Olomouc – Těmhle otázkám se teď rozhodně nevyhnout. Utkání baráže o hokejovou extraligu mezi Olomoucí a Mladou Boleslaví skončilo přesně tak, jak oba týmy potřebovaly. Mladá Boleslav uhrála v základní hrací době remízu a pak prodloužení "pustila" Olomouci.
Oběma výsledek 5:4 a dělba bodů sačily k jistotě postupu do nejvyšší soutěže i kdyby Chomutov v souběžně hraném utkání doma Kladno porazil.
„Ani nevím, co se v prodloužení dělo. Pro mě skončil zápas. To,co jsme potřebovali, jsme už měli,“ prohlásil po utkání útočník Boleslavi Michal Broš.
Na rovinu to nepřiznal, ale všem na stadionu muselo byt jasné, jak utkání skončí. Vždyť se posledních deset minut v podstatě ani nehrálo, oba týmy na prodloužení vyloženě čekaly a Mladá Boleslav hned po něm spustila postupové oslavy. Ve stoje jí tleskal i olomoucký zimák.
Po utkání se na ledě radovaly týmy i fanoušci obou táborů společně.
„Mluvilo se o tom tři dny dopředu, jak zápas dopadne. A to byl další důvod, proč to byl pro mě jeden z nejhorších zápasů v životě. Kluci čtou noviny, i já jsem na to dostal několik otázek,“ řekl Broš. A nechtěl si tím kazit oslavy.
Jenže teď budete těmto otázkám čelit znovu.
Jasně. Do toho jsme s tím ale šli. My jsme ze zápasu získali, co potřebujeme. Já jsem slyšel chytráků, co týden dopředu věděli, jak se bude hrát, několik. To je česká nátura.
Posledních deset minut ale ani jeden tým nehrál dopředu a čekal na remízu. To jste byli teda tak nervózní?
Byli jsme připosraní. Omlouvám se, že to neumím říct lépe. Drželi jsme remízu, já jsem nikdy v kariéře nebyl takhle nervózní. Ale zvládli jsme to zodpovědně.
Radovali jste se už po šedesáti minutách, protože jste měli extraligu v kapse. Jak jste pak přistoupili k prodloužení, ve kterém potřebovala vyhrát zase Olomouc?
Já už ani nevím. Udělali jsme bod, skončil zápas. Ani nevím, co se dělo dál. Myslím, že jsem byl na ledě, ale vůbec nevím, co se dělo kolem. To, pro co jsme celou sezonu makali, jsme už měli.
V Olomouci jste s hokejem začínal. Jste rád, že se mohli radovat také domácí?
Mám tady rodinu, kamarády. Na rovinu řeknu, že nejsem vůbec nešťastný, že se to Olmíku povedlo.
Už jste někdy zažil, že by se po zápase na ledě radovaly oba týmy společně?
To byla taky bomba. Člověk zažije spoustu věcí, ale tohle je i pro mě v kariéře úplně nová věc.
Co se bezprostředně po postupu do extraligy odehrává v hlavách?
Neskutečný pocit! Stálo nás to mega práce. V play off jsme se trápili a se spoustou zraněných hráčů jsme to zvládli. Ani to nechci komentovat. Posledních čtrnáct dnů jsem ani nespal, byl to pro mě po psychické stránce nejtěžší turnaj, jaký jsem kdy zažil.
V čem?
Já nevím. Bral jsem to tak, že je to možná poslední šance něco udělat, něco vyhrát. To byl největší problém v mé hlavě.
Čím to podle vás je, že nakonec postoupily dva týmy z první ligy?
Hrály líp než ty extraligové. A měly také lepší přípravu. Hráli jsme play off, zatímco extraligové týmy hrály závěr sezony na půl plynu. O nic jim nešlo, bylo těžké se připravit. Pak člověk ztratí na začátku dva tři zápasy, přijde deka a je hotovo. Týmy jako my nebo Olomouc jsou na tom kvalitativně dobře.
