Byl jedním z hlavních hrdinů večera - v šestém zápase finálové série proti Pardubicím vychytal nulu a pomohl Spartě obhájit titul. Každý si uvědomoval, že sobotní porážka by pro Spartu znamenala sedmý rozhodující zápas v pekle pardubické arény.
"Kdyby ten pohár vyhrál každý, tak by to nic neznamenalo, o to je to těžší," přemítal tichým, ale spokojeným hlasem pětadvacetiletý brankář.
Před zápasem nebyl vůbec v jednoduché pozici. V pátém utkání série po třech inkasovaných gólech střídal, ve finále podával jen odlesky výkonů, kterými Spartu do boje o titul dostal.
Pardubice Spartu nezastavily. Titul zůstal v Praze
V šestém finálovém utkání zvítězila Sparta nad Pardubicemi 2:0 a obhájila mistrovský titul.
Oslava titulu, nebo peklo v Pardubicích?
Přečtěte si, jak zápas viděli experti BettingCentra.cz.
Obrazem: Hokejisté Sparty slaví obhajobu titulu
Podívejte se na sparťanskou radost po skončení utkání.
"Když jsme vyhráli první tři zápasy a pak jsme prohráli dva, tak jsem začal pochybovat, jestli na to mám," přiznával upřímně. "Ale dneska to vyšlo a už je konec," ulevil si.
"Kdyby to bylo 4:0, tak by to nikoho nebavilo. Takhle vím, že jsme byli hodně dole a vrátili jsme. Jsem na to hrozně pyšný," pokračoval.
Tomáš Duba, který má na Spartě smlouvu ještě na dva roky, nezapomněl poděkovat ani Dušanu Salfickému. "On si ten titul zaslouží stejně jako já," prohlásil Duba skromně na adresu gólmanské dvojky a ve víru oslav působil svým klidným a tichým hlasem trochu jako zjevení.
Vypadá to, jako byste si titul vůbec neužíval?
Já tomu pořád nemůžu uvěřit, takže tu jen sedím a jsem rád, že jsme skončili zápas a že skončila sezona. A že jsme mistři... Nemůžu tomu vůbec uvěřit. Opravdu se mi splnil ten sen, který jsem měl? Vyhráli jsme 2:0, je to vychytaná nula... Teď když o tom mluvíme, tak si to trochu uvědomuju, ale že mám na sobě dres, kde je napsáno mistři a že jste u nás v šatně, tomu nemůžu uvěřit.
A kdy tomu uvěříte?
Asi zítra, já nevím, asi až v neděli nepůjdu poprvé na trénink. Je to zvláštní pocit. Pro mě je to poprvé a jsem za to strašně rád. Je to dlouholetá dřina a hodně smutných let na to, abych si to letos hodně vychutnal.
Co budete zítra dělat?
Asi budeme spolu s přítelkyní a s našimi psy, s klukama tady to oslavíme. A zavolám rodičům, všichni budeme mít velkou radost.
Co máte v plánu, jaké budou oslavy?
Vůbec nevím, já jsem v životě titul nevyhrál a teď jsem čekal, že se to třeba zkomplikuje a budeme hrát ještě v Pardubicích. Je naštěstí konec a já nechám oslavy na klucích. Jenom se svlíknu a půjdu tam, kam půjdou ostatní.
Říkal jste, že spokojený s vychytanou nulou v posledním zápase. Je to zadostiučinění po finálové sérii, kde jste prožil těžké období a podrželi vás spoluhráči? Dokázal jste, že právem?
Ve finále jsem nechytal úplně podle svých představ, myslím, že to bylo vidět. Bohužel na mě asi dolehlo, že je tak těžké udělat ten poslední krok, že jsme tak blízko. Najednou to hrozně svazovalo.
Ale dneska jsem se od toho snažil opravdu oprostit a chytat pro radost. Hrozně to pomohlo a hlavně přede mnou bylo úplně jiné mužstvo. Hrálo skvěle, já před nimi smekám a jsem strašně rád, že jsem u toho mohl být. S takovými hráči už si v životě nemusím zahrát.
Před vrcholem jsem to nemohl vzdát
Kdy se rozhodlo, že budete v šestém finále chytat vy?
Nikdo mi nic neřekl, jenom jsem v Pardubicích vystřídal a oni mi řekli, že si mám odpočinout a uvidíme dál. Petr Bříza se mě včera (v pátek) ptal, jestli chci chytat, jestli se na to cítím.
Říkal jsem mu, že teď před vrcholem to už nevzdám. Jsem strašně rád, že jsem se pro to rozhodl. Bylo by to smutné, sledovat teď triumf jenom z lavičky.
To by asi hodně mrzelo.
Snažil jsem se v play off přispět, jak jsem mohl. Ale je to moje druhé play off a vím, že jsem nemohl chytat tak jako třeba Petr Bříza, který už v bojích o titul chytal několikrát a mužstvo držel. Vybral jsem si slabší momenty, ale snažil jsem se hrozně moc klukům pomoci. Dneska to bylo z jejich strany skvělé, hrozně si toho vážím.
Pro váš vnitřní pocit určitě bylo dobré, že jste si řekl, že to nevzdáte a bojoval jste až do poslední chvíle.
Určitě. Řekl jsem si, že už jsem tady tak dlouho v brance v play off, že po těch jedenácti výhrách to prostě musím zkusit. Buďto to vyhraju a bude to krásný pocit, nebo si to jak se říká vyžeru až do konce.
S kůží na trh se prostě musí jít. Vyhrát extraligu je můj dětský sen a přeci to nevzdám takhle v závěru. Teď jsem za to opravdu šťastný a děkuji Bohu, nebo kdokoliv to tak zařídil, protože to je skvělý pocit.
Pomáhal vám Dušan Salfický?
Dušan byl skvělý celou sezonu. Klobouk dolů před ním, protože to není jednoduchá situace a já jsem strašně rád, že tady zůstal. On tomu přinesl tu zkušenost a zároveň na mě vyvíjel zdravý tlak, ne nějaký špatný.
Povzbuzoval mě a vždycky mi pomohl. Ten titul si zaslouží stejně jako já. Kdyby chytal, tak třeba by byl v play off třeba ještě lepší, kdo ví.
Byl jste před zápasem hodně nervózní?
Ani ne. Hrozně jsem se těšil. Věděl jsem, že by třeba mohl být poslední a určitě poslední doma. Kdybychom prohráli, tak by mě už nemuseli postavit dál, tak jsem se to snažil užít. Věřil jsem, že vyhrajem, protože kluci hráli dobře a zasloužili jsme si to.
Už jste se díval, kolik vám přišlo na telefon gratulací?
Ne, telefon jsem vypnul a zapnu ho až asi v neděli ráno.
Mluvil jste už s někým z blízkých, nebo jste to ještě nestihl?
Jenom s přítelkyní, chtěl jsem, aby u toho byla. Respektive s mojí snoubenkou, protože se budeme brát. Jsem strašně rád, že mohla být u tohodle mého úspěchu. Rodiče jsou bohužel na Moravě, sledovali to jenom v televizi a doufám, že se jim to líbilo.
Co řeknete rodičům, až s nimi budete mluvit?
Že jim moc děkuju, protože je to jejich zásluha. Oni mě podporovali v hokeji a byli fantastický.
Jak to všechno prožívá přítelkyně?
Stejně se mnou. Když jsem dole, snaží se mě povzbudit a když nám to jde a když něco vyhrajeme, tak to se mnou prožívá taky. Je to vždycky dvojnádobná radost. Jak se říká, ve dvou je radost dvojnásobná a smutek poloviční.
Kdy se budete brát?
V létě.
