Glosář - Jeho příjmení k tomu přímo vybízí. Argentina má Lionela Messiho za mesiáše, spasitele.
A celkem oprávněně. Na světovém šampionátu v Brazílii to prostě funguje tak, že když už je opravdu ouvej, kouzelník Messi potřebný gól prostě dá nebo ho zařídí.
Argentině to takhle klaplo s Bosnou, Íránem, Nigérií - i teď v prodloužení se Švýcarskem.
Švýcaři ztratili míč u půlící čáry, a než zformovali obranný blok, už byl Messi s míčem příliš daleko a vyrýsoval ideální gólovou přihrávku agilnímu Di Mariovi. A jásalo se. Argentina vyhrála v prodloužení 1:0.
Zajímavé je, že jihoameričtí fanoušci vůbec neřeší, jak nepřesvědčivým dojmem jejich milovaná Argentina po většinu minut na šampionátu působí.
"Messi! Messi! Messi! Messi! Messi! Messi! Messi!" Kouzlem svého mesiáše jsou naprosto posedlí.
Bude to takhle fungovat i proti Belgii? Uvidíme. A případně v semifinále, patrně proti Nizozemsku? To by bylo ještě zajímavější...
Pokud na takový zápas dojde, pak je jistě velmi pravděpodobné, že i v něm Messi nějakou tu branku vstřelí. Jenže otázka podle mě bude znít tak, jestli jich víc nasází on, anebo Robben a spol. argentinské obraně, jež vskutku nepůsobí nijak zvlášť provázaně na zbytek týmu.
Švýcaři své šance skórovat proti Argentincům propásli a to je marnotratnost, která se prostě nemůže nevymstít. Jenže robbenovská chladnokrevnost v koncovce přeci jen vykazuje efektivnější parametry než ta švýcarská či třeba íránská... Tak se nechme překvapit.
Supermani versus supertýmy
Ano, přiznávám, že už trochu přeskakuju v ději a přemýšlím hypoteticky už o kolo dál, než bych asi měl.
Ale právě tohle je v mých očích to, oč na šampionátu běží:
Jestli se prosadí
A) mužstva Německa, Nizozemska či Francie se svými propracovanými týmovými strategiemi.
Anebo
B) mužstva Argentiny či Brazílie, která sázejí prakticky výhradně na své zlaté hochy Messiho a Neymara. Oba tyhle velké jihoamerické týmy na turnaji kašlou na nějakou poctivou práci v bloku, značnou část minutáže v každém utkání odehrají vždy na čtvrt plynu a začnou honit bycha vždycky, až když je začne tlačit čas.
Brazilce už jednou dotlačil až k penaltám, Argentina téhle loterii unikla v osmifinále o chlup.
Na druhou stranu nutno říct, že ani jmenované evropské týmy rozhodně neprošly mezi nejlepší osmičku s prstem v nose. Vyřazovací část vložila do jejich herního projevu větší opatrnost, možná i trochu nervozity. Zápasy jsou každopádně všeobecně vyrovnanější než ve skupinách.
Tak si ještě pro jistotu připomeňme, co nás čeká dál a jak je turnaj nalosovaný.
Tady je jedna půlka pavouka:
Brazílie-Kolumbie v. Francie-Německo
A tady ta druhá:
Nizozemsko-Kostarika v. Argentina-Belgie
Čtyřikrát Evropa, čtyřikrát Amerika. Oproti minulému MS v JAR si "starý kontinent" polepšil o jednu pozici na úkor Afriky. Nicméně na 7 svých zástupců ve čtvrtfinále MS 1998 ve Francii už Evropa může jen nostalgicky vzpomínat.
Na MS 2002 v Japonsku a Jižní Koreji tvořili Evropané polovinu čtvrtfinálového pole, čtyři roky nato v Německu jich bylo mezi osmi nejlepšími šest.
Na domácí, evropské půdě se jim tedy viditelně daří lépe. Klimatické podmínky a lepší přizpůsobení "domorodců" jihoamerickému prostředí nakonec může hrát v souboji "zlatých dětí a týmových mašin" svoji roli.
Kdo ví, třeba se Argentincům a Brazilcům nakonec zúročí, že v průběhu turnaje tráví výrazné herní pasáže ve velmi poklidném herním rytmu.
Co má ještě Wilmots na skladu?
To třeba Němci měli v pondělí proti Alžírsku honičku od začátku až do konce stodvacetiminutové herní stopáže. A ještě dostali za nevýrazné osmifinálové vítězství vynadáno.
Na otázky reportéra ZDF, proč se německému týmu herně příliš nedařilo, reagoval stoper Per Mertesacker, po vyčerpávajícím boji ještě s jazykem na vestě, velmi podrážděně: "Co vlastně chcete? Abychom hráli krásně, nebo abychom vyhrávali?!"
Palba ale neustala, třeba Michael Ballack označil německý výkon jako ten nejslabší za poslední roky.
Jaký to rozdíl mezi náročným evropským publikem, které kromě výher vyžaduje i kvalitní a efektivní hru, a mezi jihoamerickými fanoušky, jimž je všechno jedno, jen když to Messi nebo Neymar zase rozhodnou!
V naprosto spektakulární představení se ve finiši proměnil i čtvrteční zápas mezi Belgií a USA, z nudy k ukousání se nakonec vyvinul letecký den, který i navzdory porážce hvězd a pruhů v prodloužení 1:2 udělal "socceru" za velkou louží opět velmi dobrou reklamu.
A že ji tam pořád potřebuje, byť už se na přenosy zápasů Klinsmannova týmu z MS dívalo v televizi víc lidí než na finále basketbalové NBA.
Belgický král Filip eviduje "jen" 11 milionů a 140 000 poddaných k tomu. Navzdory tomu jsou však sklady fotbalových talentů v téhle zemi díky úspěšné mládežnické reformě, provedené před několika lety, naprosto nevyčerpatelné.
Ve skupině se útočník Lukaku trochu trápil, tak ho trenér Wilmots nechal na lavici a na hřiště poslal 19letý (!), přiznám se, že mně dosud naprosto neznámý, zázrak jménem Divock Okoth Origi.
Pokud tenhle chlapec, hrající v Lille, nemá zfalšované papíry, tak nutno říct, že historie MS opravdu nezná mnoho hráčů, kteří by v jeho věku předváděli tak pozoruhodný ofenzivní výkon jako on.
Ke vstřelení gólu ovšem Belgičanům kapka štěstí navzdory mnoha šancím chyběla. Především jim stál v cestě skvěle chytající Tim Howard...
Ovšem, jak už víme, Wilmots má kam sáhnout. Na prodloužení šel na plac zdravě naštvaný Lukaku. A ten už Američany z pavouka vymetl, přestože se tomu v posledním heroickém vzepětí chtěli ještě vzepřít.
Ovšem stejně jako Švýcaři pár hodin předtím proti Argentině čisté šance v posledních vteřinách neproměnili. A o tom to je... Neymar nebo Messi totiž takové šance obyčejně nepropásnou.
Tak jak se sázka na ně bude Brazílii či Argentině vyplácet ve čtvrtfinále?
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
