V předchozích dvou sezonách jste hrál druhou německou ligu ve Freiburgu. Napadlo vás, že se ještě vrátíte do extraligy?
Ani ve snu. Je pravda, že vloni po Novém roce mi volali kluci z Pardubic, jestli bych jim nepřišel pomoct. Tenkrát měli problémy. Bavili jsme se s Pavlem Markem, ale ve Freiburgu jsme měli sezonu perfektně rozjetou. Pavlovi jsem říkal, že pokud se mám vrátit, jedině se smlouvou na příští rok, a to oni nechtěli akceptovat. Zůstal jsem v Německu, byl jsem tam naprosto spokojený, nebylo co měnit.
Potkal jste se tam s mnoha českými hráči, Lukášem Mensatorem, Lukášem Zíbem nebo Jakubem Grofem. To se jen tak nestává, ne?
Jako tým jsme byli skvělí oba roky. S klukama jsme drželi pospolu, jen byla taková kaňka, že jsme tam měli českého trenéra a asistenta. (Alexej Šulák a Jan Melichar - oba dlouhá léta trénují v Německu, pozn. red.) Stojím si za názorem, že my Češi spolu v cizině neumíme slušně vycházet. Bylo pro mě nepochopitelné, co jsme zažívali.
V čem spočívaly neshody s trenéry?
Ani bych neřekl neshody s trenérem. Jen mě mrzí, že my Češi spolu v cizině neumíme spolupracovat. V Německu je spoustu hráčů a trenérů z Ameriky a Kanady a jedou pospolu. Stejně tak Fiňáci, Švéďáci. Ale my Češi jdeme proti sobě. Dlouho jsem nezažil, aby si trenér nevážil svých hráčů, a byl na mě tak vulgární, jak byl. Byl to pro mě obrovský šok.
V předminulé sezoně jste postoupili do play off, ale v uplynulém ročníku jste hráli o záchranu. Tehdy se atmosféra zhoršila?
Ne, bylo to i v první sezoně. Ale tehdy jsme hráli skvěle, udělali jsme play off, což byl pro Freiburg neskutečný úspěch. A pak trenér klíčové hráče nepodepíše? To mi nejde do hlavy. Mít trochu lepšího trenéra, dokázali jsme podle mě mnohem více. Úspěšný tým přece musíte podepsat.
Ale důrazný a rychlý hokej v Německu vám musel vyhovovat, ne?
Je to takový severoamerický hokej. Hodně moderní. Obránci jsou vlastně záložníci nebo útočníci, hraje se hodně ofenzivně, do branky. Nehraje se nějaká osobní obrana. Spoustu lidí by se podle mě divila, kolik výborných hráčů druhou německou ligu hraje.
Na startu této sezony jste se objevil v Benátkách nad Jizerou, na farmě Liberce. Nabízelo se, že byste mohl v extralize nastoupit za Bílé Tygry, ale nakonec jste se octl v Chomutově. Jak to?
S Filipem Pešánem (trenérem Liberce) jsem se domluvil, že budu hrát v Benátkách, načež Bílí Tygři si mě na měsíc pojistili, že kdyby se cokoliv stalo, pomohl bych jim. Ale já jsem žil v domnění, že budu v Benátkách, kde jsem byl nadšený. Dodneška jsem nadšený. Jak funguje organizace Bílých Tygrů a Benátek, to je na české, ale i evropské poměry fantazie. Ve Freiburgu i v Benátkách mě hokej nesmírně bavil, každé ráno jsem chodil na zimák jak malé dítě, které se těší na hračky. Každý sportovec si ale dává nejvyšší cíle, takže když přišla nabídka z Chomutova, řekl jsem si: Proč to nezkusit.
Co konkrétně vám v Benátkách tak přirostlo k srdci?
Je to druhá nejvyšší česká soutěž a na každém tréninku je pět trenérů. Ti kluci odevzdávají hráčům plný servis třeba včetně kouče na dovednosti. Jsou to tréninky na 40 nebo 45 minut ve vysokém tempu, trenéři vysvětlí všechna cvičení a hráči sekají jedno za druhým. Všichni se snaží jezdit naplno. Situace jeden na jednoho, dva na dva, tři na tři, všechno kolem branky. Po tréninku čeká v posilovně Aleš Pařez (kondiční trenér) a dodá vám posilovnu 21. století. Všech pět koučů je potom hráčům k dispozici, věnují se bruslení, hře na malém prostoru, kreativitě a dovednostem.
Ačkoliv Benátkám v první lize o umístění primárně nejde, není z tohoto pohledu škoda, že tam na zápasy chodí jen pár set lidí?
To je škoda, s tím souhlasím. Ti kluci by si zasloužili, aby na ně chodilo více lidí. Jejich výkony by potom byly třeba o 30 nebo 40 procent lepší. Když vám přijde 200 lidí, je to jen o hráčích, jak se dovedou motivovat. Nicméně ten servis je sen každého mladého kluka.
Přijde vám, že vás Piráti a jejich okolí berou jako spasitele?
Takhle to nevnímám. Přišel jsem hráčům pomoct a dodat jim úsměv na tvář. Chci je motivovat, být jim rovnocenným partnerem. Aby třeba viděli, jak pracuju, a kopli do toho ještě více. Neumím čarovat, ale myslím si, že pořád mám pracovní morálku na vysoké úrovni a něco v hokeji umím. Chci pomoct organizaci Pirátů, aby se nastartovala.
Zažil jste někdy tak špatný začátek sezony? Vy jste za Piráty dosud stihl jeden zápas, který znamenal už osmou nulovou prohru v řadě.
Zažil, to víte, že ano. Pak je to na hráčích, jak se s tím vypořádají. To se zkrátka ve sportu děje, teď se naplno ukáže, jací jsou ti kluci bojovníci.
Už když jste šel do Benátek, prohodil jste, že na vás budou někteří lidé chodit na stadiony nadávat. Potvrdilo se vám to?
Nedá se zavděčit každému fanouškovi. Já se nestydím za to, co říkám, mám svůj svět. (smích) V životě už jsem něco zažil, máloco mě překvapí.
Ani Mladé Boleslavi, která hraje v Chomutově v pátek, nevyšel vstup do sezony zrovna dobře. Očekáváte tuhou bitvu o body?
Teď nás čeká 14 dní pravdy. Jestli se máme někam odrazit, přicházejí důležité zápasy. Třikrát hrajeme doma, musíme získat co nejvíce bodů.
