Slavia si jde pro titul. Na jaře neztratila ani bod, ale její výhry v nedobytném Edenu výsledkově nijak přesvědčivé nejsou.
Ve vršovickém derby se bála o vítězství do poslední minuty, přestože více než hodinu hrála proti deseti.
A bylo tomu tak i v předchozích zápasech proti Mladé Boleslavi či Baníku, vždy výhra o jediný gól. V poháru proti druholigovému Táborsku šlo utkání dokonce do prodloužení.
Ale tak to často bývá. Potýká se s tím třeba německý fenomén Bayern Mnichov. Mužstva se jedou na Slavii ukázat, předvést co v nejlepším světle, stát se tím, kdo jako první v Edenu neprohraje, nedostane gól. O motivaci je postaráno.
Ta se týká i brankářů, kteří podávají vesměs výborné výkony a předvádějí až neskutečné zákroky. V jiných zápasech udělají třeba chybu, na Slavii ne. Upozorňují tím na sebe stejně jako spoluhráči, poutají zájem bohatších zaměstnavatelů. Kdy jindy se v české lize předvést, když ne v Edenu.
Na druhé straně i kdyby Slavia některý zápas doma nevyhrála a nějaký bodík ztratila, vzhledem k jejímu obrovskému náskoku by to nemělo mít na konečný zisk titulu zásadní vliv.
Po neskutečně dramatickém průběhu veze výhru 2:1 z Olomouce, kde se body získávají těžko, její největší konkurent Sparta.
Určitě zápas hodně ovlivnila neproměněná penalta Filipa Zorvana v konci střetnutí. Pokutový kop je největší šancí ke gólu, když se nevyužije, je to velký zásah do střetnutí a výsledku.
Domácí si prožili chvíli zmaru v nastavení, kdy Jan Navrátil po tečované střele trefil tyč a vzápětí sparťanský útočník Victor Olatunji po úniku rozhodl o výhře hostů.
To je pro poražené příšerný okamžik. Už vidíš míč v síti, ruce jdou nahoru, pak se chytáš za hlavu a za několik vteřin jdeš s pocitem naprostého zmaru do kolenou.
Ale jen se ukazuje, že se nesmí ani na okamžik polevit v soustředění, hlava musí být neustále nastavená k tomu, že se něco může přihodit. Dokud není míč v síti, koncentrace se ztratit nemůže.
A i když mi to může někdo zazlívat, olomoučtí obránci měli Olatunjiho náběh přerušit i za cenu faulu a případného vyloučení. Musí přece vědět, jaká běží minuta. Na začátku utkání a poslat tým ho dlouhého oslabení je to nesmysl, v konci se už však především hlídá výsledek.
Švédský trenér Mladé Boleslavi měl velké starosti, jak postavit obrannou řadu. Pro zranění mu vypadli stabilní stopeři Král a Králík, Suchý pykal za vyloučení v poháru. Stáhl záložníka Vojtěcha Horu, jenž na tomto místě nastoupil poprvé.
Šlo ovšem o přirozené řešení. V záloze nastupují chytří hráči, kteří dovedou číst hru a řešit složité situace, na věk se tolik hledět nemusí. Obráceně - tedy klasický obránce premiérově v záložní řadě - by to bylo složitější.
Třebaže měla Mladá Boleslav starosti se sestavou, podala proti Plzni statečný výkon. A měla dost smůlu. Druhý gól hostů padl po nešťastném odrazu, dvakrát se míč snášel už do plzeňské branky, gólem to však neskončilo. Pořekaldo, že štěstí přeje připraveným, se naplnilo, Viktorka připravená byla.
Jablonec ani Liberec neudržely jednobranková vedení, to by se stát nemělo. Jablonec hrál v Hradci Králové dokonce v početní převaze, troufám si tvrdit, že tyhle dva body mohou po zúčtování základní části ligy hodně mrzet. Jestliže se chce považovat za vyspělý tým, tohle by měl zvládnout.
Ještě nepříjemnější ztrátu zaznamenal doma Liberec. Nechci podceňovat Duklu, ale vystřelila na branku jen jednou, využila standardní situaci.
Když došlo nedávno v Liberci k zásadním změnám - změně vedení, financování klubu, posilování a především ambicí - hájil jsem nevydařená podzimní utkání, že velké přestavby potřebují čas. Ale ten už nastal! Liberec už by měl ukazovat, kam jde, co chce, po jaké cestě. Nedivím se fanouškům, že jsou z toho roztrpčení.
To se ovšem týká i Slovácka. Ještě před několika lety se ho báli všichni favorité, byl to pro všechny nepříjemný soupeř, který kromě bojovnosti měl i vysokou herní kvalitu. Tu pořád má, nelze zapomenout fotbal tak rychle, ale obávaný protivník někam zmizel.
Může se v Karviné prohrát, důležité ovšem je, jakým způsobem. Viděl jsem osobně porážku Slovácka 2:4 v Jablonci a bylo mi smutno, kam se ještě nedávno výborný tým propadá.
Milan Fukal
- Někdejší důrazný stoper. Narodil se 16. května 1975.
- Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil šest sezon. Nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Hrál i za Bohemians, Jablonec a Hradec Králové.
- Za českou reprezentaci nastoupil k 19 zápasům.
