Třinec svého soupeře možná herně přehrával, ale nedokázal pravidelně překonávat skvělého Jána Laca v brance a sám sebe brzdil hloupými fauly. V první polovině základní části velmi produktivní Rostislav Marosz v play off nebodoval, Tyler Redenbach se Zbyňkem Irglem se později dokonce octli mimo sestavu. V přesilovkách hledali Oceláři Martina Růžičku, který se ale na svou někdejší střeleckou formu nerozpomněl ani v nejmenším.
Ve třetím utkání spasil favorita dvěma brankami Cory Kane, ale čtvrtý zápas Oceláři znovu ztratili. Po zápase právem žehrali na rozhodčího, jenž je na konci prodloužení chybně poslal do tří, ale muži v pruhovaném Slezanům čtvrtfinále neprohráli. Doma pak ještě Třinec snížil stav na 2:3 a v šestém utkání vedl v Chomutově o dvě branky. Jenže nedokázal utkání dovést do vítězného konce, dál zahazoval šance a otevřel Pirátům bránu k historickému úspěchu.
V obraně to vázlo, chyběla silná osobnost
V roce 2011 získali Oceláři svůj dosud jediný mistrovský titul. Tehdy vedl mužstvo jako kapitán Radek Bonk, Martin Růžička pálil jeden gól za druhým a soupeře strašil zjev bojovníka Václava Varadi. Letos zapomněli Třinečtí v play off přidat. Netvrdili hru u mantinelu, nervali se s protivníky, nechtěli "sežrat led". Na rozdíl od Chomutova.
Vladimír Roth a Milan Doudera v letošní sezoně rozhodně nepotvrdili reprezentační potenciál, který byl do nich v minulých letech vkládán. Tomáš Linhart, Lukáš Galvas, Josef Hrabal nebo David Nosek, tito obránci už mají při vší úctě to nejlepší daleko za sebou. Jakub Petružálek byl sice v základní části nejproduktivnějším Ocelářem, ale od počátku angažmá to měl těžké s fanoušky a také on zůstal za očekáváním.
Bojovností a rvavostí předčil své spoluhráče snad Vladimír Dravecký, rozhodně více se čekalo od Martina Adamského, Martina Růžičky, Kamila Krepse, Erika Hrni nebo Zbyňka Irgla. To jsou všechno zvučná jména, která ale ještě sama o sobě úspěch neznamenají.
Hostování ve Švýcarsku skončilo Jiřímu Polanskému, který se vrátil z Oltenu, naproti tomu kouč Vladimír Kýhos se nechal slyšet, že má určitě chuť v Třinci pokračovat. Navíc má ještě smlouvu na jeden rok. Tyto a jiné otazníky teď stojí před třineckým vedením, které má co napravovat. Vyřazení od Chomutova budou totiž nároční třinečtí příznivci kousat dlouho.
