Jak jste prožívala hrůzné okamžiky ve druhém finále proti Brynäs, kdy byla vaše finská spoluhráčka zasažena bruslí do krku?
Nikdo nejdříve nevěděl, co se děje, pak nám to došlo. Já jsem na střídačce popadla naši fyzioterapeutku a hned jsem tam s ní letěla. Bylo to hrozné, nikdo nevěděl, jestli to zasáhlo tepnu, nebo ne. Naštěstí to dopadlo dobře, ale byl to hrozný zážitek a v šoku jsem ještě teď. Jenni má naštěstí tuhý kořínek, dostala se z toho.
Na sanitku se údajně čekalo 27 minut.
Nevím, co se stalo, ale bylo to určitě velké podcenění.
Zápas byl na hodinu přerušen, myšlenkami jste byla asi jinde, že?
Čekalo se hodně dlouho, všichni šli do kabiny, a až když jsme se dozvěděli, že je Jenni v pohodě, pokračovalo se v zápase. Člověk si uvědomí, že na tom ledě není nesmrtelný a mohou se stát hrozné věci.
Bylo to po akci vaší krajanky Sáry Čajanové, která hezky pronikla před bránu, pak jí Hiirikoskiová padla pod nohy a přišel nešťastný zásah.
Byla to smůla, co k tomu říct. Hrůza, ale dopadlo to dobře.
Shodou náhod se podobná věc opakovala o tři dny později v Lulee při zápase mužů, na kterém jste s týmem byly. Hráč Växjö přeřízl bruslí šlachu domácímu Konstantinu Komarkovi.
Ano, byla tam rozříznutá ruka, naštěstí je ten hráč taky v pohodě. Je dost zvláštní, že se takové věci přihodí dvakrát za tři dny, zrovna v Lulee.
Pojďme k příjemnějším věcem. Jak jste si užila mistrovské oslavy?
Bylo to náročné, spánku nebylo moc. Ale neskutečně jsem si to užila, slavily jsme s holkama každý den. Přesně jak se slavit má. Byly jsme hodně i s fanoušky, je úžasné, jakou máme ve městě podporu.
Je v Lulee velký zájem o ženský hokej?
Na naše poslední utkání přišlo necelých pět tisíc diváků. Všichni zůstali až do konce, účastnili se oslav na ledě. O tři dny později jsme šly na ten zápas chlapů, fanoušci i tam za námi pořád chodili a gratulovali. Moc jsme si to užily.
To je pro hokejistky docela nezvyklé, že?
Rozhodně. I když zrovna nehrajeme, pořád máme u týmu novináře. Když si jdeme sednout na kávu nebo třeba do kina, pokaždé potkáme nějaké fanoušky, kteří se s námi chtějí bavit. To jsem ještě nikde nezažila.
Na videích z oslav jste byla dost aktivní, zapojovala jste se do zpěvu ve švédštině. Byla jste tahounkou na ledě i při slavení?
(smích) Když se oslavuje, tak jsem hodně nahlas. Všechno to ze mě spadlo, bylo to skvělé. A jestli jsem to táhla? Máme tam víc adeptek. Spojilo se to a dopadlo to, jak to dopadlo. Pecka.
V týmu jste jediná hráčka ze země mimo Skandinávii. Přesto jste po loňském přestupu z MODO dobře zapadla?
Jsem tam taková pěst na oko. Ale ne, zapadla jsem skvěle, hned od začátku šlo všechno v týmu přirozeně. Cítím se tam výborně.
V play off jste vyřadily postupně HV 71, MODO a ve finále Brynäs. Vyhrály jste osm zápasů z osmi, bylo to tak suverénní?
Nebylo to až tak klidné, jak se zdá. Ale je pravda, že za celou sezonu jsme prohrály jen dva zápasy a nechtěly jsme si to zkazit v play off. Očekávalo se, že ve finále narazíme zrovna na Brynäs. Nicméně měly jsme z každého v play off respekt a proti Brynäs to bylo dost vyrovnané.
MODO sídlí v Örnsköldsviku, hrála jste tam čtyři sezony a vloni jste se přesunula na sever Švédska do větší Luley. Jak se tam žije mimo hokej?
Jsem tam hrozně spokojená. Našla jsem si hodně kamarádů. Nečekala jsem, že se mi to místo tak rychle dostane pod kůži, že si ho hned zamiluju.
Je tam ve volném čase co dělat?
Je to o dost větší než Örnsköldsvik, není to nějaká vesnice na severu, jak si možná někdo myslí. Ve městě to žije, má takový živý duch. Navíc jak jsem říkala, lidé tam hokej strašně prožívají, znají všechny hráče a hráčky.
Zůstanete tam i na příští sezonu?
Ano, zůstávám ve Švédsku a v Lulee budu pokračovat.
Ve středu 5. dubna začíná v Kanadě ženské mistrovství světa, na kterém budete s reprezentací obhajovat bronz. Vy jste byla vloni navíc nejlepší obránkyní šampionátu. Jak se těšíte?
Je to velká výzva a už se nemohu dočkat. Strašně se těším na všechny holky z týmu, máme výbornou partu. Bude to zase další úžasný zážitek.
Stihla jste si po příletu ze Švédska odpočinout?
Odpočinku jsem moc neměla, přiletěla jsem v sobotu a v neděli jsme už letěly na závěrečnou přípravu do Kanady. Mamka mi připravila kachnu, ale hned jsem odjela zase pryč.
