Sedmý zápas mezi Třincem a Pardubicemi skončil jednoznačnou výhrou domácích. Čekal jste takový průběh?
Sedmá utkání jsou psychicky velmi náročná. Kdo to bere jako každý jiný zápas, má navrch. Asi rozhodla větší zkušenost třineckých hráčů.
Měly Pardubice zkrátka smůlu, nebo za tím bylo něco jiného?
Někdy ty rozhodující zápasy končí velkým rozdílem. Přehodí se to. Jeden tým nabere extrémní sebevědomí a všechno mu funguje, druhý chce za každou cenu, ale začne kupit chyby. Není to úplně neobvyklé.
Větší tlak na třinecké hráče se nakonec zřejmě neprojevil.
To jsou jen takové mediální řeči. Soupeři se v play-off snaží vzájemně nahlodat, tak to je. Třinec byl pod tlakem, ale díky zkušenostem to zvládl.
Docení podle vás Pardubice úspěch navzdory vyřazení?
Pardubice nerozjely sezonu vůbec dobře, ale zlepšovaly se a závěr byl v jejich podání skvělý. Musí navázat na činnosti, které jim vynesly místo v play-off. Nakonec odehrály velmi dobrou sérii, prohrát sedmý zápas není ostuda. Myslím, že lidé tipovali stav 4:1, možná 4:2 pro Třinec.
Jak se vám líbil výkon mladých hráčů Třince v sedmém utkání? V sezoně se jim dařilo dostávat do šancí, góly dosud trochu chyběly.
Je to o tom, jakou mají roli v týmu. Jak je trenér využívá v přesilovkách, oslabeních, kolik důvěry dostanou, když třeba něco zkazí. V sedmém zápase to byl od nich koncert. David Cienciala vyrovnal bodový rekord Vosy (Tomáš Sršeň - pozn. red.), předvedl výborný výkon.
Řekli si takovým výkonem o více prostoru na ledě?
Věřím, že ano. Bylo by to dobré pro celý český hokej. Mladíci se začínají prosazovat, významnou roli hrál i Martin Kaut. Je to důležité.
Dokázal Třinec, že není pouze týmem střelce Martina Růžičky? Bez největšího kanonýra nastřílel jedenáct gólů za dva zápasy.
Ano, a nejspíš to bude zajímavé zjištění i pro samotného Martina Růžičku. Je to střelec, má čich na góly, ale jeho absence na druhou stranu může kolektiv semknout. Bez kolektivu není jednotlivec.
Je pro Třinec důležité, jakým způsobem zvládl sedmé čtvrtfinále? V průběhu série se zejména venku trápil asi víc, než se čekalo.
Vždycky hrajete, co vám dovolí soupeř. Když nehrajete komplexně dobrý hokej, začne diktovat tempo hry druhé mužstvo. A Pardubice nehrály vůbec špatně. V prvním zápase v Třinci prohrály až na nájezdy. Třinec možná zaskočila hbitost pardubických útočníků a jejich protiútoky. V tom trochu hořel, ale pohlídal si domácí výhodu, což bylo nakonec klíčové.
Co musí Třinec zlepšit, aby postoupil i ze semifinále?
Pomohlo by mu, kdyby vyrovnal útoky. V sedmém utkání se podíleli na gólech tak nějak všichni, v cestě za titulem je to hodně důležité.
Jak se podle vás změnil Třinec za rok působení Václava Varadi? Kádr zůstal velmi podobný, vidíte změny v herním pojetí?
To je spíš otázka na vedení, na Honzu Peterka (sportovního manažera), který zná i vnitřní pochody v mužstvu. Myslím, že hrají pořád atraktivní hokej dopředu, mají výborného brankáře. Možná jim schází jeden obránce, celou sérii odehráli na šest beků, ale na druhou stranu je to kvalita do oslabení i přesilovek. Stále je zdobí útočný hokej.
Překvapilo vás, jak rychle se z vašeho bývalého spoluhráče stal hlavní trenér extraligového mužstva? V podstatě za tři roky.
Není to vůbec jednoduché. Neumím si představit, že bych tam stál já. Je to ohromný fofr, musí hlídat spoustu věcí. Vytvořil si kolem sebe tým s lidmi, kterým věří. Je tam Marek Zadina a další. Je důležité, aby jim to klapalo v realizačním týmu. O to je potom ta práce lehčí.
Nepřenesl Václav Varaďa na tým bojovnějšího ducha?
Ví, že bojovnost, zápal, vyklekávání a blokování střel přináší ovoce, a proto takové věci od hráčů vyžaduje. On si tím prošel v české lize i v NHL a dobře ví, že drobnosti tvoří celkovou mozaiku. Lpí i na tom, co není naoko tak příjemné jako útočná hra. Rychlé vracení dozadu po napadání, speciální čtveřice na oslabení a podobně.
Vyprodáno bylo v Třinci až na sedmé utkání, v těch předchozích bylo spoustu míst prázdných. Jak jste vnímal atmosféru?
Myslím, že byla dobrá. Diváci fandí s tleskátky, před prvním zápasem měli přímo v hale koncert. Aréna je stavěná tak, že i pokud přijdou čtyři tisícovky lidí, vytvoří pěknou atmosféru. Na semifinále už bude asi pokaždé plno. Možná Hradec přiláká víc lidí, uvidíme.
Koho považujete po čtvrtfinále za největšího favorita?
Nerad tipuju, vždycky je to ošidné, ale řeknu Brno. Hraje velmi dobře a má hráče hladové po vítězství. Vítkovice hrály dobrý hokej, ale když šlo do tuhého, Kometa si to pokaždé uhrála. Třikrát prohrávala a byla schopna vyhrát. Má vyrovnané brankáře, na každém postu zkušené borce, kteří jsou zároveň v produktivním věku. Martin Erat je sice trochu starší, ale na něm to nepoznáte.
Zklamal vás výsledek 0:4 jakožto dlouholetého hráče Vítkovic?
Vždycky je třeba uznat kvalitu soupeře a poučit se. Říct si, co bylo dobře a co špatně. Trenéři mají důvěru, vedení jim prodloužilo smlouvy. A navíc dokazují vzestupnou tendenci. Musí pokračovat v nastavené práci a dál se věnovat mládeži. Po základní části, která dopadla nad očekávání Vítkovic, přišlo v play-off lehké vystřízlivění.
