Dlouhé roky jste působil jako trenér v Itálii. Nyní připravujete na novou sezonu znojemské hokejisty, kteří hrají mezinárodní EBEL. Jsou pro vás zahraniční angažmá lákavější než trénovat v českých soutěžích?
Určitě. Tento styl hokeje je mi bližší. Ale už i česká extraliga se konečně začíná orientovat kanadským směrem. Trenéři se konečně domluví s hráči anglicky, což byl vždycky problém. Proto do extraligy chodili jen Slováci, Rusové a Lotyši. Teď tam jsou konečně i Kanaďané a Američani. A to je dobře! Tenhle styl je pro diváky atraktivnější. Hodně se bruslí, střílí a tlačí do branky. Fanoušky to strhne více než nějaké šachy na ledě.
Právě EBEL je známá svojí otevřeností. Není tolik svázaná taktikou a padá v ní hodně branek…
Každý si myslí, že jeho soutěž je tou nejlepší, ale EBEL určitě patří k top evropským soutěžím. To je bez debat. Ať si Češi ohrnují nos, že je to liga pro důchodce a vysloužilé hráče. Je to ale blbost. Když pak někdo přijede do Znojma, tak teprve zjistí, jaký to je fičák a jakou to má úroveň. Nestačí se divit a hned změní názor. Jenže ty špatné řeči šíří lidé, kteří viděli pár minut v televizi. Ať se přijedou podívat na vlastní oči. Klidně i do Itálie nebo do Francie.
Myslíte si tedy, že EBEL je pro diváka zajímavější než české či slovenské soutěže?
Ano. Ale samozřejmě… Když se dívám na play off české nebo slovenské extraligy, ty zápasy mají taktéž náboj. Nechci tyhle soutěže shazovat, jen odpovědět kritikům. Gólů je v EBEL daleko víc, což je to, co lidi chtějí. Soutěž je atraktivnější i díky té jednoduchosti Kanaďanů. Sem tam sedíte na extraligovém zápase, který je po padesáti osmi minutách 0:0. Nic se tam neděje a jen se hrají šachy. Tohle opravdu není zajímavé.
Znojmo letos hodně sází na cizince. Proč jste se rozhodli pro tuhle cestu?
EBEL je kanadsko-americká soutěž. Ten styl, s nímž se v ní setkáváme, je něco mezi AHL a ECHL. Proto bychom tomu měli přizpůsobit i mentalitu týmu. Když se podíváte na soupisky EBEL, devadesát procent mužstva, včetně realizačního týmu, je postaveno na Kanaďanech. Nemůžete sem přijít s někým, kdo hrál devadesát procent své kariéry v české extralize nebo v první lize. Chceme se držet toho trendu, který tu je nastolen.
Vy jste v zámoří působil dlouho jako hráč. Znáte tedy kanadskou mentalitu. Jaká je?
Ty hráče zdobí urputnost. Nikdy to nevzdají a bojují na maximum po celých šedesát minut zápasu. Chtějí vyhrát za každou cenu. To zdravé sebevědomí jim nechybí. Pro nás pro Evropany je kolikrát až přehnané, ale to dělá Kanaďany tím, čím jsou.
Kanaďané se vám v posledních sekundách zápasu, kdy o něco jde, neschovají. Chtějí jít na led a rvát se o to. Pro ně není nikdy nic ztraceno až do poslední setiny sekundy. Výsledek může být, jaký chce, ale oni jedou nadoraz až do sirény. Strhnou k tomu celé mužstvo, a to je to, co my tady ve Znojmě chceme.
Jaký je rozdíl mezi kanadským a českým hokejistou?
Myslím si, že v Česku hráče až moc rozmazlujeme. Některým se strká všechno až pod nos a brzy se uspokojí tam, kde hrají. Jsou spokojeni s tím, co se jim platí, s tím, co dostanou od klubu. A to je pro ně konečná. Nechtějí jít výš. V tom jsou ti Kanaďané jiní. Občas sice dělají mimo led nějaké skopičinky a mají své vrtochy, tvrdá práce se jim ale upřít nedá. Ta konkurence je v Kanadě větší a jen ten silnější přežije. V Česku jen hledáme důvody, proč to nejde, což se za oceánem nenosí.
