Ipswich má z prvních tří zápasů ve druhé lize devět bodů. Vy jste odchytal kompletních 270 minut proti Sunderlandu, Stoke a QPR, máte dvě čistá konta. Jak si to užíváte?
Nebudu lhát, užívám a užíváme si to hodně. Pořád se ale bavíme o tom, že jsou to tři vítězství a zápasů máme v lize 46. Je skvělé odstartovat správnou nohou, nicméně chceme v tom pokračovat. Chceme mít vítězství co nejvíc, tabulka teď nic neznamená. Určitě nám to však dodalo sebevědomí, nemusíme se nikoho v lize bát.
Stává se docela často, že nováček vlétne do soutěže úspěšně a energicky. Jde o to, jak dlouho to s Ipswichem vydržíte.
Přesně tohle je náš cíl. Chceme být konzistentní a podávat kvalitní výkony v každém zápase. Každé utkání na této úrovni je extrémně náročné, pro nás jsou to nové zkušenosti.
Jak těžké je pro vás osobně zůstat nohama na zemi? Ve 32 letech toho máte hodně za sebou, ale i pro vás je tohle nová úroveň, ne?
To ano, ale zůstat nohama na zemi je pro mě extrémně jednoduché. Už jsem něco zažil, tohle je další krok a já vím, za čím si jdu. Je potřeba si těch postupných kroků vážit, užít si to, ale musíte myslet zase už na ten další krok.
Šanci jste výborně chytil za pačesy. Nejspíš jste byl smířený s rolí dvojky, jenže první brankář Christian Walton se zranil.
Posledních 18 měsíců jsem byl číslo dvě, ale tvrdě jsem pracoval. Musel jsem, protože jsem v takové organizaci, kde nic jiného není možné. Každý den jsem byl připravený, jako bych byl jednička. Teď se mi to nějakým způsobem vrátilo a vyplatilo. Užívám si to vnitřně, s mými nejbližšími si o tom můžu promluvit podrobněji. Ale je to jen začátek sezony.
Ipswich byl dřív tradičním druholigovým klubem, kdysi hrál i Premier League. Jaké jsou klubové cíle teď po postupu? Primárně se zachránit ve druhé lize?
Nedávali jsme si konkrétní umístění. Víme o svých kvalitách, tým se na postup připravoval nějakou sezonu dopředu. Nebylo to dělané horkou jehlou. Funguje to tady na dlouhodobější bázi, kádr byl připravený. Už v minulé sezoně jsme hráli v pohárech dobré zápasy s Rotherhamem a Burnley, s týmy ze druhé ligy. Rozhodně se nechceme bavit o záchraně, myslíme na vyšší pozice. Na druhou stranu těžko predikovat, jak vysoko nás výkony vynesou. Soutěž je náročná a plná mužstev, která se chtějí vrátit do Premier League. Bude to nabité.
Václav Hladký v posledním zápase proti Queen's Park Rangers (1:0). Výkon mu vynesl místo v sestavě kola druhé anglické ligy.
V rozhovoru před třemi lety, kdy jste chytal za Salford, jste si pochvaloval vysokou úroveň čtvrté anglické ligy. Jak to vnímáte nyní v Championship? Je to špičková soutěž, viďte?
Jednoznačně. Ano, už ve čtvrté lize byla konkurence velká a každý krok nahoru znamená obrovský postup. Championship je ale stoprocentně mezi šesti sedmi nejlepšími soutěžemi na světě. Proto je pro nás cestou učit se z každého zápasu, brát si to pozitivní. Takže nemáme s Ipswichem konkrétní cíl, ale spíš danou tuhle cestu.
Jak fotbalem žijí fanoušci v Ipswichi na východě Anglie?
Samotné město má přes 100 tisíc obyvatel, stadion máme pro 30 tisíc. Jednoduchou matematikou tedy každý třetí ve městě nás podporuje. Je to znát, klubismus je hodně cítit. Nezáleží tolik, jestli hrajete druhou nebo třetí ligu. I když se ve třetí lize dříve klubu tolik nedařilo, chodilo přes 20 tisíc lidí. A když se teď Ipswich ubírá správnou cestou, nadšení opravdu vyvrcholilo na maximum. Atmosféra u nás bývá zcela elektrizující.
Oceňován je přístup sedmatřicetiletého trenéra Kierana McKenny, jenž se učil třeba od Josého Mourinha. Ipswich pod ním hraje líbivý a kombinační fotbal.
Je to jeho rukopis. On je mladý a progresivní trenér, razí velmi náročný fotbal s vysokým presinkem a konstruktivní rozehrávkou. Pracujeme na tom. Každý v rozhovorech říká, že tvrdě pracuje, ale u nás bych to třikrát podtrhl. Pracuje se tady na takových detailech, do toho tvrdá fyzická práce. Zúročuje se nám to v zápasech.
Po přestupu ze zmiňovaného Salfordu jste toho v posledních dvou sezonách za Ipswich ve třetí lize tolik neodchytal. Jak těžké bylo vytrvat a odolat vábení z kontinentální Evropy?
Nebudu zastírat, jednoduché to nebylo. Vždy chcete být brankář číslo jedna a být na hřišti. Trochu jsem bojoval sám v sobě, ale pořád jsem se vnitřně přesvědčoval, abych zůstal. I to prostředí mě motivovalo tak, že jsem si říkal, že je to něco úplně jiného, než co jsem dosud zažíval. Každý den jsem se těšil do práce, i když jsem nechytal. V tréninkovém centru funguje vše, jak má, vše má nádhernou fotbalovou kulturu. Jsme tam od 8:30 do 15:00, starají se o nás mraky lidí. Všechno tohle přispělo k tomu, že jsem zůstal a rozhodl se být součástí, byť jsem nechytal. Je opravdu speciální být součástí organizace, jako je Ipswich.
Kdysi jste říkal, že si na britských ostrovech budujete renomé. Odmítl jste nabídky třeba z Karabachu či Legie Varšava, kde byste chytal poháry.
Je to tak. Jsem ve Velké Británii pátým rokem. Na zdejším trhu trvá, než si renomé vybudujete. Pracoval jsem na tom každý den a dneska se bavíme o tom, že chytám Championship v klubu s enormními ambicemi. Je to krok nahoru, užívám si to, ale zároveň přemýšlím o stupínek výš.
Tvrdil jste, že po třicítce kariéra brankáře teprve začíná. A teď můžete snít o nejvyšším stupínku fotbalu v Anglii.
Podepisuju to. Po třicítce jsem možná paradoxně udělal největší progres v taktické stránce pod trenéry v Ipswichi. Brankář má v tomto věku už potřebné zkušenosti, navíc se fyzicky cítím nejlépe v kariéře. Chci to prodávat na hřišti a moc si to užívám.
A ten další cíl? To je zákonitě Premier League, že ano?
Člověk musí mít nejvyšší sny, ty nejvyšší mety. Jakým způsobem a jestli tam dokráčí, to je z velké míry i dílem štěstí a tvrdé práce. Říkám to dokola, ale jiná cesta k tomu nevede. Chceme se v klubu soustředit na současnost, nejvyšší cíle ovšem máme v hlavě všichni.
