Praha/Saskatoon – Už v šestnácti letech si obránce Libor Hájek vyzkoušel hokejovou extraligu, v play off pak průměrně hrál přes jedenáct minut. Přesto po minulém ročníku odešel z brněnské Komety za oceán, aby zjistil, jestli má na kanadskou juniorku.

Zdá se, že ano. V 57 zápasech za tým Saskatoon Blades nastřádal 23 bodů (3+20) a vábí pozornost skautů, kteří ho "bombardují" opakujícími se otázkami. "Odpovídám pořád stejně a vypadám, že umím anglicky," vtipkuje 18letý Hájek v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

V posledních dvou letech mělo Česko mezi patnáctkou nejvýše draftovaných hráčů hned tři zástupce – Jakuba Vránu, Pavla Zachu a Jakuba Zbořila. Letos podobné žně nejspíš nepřijdou, ale první kolo by se povést mohlo. Experti, kteří tvoří žebříčky pro draft, vidí Hájka většinou mezi 19. a 30. pozicí.

"Občas koukám, na jakém místě jsem," přiznává talentovaný zadák. "Moc bych si přál skončit v prvním kole. Nejdůležitější ale je, abych pak zahrál dobře na kempech týmu, který si mě vybere."

Oblíbený tým v NHL prý nemáte, ale v Torontu žije část vaší rodiny. Co byste řekl na to, kdyby vás draftovali zrovna Maple Leafs?

Žije tam skoro půlka mojí rodiny. Byl jsem se párkrát kouknout na zápas Toronta a líbilo by se mi tam hrát. Mají tam teď výborného trenéra (Mikea Babcocka, pozn. red.), který je určitě vytáhne výš, každým rokem budou lepší. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Už vás v uvozovkách vyslýchali zástupci klubů NHL?

Mluvilo se mnou už hodně skautů, nějaký mě vzal na jídlo, s nějakým jsem jenom mluvil po zápase. Vždycky je to jiné, ale skoro pokaždé se vyptávají na stejné otázky – o rodině, jaký typ obránce jsem, kdo je můj oblíbený hráč a tak dále. Odpovídám pořád stejně a vypadám, že umím anglicky.

Máš angínu? Po třech dnech jdeš hrát

V lednu jste odehrál Top Prospects Game, kde nastupují největší naděje pro draft. Podobá se tahle akce spíš Utkání hvězd v NHL, nebo jde o regulérní zápas?

Je to spíš zápas, jsou tam snad všichni skauti na světě, takže se tam spíš pereme o místo na draftu. Den předem jsou ještě testy, kde jde také spíš o to, abychom se ukázali skautům.

Jak vám vyhovuje život v Saskatoonu?

Mám to tady moc rád, naštěstí jsem se dostal do výborného týmu, kde dostávám šanci, takže jsem moc spokojený. Navic bydlím u výborné rodiny.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že v Kanadě je všechno jiné než v Česku. Mluvil jste o jídle nebo lidech. Vážně je to takový rozdíl?

Opravdu si myslím, že je to tady jiné, i když každý to může vidět jinak. Jídlo je tu takové jednodušší. U nás v Česku mi víc chutná česká kuchyně, od babičky je prostě nejlepší. Tady je ale víc možností, hlavně ve větších městech, to si každý musí zažít osobně.

A jaký je rozdíl v lidech, mentalitě?

Tak kdo v Česku u sebe nechá bydlet cizího kluka? Už tohle je rozdíl. Taky tady neřeší situace jako my. Máš angínu? V Česku jsi dva týdny mimo, tady jdeš po třech dnech hrát. Je tu zcela běžné, že čtrnáctiletý nebo patnáctiletý hokejista už bydlí u cizích lidí a hraje v jiném městě. Myslím si, že na hráče jsou kladeny větší nároky než v Česku.

Sezona má sedmdesát zápasů i víc a cestování je dlouhé, náročné. Nic se ale neřeší. Přijedete na hotel ve čtyři ráno, jdete do postele a hned ten den hrajete. Takhle je to třeba několikrát po sobě. Pořád ale musíte hrát dobře, protože na vás koukají skauti. Nikoho nezajímá, co se děje okolo. Už jsem si na to zvykl, dá se to zvládat.

V Kanadě se víc trénuje

Proč jste vlastně odešel do kanadské juniorky? Kometa vás pustila do extraligy už v šestnácti, později jste navíc dostával relativně dost prostoru.

V Kometě jsem dostával spoustu času na ledě, za to jsem jí strašně moc vděčný. Pořád to bude můj první klub. Ale odešel jsem, protože Kanada je prostě země hokeje a každý hokejista si tam přeje hrát. Jejich juniorka je navíc nejlepší na světě, takže když má někdo šanci v ní hrát, je to opravdu úžasná zkušenost, úžasný hokej. Taky vás celý rok pozorují skauti. Hlavně jsem chtěl zjistit, jestli na to mám.

Říkáte, že hokej v Kanadě je úžasný, ale náročný. Platí to i o trénincích?

Rozhodně jsou náročnější. Hodně týmů má denně tříhodinový trénink na ledě. Trénuje se tady víc, je tu hlavně mnohem víc zápasů. Pořád se to ale dá zvládat.

Zvládáte i školu, nebo jako mnozí vaši vrstevníci sázíte všechno na hokej?

Chodím tady každý den do školy. A až se po sezoně vrátím zpět do Česka, chtěl bych po domluvě pokračovat ve škole, ve které jsem přerušil studium.

Nemrzí vás odchod do Kanady z toho pohledu, že v Česku byste nejspíš měl větší šanci při boji o nominaci na poslední mistrovství juniorů?

Je pravda, že bych měl větší šanci, ale tak ještě mám čas. Trenéři dvacítky jsou výborní, vsadili na jiné hráče a myslím, že odehráli výborný turnaj. Kdyby měli o trošičku více štěstí, bylo by to úplně jiné.