Praha - Jaroslav Bednář prožívá trpký konec působení ve Švýcarsku. Za poslední tři roky si tam vybudoval pověst velké hokejové hvězdy, přesto s ním zametli jako s nepotřebným smetím.

Kanadskému trenérovi Lugana Larry Hurasovi se i přes Bednářovy výrazné bodové příspěvky nelíbilo jeho evropské pojetí hokeje, a proto mu jednoduše vzkázal: U mě hrát nebudeš, i kdyby ses stavěl na hlavu.

Loni s 50 body (16+34) nejproduktivnější útočník týmu si tak stejně jako klubová legenda a nejlepší obránce v historii švýcarské ligy Petteri Nummelin musel zbalit kufry. Vrátil se do Edenu a už zítra v dresu Slavie nastoupí v extralize proti Chomutovu.

Šestatřicetiletý forvard ale dopředu přiznává, že se do Slavie přichází jen rozehrát a bude čekat na konec výluky v NHL. "Až to skončí, budu si moct ve Švýcarsku vybrat z takových deseti týmů. Za ty tři roky tam mám dobrou pověst a určitě se tam chci vrátit," říká.

Kdy se to v Luganu zlomilo a vy jste začal tušit, že tam skončíte?
Už po posledním zápase loňské sezony. Trenér chtěl obměnit celé mužstvo a řekl mi, že nemám místo v sestavě i po úspěšné sezoně. Stejně jsem si řekl, že to zkusím a třeba šanci dostanu. Ještě hůř než já to ale odnesl Petteri Nummelin, který tam je obrovská ikona 12 let (Za Lugano letos odehrál 3 zápasy, vstřelil 2 góly, ale trenér s ním přesto nepočítal. Zkušený obránce odehrál ve Švýcarsku 459 zápasů a nasbíral v nich neuvěřitelných 489 bodů, pozn. redakce). Chybí mu sedm kanadských bodů k rekordu a nemůže hrát.

Jak vám to trenér vysvětlil?
Řekl mi, že mě do sestavy nedá. Prý se můžu stavět na hlavu, dělat cokoliv, ale hrát nebudu. V podstatě jsem byl od začátku sezony 21. hráč týmu a za trénink se s pukem potkal ani ne na čtyři minuty. Proto jsem musel chodit na led sám před a po tréninku. Dlouhodobě to bylo neúnosné a šance nepřicházela. Tak jak mám natrénováno teď jsem snad ještě nikdy neměl. Poslendí pořádný zápas jsem hrál někdy loni v březnu. Žádné spory jsme přitom s trenérem neměli, spíš neunesl to, že nehodlám hrát kanadský hokej. To byl asi hlavní důvod. Teď si navíc může přitáhnout další oblíbené Kanaďany.

Přemýšlel jste nad tím, proč se to vůbec stalo?
Přemýšlel a došel jsem k tomu, že jsem nedošel vlastně k ničemu. Když jsem odcházel, ptal jsem se manažera, proč jsem nedostal žádnou šanci. Sám mi neuměl odpovědět a řekl mi, že rozhodnutí trenéra respektuje a nebude se bavit za jeho zády.

Co na to říkali fanoušci?
Vůbec jsem jejich reakci nečekal. Lidi to prožívají a je z toho obrovský humbuk. Že odejdu, to nikdo nečekal. Trenér byl ale dost chytrej a uměl se dobře prezentovat v médiích. Je to Kanaďan, které ve Švýcarsku žerou. Zranil jsem si koleno, ale ještě před reprezentační přestávkou jsem mohl hrát, on to věděl. Přesto mě nechal na injury listu a lidi si mysleli, že jsem pořád zraněný.

Vy jste nevěděl, co o vás trenér v médiích říká?
Já média nečtu, takže jsem to ani nevěděl. Až můj agent se postaral o to, aby se to uvedlo na správnou míru a je suprový, jak to teď fanoušci prožívaj.

Budete teď sledovat, jak se bude situace v Luganu vyvíjet dál?
Ne, to vůbec. Já už jsem tam skončil. Beru to jako součást hokejového života. Je to normální. Kluci se stěhují po Čechách, já po Evropě a Švýcarsku. Hokejisté jsou takoví kolotočáři.

Kdy vůbec znikla možnost vrátit se do Slavie?
Jeden večer jsem se bavil o mé situaci s agentem a řekl mi, že je šance se sem vrátit. V emocích jsem řekl, že to beru, ale pak jsem se uklidnil a řekl jsem, že si to nechám promyslet a rozhodnu se, až emoce opadnou. Ráno jsem odvezl dceru do školy a pak šel na trénink. V kabině jsem byl vždycky první a když jsem si to ráno dával kávu, zjistil jsem, že už k tomu klubu nic necítím a že už chci hrát zase hokej.

Plánujete ve Slavii zůstat, nebo je to pro vás jen přestupní stanice zpět do Evropy?
Chtěl bych se určitě vrátit zpátky do Švýcarska, moc se mi tam líbí. Po dvou perfektních sezonach si tam budu moct vybírat z takových deseti mužstev, ale klíčové pro mě bude, aby skončila výluka. Je jasné, že je pro ně marketingově výhodnější dotáhnout hvězdu z NHL. Tam, kde je volno, příjde někdo ze zámoří. Musím čekat.

Tak jste se domluvil i se Slavii?
Jsem domluvený s Vláďou (Růžičkou), že můžu odejít. Že tady odehraji pár zápasů a třeba týmu pomůžu. I když, jak jsem se tak koukal na tabulku, to asi kluci ani nebudou potřebovat. (usmívá se)

Když se na to podíváte zpětně, jak ten poslední rok v Luganu hodnotíte?
Pro mě je to velká zkušenost, naučil jsem se hrozně moc věcí. Lituji jen toho, že jsem nehrál, byl jsem totiž připravený. Čím víc jsem totiž nehrál, tím víc jsem trénoval. Hokej po dvou letech nezapomeneš, to ti lidi i ve Švýcarsku vědí. Musel bych být po obrně, abych to zapommněl. Bohužel už přetekla trpělivost, tak jsem šel o dům dál. To je holt život hokejového kočovníka.