Praha - Ani se vám nemusí představovat, už podle úsměvu a skromného vyjadřování poznáte, že blondýnka před vámi je sestrou reprezentačního fotbalového útočníka Tomáše Necida. Však má Simona Necidová stejnou vášeň pro Slavii a pro střílení gólů.

Jenže ta druhá láska už nenachází takového naplnění jako dříve. Z útoku ji trenér stáhl do obrany, a protože je spolehlivá, nastupuje na stoperském postu zápas co zápas.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz ale prozradila, že toho nelituje, naopak pravidelně se objevuje v základní sestavě a i tak se dokáže prosadit. Vždyť její gól do sítě Permu vystřelil slávistkám čtvrtfinále Ligy mistryň.

Po domácím utkání s Permem jste říkala, že doufáte, že váš vítězný gól bude zároveň i postupový, to se vám splnilo, takže jste spokojená?
To jsem, ale už to radši nikdy říkat nebudu, protože hrát na 0:0 po výsledku 2:1 doma je fakt náročný na psychiku.

Ale s holkami jste to v odvetě zvládly, i když podle videa z oslav v kabině jste ten mráz v Permu odnesla záchvatem kašle...
Tak když hrajete na studeném vzduchu a pak přijdete rychle do tepla, je to šok a mně to asi obzvlášť neudělalo dobře. Ale zvládly jsme to. Nejhorší byla ta zima na nohy, to pak nejde hrát moc technicky. Navíc foukal studený vítr a míč zanášel. Nic příjemného.

Čím to, že jste dvakrát za sebou dokázaly překvapit favorita?
Dobře jsme se připravovaly, viděly jsme videa a v létě jsme makaly, tak se to aspoň projevilo výsledky. Samozřejmě nám pomohla ta loňská zkušenost z Ligy mistrů s Barcelonou. Už jsme nebyly tak překvapené ze stadionu, z velkého soupeře a ze všeho kolem té soutěže.

V pátek bude los čtvrtfinále, kde opět Barcelona bude, koho byste si ale přála?
Přála bych si asi italskou Bresciu, abychom jely někam do tepla. I když ani Barcelona by nebyla špatná, rozdat si to s ní v odvetě za loňský rok.

Kdyby se něco podobného povedlo českému týmu v mužské Lize mistrů, pravděpodobně by hned po některých hráčích sáhly zvučné kluby, jak to bude u vás?
To se asi nestane, u chlapů je to jiné. Tam jsou agenti, kteří hráče dlouhodobě vyhlížejí, to v ženském fotbale moc není. A ani tenhle úspěch tomu podle mého moc nepomůže. I když by asi každá holka byla ráda za nějakou zahraniční nabídku, protože by to byla zajímavá zkušenost.

Vy jste od malička hrála v útoku, dokonce i na klubových stránkách pořád figurujete jako útočnice, ale teď je z vás už půl roku stoperka, jak se to přihodilo?
Byly jsme dvě útočnice a střídaly jsme se, já jsem tedy většinou seděla na lavičce. Pak se zranila naše stoperka a bylo potřeba tam někoho dát. Tak zkusil trenér mě, povedl se mi první zápas a už tam od té doby nastupuji.

"S bráchou se nepopichujeme"

Nemrzí vás to, že z vás není hrotový útočník jako z bráchy?
Jsem ráda, že hraju v základní sestavě. Na jednu stranu mě to trochu mrzí, protože bych chtěla hrát v útoku a dávat góly. Ale viděl jste sám, že ten se dá dát i z obrany.

Berete Tomáše jako svůj vzor?
Přivedl mě k fotbalu, kopali jsme si spolu odmalička, takže vzorem pro mě určitě je. Hlavně tím, jak na sobě maká, že ho nezastavilo ani zranění a chce být pořád lepší.

Vy jste ho teď dohnala v tom, že si stejně jako on s CSKA zahrajete čtvrtfinále Champions League, připomenete mu to, nebo je mezi vámi sourozenecká rivalita?
Rivalita určitě ne, že bychom se nějak předháněli a povyšovali se jeden nad druhým, to ne. Přejeme si, voláme si před každým velkým zápasem a povzbuzujeme se.

Nejste profesionálky, takže všechny holky v týmu pracují nebo studují, jak fotbal limituje konkrétně vás?
Mě to omezuje jen ve škole, že se musím uvolňovat a pak všechno dohánět, ale vycházejí mi vstříc, protože to je sportovní škola. A pak tady taky trénuji malé pětileté kluky, takže tam taky často chybím, ale to zase tolik nevadí.

Na utkání Ligy mistrů vás dokonce byli podpořit v Edenu, jak se vám daří je zvládnout?
Já doufám, že dobře, vypadají šťastně. Jsou to kluci, kteří s fotbalem úplně začínají, jsou malí, takže je to sice trénování, ale i vychovávání zároveň. Původně jsem s tím začínala v rámci praxe ze školy, kdy jsem byla u ročníku 2007, tak teď mám kluky 2010, kde je třeba syn Martina Latky.

A chodí se dívat? Nemluví vám do práce?
Už jsem ho tam párkrát viděla, chodí koukat, ale naštěstí nám do toho nemluví. To spíš malý je ukecaný.

Vidíte v trénování svou budoucnost?
Nevím, jestli by mě to uživilo, ale chtěla bych se tomu určitě věnovat dál, dostat se postupně k holkám a pak třeba i k dospělým holkám.

Takhle fotbalistky Slavie slavily postup do čtvrtfinále Ligy mistryň