Praha - I když kvůli zranění kolene nehrál bez týdne celý rok, byl Tomáš Ujfaluši po svém návratu na hřiště spokojený.
Někdejší kapitán reprezentace odehrál ve čtvrtečním přátelském zápase se Slovanem Bratislava v obraně pražské Sparty hodinu hry a byl u toho, když Lukáš Mareček rozhodl gólem o výhře Sparty 1:0.
"Ten návrat do zápasu je příjemný, protože to byla dlouhá doba. Těší mě, že koleno nezlobilo. Neříkám, že jsem hrál bez bolesti, ta tam bude bohužel pořád. Mám už nějaký věk, těch zápasů mám v nohách strašně moc," řekl pětatřicetiletý stoper novinářům po zápase.
Tomáši, jak jste se svou premiérou v dresu Sparty spokojený?
Koleno drželo, šedesát minut jsem zvládl úplně v pohodě. Teď to chce dál pracovat, být co nejvíc s manšaftem. Pořád mi chybí výbušnost, timing. Když člověk není rok na hřišti, je to znát.
Mluvil jste o určité bolesti. Neriskujete tedy, když nastupujete na hřiště?
To si nemyslím. S bolestí funguju poslední tři čtyři roky. Jedna bolest přejde, objeví se další na jiném místě. Ale je to bolest, která se dá vydržet. Defekt v koleni je, tělo si na to zkrátka musí zvyknout. Čím víc ale trénuji s týmem, tím méně bolest cítím. Ale kdybych měl opravdu problémy, klidně zvednu ruku ve dvacáté minutě a půjdu z placu dolů. Ale problémy jsem dneska neměl, šedesát minut jsem v pohodě zvládnul.
A co kdybyste měl zvládnout celý zápas třeba v lize...
Pro mě to byl úplně ideální start. Slovan nás nepresoval, v podstatě i díky naší aktivitě vepředu se nedostal do vážnějších situací až na jednu ve druhém poločase. Doufám tedy, že další start už mě prověří víc.
Takže do zápasu se Znojmem, který hrajete příští pondělí, budete schopný naskočit?
Uvidíme. Jedna věc je, že jsem se teď cítil dobře. Druhá věc je, jak zareaguje koleno. Musím počkat, naslouchat, jak se koleno zachová. Zápasová zátěž je něco jiného než tréninková. Ale věřím, že to bude v pořádku. Hrajeme až v pondělí, ještě je dost času.
A kdyby se stav kolena nehoršil, tak byste se trenérovi Lavičkovi přihlásil?
Nechávám tomu volný průběh. Když budu trénovat s týmem a koleno bude stoprocentně v pořádku, vydržím. Ale chci vydržet devadesát minut, nepřišel jsem hrát hodinu. Je něco jiného pracovat sám v posilovně a pod nějakým dozorem. Pro mě je lepší, když jsem s kluky v šatně a jsem součástí tréninku. Ne úplně celého, ale třeba jen rozcvičky. Postupně jsem se zapracovával. Cítím se i lépe kondičně, shodil jsem potřebná tři kila, která jsem předtím nabral.
Při zranění Ondřeje Švejdíka byste se však zřejmě trenérovi Lavičkovi v tuto chvíli hodil...
Nemám problémy hrát s nikým. Je to hodně o komunikaci, hlavně my střední obránci, co máme hřiště před sebou. Měli bychom být oporami týmu a hráče si dirigovat. S Mariem (Holkem) jsme si to dneska podle mě dirigovali docela dobře, i Čechýno (Marek Čech) za námi. V tomhle není vůbec problém.
Po jednom centru soupeře z levé strany jste si skluzem málem srazil míč do brány. To by nebyla zrovna ideální premiéra...
Maličko mi zatrnulo. Ale když jsem se ohlédl, věděl jsem, že míč neskončí v brance. Ale to jsou právě ty momenty, na kterých musím pracovat. Takové věci doženete jen tréninkem a zápasovou praxí.
