A.cz: Co vás v desíti letech vedlo k přesunu ze Slovenska do Čech?
Hráli jsme s bratrem hokej v Žilině, jenže tam byla pro děti povinná hokejová škola, do které nás ale rodiče nechtěli dát. Proto se rozhodli, že nás budou raději vozit do Třince, který nebyl tak daleko. S podmínkami to tady je určitě na vyšší úrovni.
To muselo být náročné dojíždění...
Taky že bylo, hlavně pro rodiče. Mnohdy si museli v práci brát dovolenou, aby nás mohli odvézt. Teď už ale bydlíme přímo v Třinci v hotelu, což je pro všechny o mnoho jednodušší.
Jak jste si užil premiéru za třinecká A tým?
Fantazie, moc jsem si to užil. Byl jsem nadšený, že jsem mohl nastoupit. Byla to pro mě velká čest a dá se říct zadostiučinění. Ráno jsem přišel do Frýdku na trénink a kouč mi řekl, že se mám sbalit a hlásit se v Třinci. Byl to super pocit.
Čekal jste, že vás trenér Kýhos zařadí rovnou do první lajny po bok Martina Růžičky a Jakuba Petružálka?
To samozřejmě vůbec. Já tam šel s tím, že bych rád na pár minut naskočil ve čtvrté řadě. Před utkáním se ale zranil Cory Kane, který s nimi jinak hraje. Trenér to asi nechtěl míchat, tak jsem ho prostě zkusil nahradit.
Co vám kouč po zápase řekl?
Chválil mě, byl to dobrý zápas. Sám jsem se cítil moc dobře, byl jsem často na puku a odehrál jsem docela dobrý zápas.
Pak ale přišel návrat do farmářského celku do Frýdku...
To mi vůbec nevadilo. První liga je kvalitní soutěž a já jsem nadšený, že ji v 16 letech můžu vůbec hrát. Jsou to pro mě velice cenné zkušenosti.
V čem vidíte největší rozdíly mezi mládežnickou soutěží a seniorskou extraligou?
Je tam obrovský rozdíl v rychlosti, v síle. Je to úplně jiný hokej. Na všechno máte méně času.
Loni v jste ve svých 15 letech hrál v juniorské extralize (do 20 let) s průměrem více než bodu na zápas. To jste tak dobrý, nebo je ta liga tak špatná?
(usmívá se) Rád bych řekl, že jsem tak dobrý, ale je pravda, že juniorská liga šla svou úrovní hrozně dolů. Já jsem ale dostával na ledě hodně prostoru, hrál jsem i přesilovky a snažil jsem se vytěžit maximum. Rozhodně si ale myslím, že by se měl počet mančaftů snížit.
Jste největší slovenskou nadějí pro draft NHL 2018. Myslíte už na něj?
V hlavě už to mám, moc bych se tam chtěl dostat. Je to ale ještě hodně daleko, téměř dvě sezony. Zatím se snažím soustředit na přítomnost.
Ozvali už se nějací skauti?
Zatím ne.
Neuvažoval jste už teď nad odchodem do zámoří?
Popravdě ani ne. Já jsem teď ve Frýdku moc spokojený. Pořád jsem hodně mladý a už hraji WSM ligu, což je skvělé. Kanadu jsem neřešil. V mém věku tam odchází kluci, kteří nemají možnost hrát mezi muži. Proto jdou za moře, kde je mnohem kvalitnější juniorka.
Podruhé jste byl jedním z nejlepších slovenských hráčů na Hlinkově memoriálu. Jak moc vám to může vzhledem k draftu pomoct?
Já myslím, že docela dost. Osobně se mi ten turnaj zase celkem povedl. Ve čtyřech zápasech jsem nahrál na pět gólů. Škoda jen, že se nám s týmem nepovedlo postoupit ze skupiny.
Kdybyste měl sám sebe zhodnotit, co vám jde a na čem musíte ještě zapracovat?
Snažím se zlepšit hlavně bruslení, to je alfa omega dnešního hokeje. Dost posiluju a pracuju taky na zkvalitnění koncovky, ve které mám pořád nedostatky. A co mi jde? Myslím, že docela dobře čtu hru a dokážu určit, jak se bude akce vyvíjet, nebo kam se odrazí puk.
Slovensko bude za rok v dubnu hostit mistrovství světa hráčů do 18 let. Těšíte se?
Jasně, jsem v kontaktu s panem trenérem Bokrošem a všechno směřujeme k tomu šampionátu. Už bychom chtěli konečně po delší době uhrát nějaký výsledek. Cesta přes čtvrtfinále ale nebude jednoduchá.
Je podle vás slovenský hokej venku z krize?
Já si myslím, že to teď jde konečně trochu nahoru. Začalo se pořádně pracovat s mládeží a snad se i začínáme vyrovnávat zbytku světa. Osmnáctka skončila loni pátá, dvacítka taky dva roky po sobě nezklamala. Zlepšuje se to.
Talentů ze Slovenska je ale stále velmi málo. Proč?
Je to tím, že slovenskou chlapskou extraligu hraje málo mladých. Skauti se tam v podstatě ani nemají důvod jezdit dívat, úroveň ligy šla v poslední letech hodně dolů.
