Co jste říkal na to, jakým způsobem Kometa ve čtvrtfinále vymazala Hradec a postoupila mezi nejlepší čtyřku?
Už je to trochu klišé, opakuje se to. Ale mám pocit, že když přijde play off, jde si Kometa svou cestou. Bylo to tak před dvěma lety, kdy jsem v Brně ještě hrál, bylo to tak vloni a stejně to začalo letos. Jsem za to rád, Kometa mi přirostla k srdci a budu jí fandit do konce života. Hradec ji porazil čtyřikrát v základní části, teď mu to vrátila i s úroky.
V čem byli Brňané lepší než Mountfield? Snad s výjimkou třetí třetiny čtvrtého zápasu byl soupeř aktivnější, hrál dobře.
Podstatným důvodem je podle mě návrat Marka Čiliaka. V bráně je to obrovská jistota. Sledoval jsem dění kolem něj a vyjádření některých lidí, kteří řešili jeho formu neformu ve Slovanu a nevěřili, že se do toho dostane. Marek se ale v Brně cítí jako doma, je to jiné než chytat za mužstvem KHL, kterému mu to nejde dlouhodobě. Marek se potřeboval nadechnout a teď zase ukazuje, jaký je brankář. Ve čtvrtfinále toho spoustu pochytal, tak to má v play off být, posunul tým do top čtyřky.
Možná spíš někteří lidé při příchodu Čiliaka řešili, proč nenechat v brance mladšího Karla Vejmelku, který měl dobrou základní část.
Ano, neříkám, že Karel je špatný brankář. Ale ještě má svou kariéru před sebou a jeho sezony přijdou. Play off je zkrátka play off, Kometa chce útočit na hattrick a udělala nejlepší tah, jaký mohla. Marek důvěru splácí, ale nikde není napsané, že nebude zápas, ve kterém třeba vybouchne. Karel je v tomto ohledu skvělá dvojka, výborně si zastane své místo.
V čem se liší Kometa v základní části od Komety v play off? Hráči odmítají, že by některé zápasy dlouhodobé fáze hráli na půl plynu.
Za sebe říkám, že na půl plynu se opravdu hrát nedá. Ale jsou zápasy, ve kterých má člověk v hlavě, že jde o základní část. Když se prohraje, nic se neděje. Až do doby, než to spadne do nějaké krize, v Kometě je to každoročně v prosinci. Pořád je tam to "ale", vyhraje se další zápas a je to v pořádku. V play off už se hráči koncentrují na každou sekundu na ledě, všechno hrají na sto procent.
V sezoně 2011/12 jste do Brna přišel a tým se prokousal z předkola až do finále, dosud jako jediný v historii. Od té doby přidal ještě tři finálové účasti. Pokaždé se hráči dokázali vyladit na play off?
V té sezoně 2011/12 jsem měl jednu takovou hlášku, kdy jsem Pavlu Zubíčkovi (bývalý obránce, dnes sportovní sekretář Komety, pozn. red.) říkal, že to vyhrajeme hned. Zasmál se, ale pak jsme opravdu byli kousek. Měli jsme ve finále spoustu zraněných hráčů, kteří patřili mezi opory. V tom byl podle mě rozdíl, jinak bychom vyhráli. Věřil jsem, že to jednou vyjde, a po příchodu hráčů jako Martin Zaťovič, Martin Erat nebo Marek Kvapil už Kometě titul nemohl utéct. Pokaždé v play off vytáhl tým něco navíc oproti soupeři, a navíc se v průběhu let měnil postupně, ne nárazově. Ostatně pořád jsou tam Tomáš Malec a Leoš Čermák, kteří finále 2012 hráli. O nich se tolik nemluví, ale dělají Kometu tím, čím je.
Důležitou roli hraje v celém příběhu majitel a trenér klubu Libor Zábranský. V čem je podle vás výjimečný?
Stačí se na něj podívat a vidíte, jaký z něj jde respekt. Má v hlavě všechno velmi dobře srovnané a dělá věci srdcem. To by se od něj mohli učit někteří lidé na Slovensku, potom by všechno vypadalo lépe. Letos má Kometa šanci získat šestou medaili za posledních osm let, což je neskutečné. Libor to zkrátka umí. Psal jsem mu po čtvrtém zápase s Hradcem zprávu s gratulací a ptal jsem se ho, jak to dělá. Odpověděl mi, že nechává chlapce, aby dobře hráli. Nevím, co na to říct… (úsměv)
Mluví o klubu jako o rodině a nakazil tím celé Brno, že?
Když jsem do Komety přicházel, létala kolem ní jen samá negativa. Zprávy, jak tam nic nefunguje. Ale já musím říct, že i když už dva roky v Kometě nepůsobím, mám v sobě pořád kus modrého srdce. Dodnes se s některými hráči potkáváme, od začátku tam byla výborná parta. Radim Bičánek, Radek Dlouhý nebo Róbert Petrovický pracovali na zabudování mladých hráčů. Libor asi svým přístupem nakazil všechny.
Přitom nevyhledává mediální pozornost, vystupuje velmi skromně. Snaží se tím Zábranský chránit svůj tým?
Někdo je ukecaný jako já, někdo zase drží všechno v sobě jako Libor. Ale když jsme před dvěma lety dostali do čtvrtfinále Spartu, viděl jsem na něm, že ho to nejspíš položí, že to nevydýchá. Viděl jsem ho v těžkých stavech, nikdo nám nevěřil, ale on vyskládal na českou extraligu tým snů. Pak to z něho všechno spadlo. Snaží se působit klidně, ale neumím si představit, pokud by ho někdo v momentu napětí naštval. Drží v sobě opravdu spoustu emocí. Navíc musí jako šéf řešit hodně věcí, není to jednoduché. Denně tráví na stadionu kvanta hodin.
Před play off pomohl svým hlasem ve výkonném výboru Českého hokeje snížit disciplinární trest pro svého hráče Erata, což se Hradci pochopitelně nelíbilo. Jaký je váš názor?
Každý, kdo bude hrát proti Kometě, by byl rád, kdyby Erat nehrál. To je klíčový hráč, který mužstvo táhne. Stejně tak bych jako soupeř Komety byl rád, kdyby nehráli Zaťovič nebo Peter Mueller. Hradci šlo o hodně a dokážu pochopit jejich rozhořčení, protože Eratova lajna první dva zápasy rozhodla. Libor ale podle mě výrokům od soupeře moc pozornosti nevěnuje, soustřeďuje se na svůj tým a to mu prospívá.
Kdyby Kometa vyhrála třetí titul v řadě, byl by to první hattrick v české extralize od roku 1997 a tažení nezastavitelného Vsetína.
Byl bych strašně rád, i když už v Kometě nejsem. Je mi to líto, měl jsem smlouvu do konce této sezony a neumím si představit, že bych extraligu vyhrál třikrát v řadě. Ale Brnu věřím a přeju mu to, všechny zápasy jsou vyprodané. Byla by to velká ukázka, že všechno jde, když se to dělá na sto procent.
Budete u zápasů semifinále, případně finále osobně? V prosinci jste se objevil v hledišti proti Spartě a celá hala vás bouřlivě vytleskala.
Je to možné, ale chci to udělat spíš v tajnosti (úsměv). V prosinci mě to zahřálo u srdce a skoro mi ukápla slza. Je neuvěřitelné, když osm tisíc lidí stojí a tleská vám. Nezapomněli na mě, i když nejsem Čech nebo Moravan. Na to video se ještě občas podívám. Teď už mají fanoušci svůj tým. Pokud mě někdo pozná, potěší mě to, ale nemusím být každý zápas na kostce.
Vy jste dokončil sezonu v druhé nejvyšší slovenské soutěži v dresu rodných Topolčan. Plánujete pokračování?
Rád bych se věnoval juniorům jako hlavní trenér, uvidím, jak mi dopadne operace kolena. Pokud dobře, jsme domluvení, že ještě rok odehraju. Nicméně prvního ledna budu mít čtyřicet let, takže by bylo pěkné toho po sezoně už nechat. Chtěl bych se věnovat trénování, i když bych to nikdy předtím neřekl. Chytilo mě to, uvidím, co život přinese.
