Třinec - Obrovská euforie a neskutečný výbuch emocí. Tak to vypadalo v kabině Litvínova po posledním utkání hokejové sezony. Verva vyhrála v Třinci 2:0 a poprvé v historii se stala mistrem hokejové extraligy.
A tak se splnil sen mnoha generací a teď především 44letého Martina Ručinského, který i přes zranění odehrál celý sedmý duel.
"Poslední hokejové roky jsem nežil pro nic jiného než vyhrát tomuhle městu ten pohár. Čekali jsme na to 56 let a letos jsme si to fakt zasloužili. Uhráli jsme to. Nebyla to žádná haluz, nebylo to štěstí. Pro mě osobně je to neskutečný pocit a odměna," prohlásil Ručinský s doutníkem v puse od hlavy až k patě zlitý šampaňským.
Martine, jaké jsou teď vaše bezprostřední dojmy?
Emoce, emoce! Nikdo nám už skoro nevěřil a hodně lidí nad námi zlomilo hůl. Ale zase jsme prokázali psychickou odolnost a dokázali jsme to ubojovat. A to jsme to hráli na půl mančaftu, protože jsou kluci už pobití a zranění. Ty emoce jsou neskutečné. Když vidím ty kluky, jak mužstvo celou sezonu rostlo a jak získávalo sebevědomí, jak jsme si prošli celou tou sezonou. A teď ten sladký konec, to je neskutečné. Jsem rád za celé město Litvínov, za celý klub. Chci poděkovat všem lidem, kteří nám fandili a drželi palce. A ať to pořádně oslaví.
Vy budete taky slavit dlouho?
Já budu slavit dlouho určitě.
Je to sladká tečka za vaší kariérou?
Říkal jsem to několikrát: Poslední hokejové roky jsem nežil pro nic jiného než vyhrát tomuhle městu ten pohár. Čekali jsme na to 56 let a letos jsme si to fakt zasloužili. Uhráli jsme to. Nebyla to žádná haluz, nebylo to štěstí. Pro mě osobně je to neskutečný pocit a odměna.
Byl to tedy váš poslední ligový zápas kariéry?
Nechme to být, všechno se dozvíme.
Jak vám bylo, když Třinci za stavu 0:0 v poslední třetině zkoumali gól na videu?
Nebyl jsem si jistý, jestli to gól byl, nebo ne. Pak jsem to viděl na kostce a podle mě to Erik Hrňa kopl.
Mluvilo se o tom, že Litvínov po ztrátě dvou mečbolů je nahlodaný hlavně psychicky. Jak moc dvě těžké prohry v sérii zasáhly vás?
Já jsem to říkal už několikrát, že jsme byli psychicky odolní celou sezonu. Naopak si myslím, že když jsme sem jeli za stavu 3:1 i pak doma za stavu 3:2, tak jsme byli pod takovým tlakem a na mužstvu jsem to cítil. Nebylo to ono, cítili jsme, že to máme na dosah, ale bylo to strašně daleko. Dnes jsem už ráno při rozbruslení i před zápasem z mužstva cítil pohodu. Spadlo to z nás, to oni se dostali naopak pod tlak, protože hráli doma a byli pod strašným stresem. My jsme byli v klidu a šli do zápasu s tím, že zápas určitě vyhrajeme.
Čím to je, že Litvínov letos tak skvělou formu udržel? I v minulých letech neměl tým špatné rozjezdy, ale na konci sezony začal prohrávat.
Myslíte plesovou sezonu? To se o nás říká, ale už to dávno není pravda. Byla to naše nálepka, ale když se na tuhle sezonu podívám zpětně, tak jsme myslím neprohráli víc jak dva zápasy za sebou. Co mě udivuje, tak jsme od Vánoc neprohráli ani doma. Tahle sezona byla úžasná.
Bude to odrazový můstek pro celý klub do dalších sezon?
Já jsem byl hrozně překvapený, kolik lidí nám fandilo. Šel jsem po Praze a sparťani nám přáli. Myslím, že to bylo trošku ze soucitu, protože jsme byli v lize 56 let, a i když jsme z ní nikdy nesestoupili, tak jsme ji ani nikdy nevyhráli. Asi i proto nám to lidi přáli. My nejsme velkoklub, nejsme bohatý klub. Nemůžeme si dovolit kupovat hotové hráče a vždycky to tady stálo na odchovancích. Pro mě byl letos zlomový bod, že se vrátil Jakub Petružálek. Byl tady i Pavel Francouz, nejlepší brankář v lize. A měli jsme velké srdce.
Před dvěma lety vyhrál titul Martin Straka, loni Petr Čajánek, teď vy.
Já jsem si říkal, že jestli existuje nějaký hokejový Bůh nahoře, tak nám to musí přiklepnout. Čekali jsme na to dlouhou dobu a tohle nebyla náhoďácká sezona. Nebyli jsme ani jednou horší než třetí a hráli jsme dobrý hokej. Nebyla to haluz, zaslouženě jsme si to uhráli.
Jak jste před zápasem vnímal aféru kolem brankové konstrukce, která vám možná vzala titul už po pátém zápase?
Už mi z toho brněla hlava, jak se to pořád omílalo. Gól - negól, v neděli jsme to neukončili, ukončili jsme to dnes. Takový je hokej. Třinci dneska taky neuznali gól. Já osobně si myslím, že asi nebyl, ale bůh ví. Jsou to sporné momenty, které k hokeji patří, a nejsou to snadná rozhodnutí. V neděli arbitři rozhodli, že to gól nebyl, nás to zamrzelo, ale nedalo se nic dělat. Naopak si myslím, že nás tenhle moment semkl. Řekli jsme si, že to uděláme jindy, že dáme jiný gól.
Jak tým reagoval na to, jak se po minulém zápase rozčiloval do médií Miloslav Hořava?
Já si myslím, že to udělal záměrně, aby odvedl tlak někam úplně jinam. Aby nebyl tlak na mužstvo, vzal to na sebe. On je klidný a pohodový člověk, ale teď už to v něm dozrálo. Odvedl tlak z mužstva a my byli úplně v pohodě. Vůbec jsme si nepřipouštěli, že bychom mohli prohrát.
Vzpomněli jste si při oslavách už i na Ivana Hlinku?
Samozřejmě! Ivan je tady s námi pořád. V kabině máme jeho fotku pořád. Kdyby se tady toho dožil, jsem přesvědčený, že je tady v kabině s námi a prožíval by s námi ty emoce. On ale na nás tam někde nahoře teď kouká.
