A.cz: Cory, první zápas, krásný gól, vítězství nad Pardubicemi, ovace fanoušků a navrch jste byl vyhlášen nejlepším hráčem. To je docela ujde, nemyslíte?
Ale jo, docela to šlo (smích). Jsem moc rád za gól, stále ale máme hodně prostoru pro zlepšení, hlavně v obranné činnosti. Tým v Třinci je opravdu velice silný a myslím si, že můžeme dominovat, pokud budeme tvrdě makat. Cena pro nejlepšího hráče pro měl byla jen bonusem k vítězství. Myslím ale, že třeba Zbyněk Irgl by si ji asi zasloužil víc.
Do utkání jste vstoupili velmi aktivně. Po osmi minutách jste vedli na střely 8:0 a soupeře prakticky nepustili k puku. Byl takový nástup cílem?
Jasně. Chtěli jsme začít sezonu na domácím ledě pěkně zostra. Myslím, že jsme soupeře převyšovali zejména v úvodu. Po celou dobu jsme ale měli zápas ve svých rukou.
V Česku se hraje s rozvahou
Máte za sebou pouze jedno utkání v české extralize, přesto, co vám napovědělo o její kvalitě?
Ale jo, dobrý. Je to teda o hodně jiné než v Americe. S odlišnými rozměry hřiště se opravdu mění i styl hokeje.
V čem konkrétně je to v Česku jiné?
V Americe je hra taková svižnější, bojovná, víc fyzická. Tady hrají chytřejší hráči s rozvahou, tolik se nenahazují puky. V USA musí být všechno hlavně rychlé, což bývá mnohdy na úkor přesnosti. Takhle mi to přišlo po přípravě a zápase s Dynamem, třeba budu za měsíc mluvit jinak.
Jak jste se vlastně octnul v Třinci?
Hrál jsem dva roky v AHL a do NHL jsem měl daleko, tak jsem si řekl, že chci zkusit něco nového a odejít do Evropy. K tomu ale potřebujete pomoc někoho z venku. Mně pomohl Ladislav Kohn, který pracuje pro Anaheim, a se kterým jsem v létě trénoval. On tady hrával a měl tady kontakty, tak mě doporučil a vyšlo to.
Největší zbraň: Umí všechno
Měl jste od něj nějaké informace o Česku a Třinci?
Něco ano. Bavil jsem se o tom s ním, Matějem Stránským a Radkem Faksou, které znám z Texasu. Povídali mi o zdejší lize a všichni potvrdili, že Oceláři jsou špičkový klub. Mám štěstí, že tu můžu být.
Určitě jste ale měl sen zahrát si NHL. Proč to nevyšlo?
Těch důvodů je asi více, nevím. Možná jsem nebyl ve správný čas na správném místě. Jako první bych ale řekl, že ta liga je plná vynikajících hráčů. Někomu to vyjde, někomu ne.
Jakým jste ze svého pohledu typem hokejisty?
To je těžká otázka. Myslím, že můžu dělat všechno, co po mě bude trenér chtít. Snažím se hrát poctivě dozadu, myslím, že mám dobrou střelu, jsem velký, rychlý... Když se tak poslouchám, řekl bych, že jsem asi ideální hráč, což ale samozřejmě nechci, aby tak vyznělo (smích).
Fanoušci v AHL a tady? Nejde porovnat
Zatím nastupujete ve druhé formaci s Martinem Adamským a Zbyňkem Irglem. Jak se vám s nimi hraje?
Skvěle. Nastupoval jsem s nimi už téměř v celé přípravě a každým dnem se to zlepšuje. Oba jsou rychlí, šikovní. Myslím, že nacházíme dobrou vzájemnou chemii.
Jak jste si užil atmosféru vašeho prvního zápasu?
Byl to pořádný hukot, paráda! Miluju to. Moc bych chtěl fanouškům poděkovat. Když pak po gólu křičeli moje jméno nevěděl jsem, co mám dělat, tak do mě museli kluci na střídačce šťouchnout, ať vstanu a zamávám jim (smích).
Můžete srovnat třeba diváky tady s těmi v AHL?
Popravdě to ani moc srovnávat nejde. Na AHL chodí pár stovek lidí. To je spíš táhnou mládežnické soutěže. Tady je to zatím skvělé, snad budou lidi chodit ve velkém počtu celou sezonu.
