Praha - Diega Maradonu uctívá jedna argentinská církev jako boha. Pelé se v Brazílii stal ministrem sportu. A Franz Beckenbauer se v Německu těší takovému renomé jako vskutku málokdo jiný.
Josef Bican nastřílel víc gólů než ti všichni dohromady. Odhaduje se, že se všemi přátelskými a přípravnými zápasy snad až 4500.
Ale když se má oslavit 100. výročí jeho narození, které připadá na zítřek, na středu 25. září, nepřijede kvůli tomu do Edenu ani Barcelona, ba ani Rapid Vídeň, kde Bicanova skvostná kariéra začala. Mimochodem čtyřmi góly v síti Austrie...
Kdo si chce "Pepiho" připomenout, ať se zastaví v pražské ulici Na Příkopě, ve zlatnictví Halada. Jeho syn Ivan tam tátovi udělal malou výstavku.
Najdete tam hlavně dvě trofeje od Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků. Jednu Bicanovi udělili jako hráči, který se stal v národní soutěži nejčastěji králem střelců. A o tu druhou se dělí s Pelém a Uwe Seelerem. IFFHS ji věnovala Nejlepším fotbalovým střelcům 20. století.
Je na ní napsáno "Josef Bican, Australia/Tschechoslowakei". Takže Austrálie místo správného Rakouska. Ale těch chyb, přehmatů a kotrmelců bylo kolem Bicana vždycky trochu víc...
Důkaz superkvality: 643 gólů
"Nezapočítali mu góly z protektorátu a připravili ho tak o trofej nejlepšího střelce všech dob," zlobí se syn Ivan Bican. On otci počítá 643 soutěžních branek dosažených v rakouské, československé a protektorátní lize. Ale IFFHS to napočítala takhle: přehled zde.
V první části obsáhlého rozhovoru, který Ivan Bican deníku Aktuálně.cz poskytl, hovořil o svých osobních vzpomínkách na otce, na jeho odpor vůči nacismu a také o perzekuci jeho osoby a celé rodiny za komunistického režimu. Tuto první část rozhovoru čtěte zde. A tady je ta druhá:
Pane Bicane, váš otec startoval jako mladíček na MS 1934 ještě v barvách Rakouska, československé občanství mu před šampionátem v roce 1938 nevyřídili včas - a pak přišla válka. Kdyby jí nebylo, byl by podle vás dneska slavný jako Pelé či Maradona?
"Já si myslím, že bez nadsázky ano. Táta měl výhodu v tom, že byl střelec. U halva se můžete dohadovat, jestli byl lepší ten nebo onen. Ale za tátu mluví čísla. A 643 ligových gólů, to je prostě obrovské číslo. To nenastřílíte za pět let, ani za deset let. Na to, abyste dal 643 gólů, vám to tam musí padat celou kariéru, třeba 15 let i víc. A můj táta byl králem kanonýrů ještě ve 37 letech. Poslali ho do Vítkovic, on jim pomohl postoupit ze druhé ligy do první a i v tom týmu se pak zase stal králem střelců."
Prý jste se chtěl s IFFHS soudit, protože vašemu otci nějaké góly ve svých statistikách ubrala?
"Já nevím, kde ta svá čísla vzali, tátu každopádně okradli... Do Prahy přijeli, aby si nechali osobně předložit všechny záznamy - a do Rakouska si prý jen zavolali a ještě ani neuměli říct komu. Vzali si, co se jim hodilo. Já jsem říkal, že by to skoro stálo za soud, máma na to, ať to nechám být... Kdyby byl táta v době, kdy to vyhlašovali, ještě při síle, kdyby mu bylo třeba šedesát, tak bych to nechal, protože to by měl ještě sílu, aby za sebe bojoval sám, ale on už byl tehdy osmdesátník. Každopádně vinu v té věci dávám i našemu fotbalovému svazu."
Proč?
"V jiných zemích by se tomu svému kanonýrovi snažili ještě pomoct, zatímco u nás se proti těm číslům ani nijak neohradili, vzali to bez těch protektorátních gólů. I naši fotbaloví historici se bohužel vůči tátovi zpronevěřili."
Ve středu se na vyšehradském hřbitově u hrobu vašeho otce odehrají dva pietní akty. U jednoho budete vy a zástupci fotbalové asociace, druhý bude mít Slavia. Proč?
"Já jsem z toho Slavii vyloučil. Řekl jsem jim, že bych byl rád, aby se od toho úplně distancovali, protože nad Slavií teď visí stín a já bych nechtěl, aby poškodil i důstojnost tohoto obřadu a mého otce."
Jak byste ten stín, o kterém hovoříte, popsal blíž?
"Už překročil hranici sportu. Nejde jen o to, že Slavia je dole v tabulce a ve dvou posledních domácích utkáních dostala 11 gólů při skóre 0:11, což je šílený. Ale to není úplně ten důvod, i když to spolu souvisí..."
Padesátá léta a dnešek? To zase ne
Takže ten důvod je jaký?
"Úroveň těch lidí, kteří Slavii vedou, jejich naprosté ignorování problému... Víte, já si třeba vážím pana Kubíka. Ten má velké jméno, hrál za národní tým, i trenérovi měl jistě co říct, rozumí tomu. Když se ve Slavii objevil, říkal jsem si, to je dobrá zpráva. Ale oni si ho tam vzali jen jako kašpárka, aby si lidi řekli, že se vracejí osobnosti."
Však už také Luboš Kubík ze Slavie zase odešel...
"Mluvil jsem s ním. Řekl mi, že od vedení Slavie za celou dobu nezaznamenal nejmenší snahu s tím něco skutečně udělat, přivést hráče, kteří by Slavii opravdu mohli pozdvihnout. Zkraje jsem si myslel, že na to pan Řebíček teprve musí přijít, na to, že je potřeba hráče získat a investovat do nich. Ale pak jsem zjistil, že jsem byl naivní. Od začátku to chtěli takhle - ale proč, to vědí jen oni sami."
Umíte odhadnout, jak by se, kdyby žil, stavěl k současné situaci Slavie váš otec?
"Distancoval by se od nich. On uměl říkat věci, které se nelíbily. A nikomu by nikdy nedělal kašpárka."
Takže až bude v sobotu Slavia slavit bicanovské výročí v derby se Spartou...
"...tak já u toho nebudu. Ať si tam dělají, co chtějí, ale beze mě."
Po příchodu pana Řebíčka do Siavie jste na protest nechali spolu s matkou sejmout ze stadionu velký portrét vašeho otce. Pak jste se zase jeden čas o Aleši Řebíčkovi vyjadřoval vstřícněji. Teď je to zase jinak. Proč?
"Up and down, viďte... Já to vysvětlím. Víte, pro matku to tenkrát nebylo jednoduché, mluvili jsme o tom spolu a já jí říkal: Mami, my tu můžeme křičet, jak chceme - a stejně nás nevyslechnou. Ale kdybychom dali sundat portrét otce, nebylo by to už pro ně tak easy, tak jednoduché. Stalo se. Matka pak zemřela a Slavia nabídla, že se ujmou organizace a financování pohřbu. Já jsem je o to nežádal, ale uvítal jsem to. A s paní Nouzákovou (ředitelkou komunikace) jsme tehdy začali stavět mezi mnou a Slavií most."
Dobře jste si rozuměl i s ředitelem Kusým, že?
"On byl sice z hokeje, ale byl to profík. Měl racionální přístup, požádal mě, zda Slavia může používat fotografie mého otce, já souhlasil. Ale stále jsem postrádal jedno: nepřicházeli ani průměrní hráči, jen podprůměr nebo talenty, v nichž jsem ale žádný obrovský talent neviděl. Seděli jsme s panem Kubíkem na fotbale a bez jakékoli zahořklosti jsme se shodli, že tak pět šest lidí na trávníku v dresu Slavie nemá v první lize co dělat."
Takže Slavii vyčítáte, že nezkvalitňuje kádr? Proto se od ní distancujete?
"Ono toho bylo víc. Slíbili, že v televizi bude vidět křest pamětní mince s portrétem mého otce a nedodrželi to. A také mi Slavia doporučila člověka, ve kterém jsem se pak velmi zklamal, a Slavia se k tomu následně odmítla postavit tak, jak jsem od ní očekával. Celá Slavia mi teď připomíná nahnilé jablko, které je těsně před spadnutím."
Dá se současná situace Slavie srovnat s její porobou v 50. letech?
"To zase ne. To byla doba, kdy lidi končili na popravištích nebo s doživotními tresty. Slavia byla tehdy pronásledovaná jako buržoazní klub. Povím vám jednu vzpomínku. Jdeme s tátou po ulici, vidíme cestáře. Najednou táta zastaví a kouká. Na starého pána v kožené cestářské vestě, jak nese kyblík s dehtem. A povídá mi: Ivane, víš, kdo to je? To je ředitel Slavie Stříbrný. Spolu se Śíbou a Valouškem tihle tři řídil léta Slavii. A Stříbrný skončil u cestářů. S tátou se objali, otec brečel... Té nespravedlnosti bylo v těch letech tolik, že je naprosto nepřiměřené srovnávat to s dnešní dobou."
Pelta se omluvil. Překvapil mě
Z čeho vyvěrají ty dnešní problémy?
"Způsobuje je společenská nedůslednost vůči lidem, kteří zneužívají svoje možnosti, vlivu, známostí, peněz. Tenkrát to byla úplně jiná záležitost. Táta se narodil v chudé rodině, bylo mu 13, když dělal na komíně stojky, aby si tak vydělal pár grošů a mohli si dát s bratry něco k jídlu. A oni ho pak obvinili, že je typický buržuj... Byla to doba polopravd a pololží, všechny kluby byly v té době v nevýhodě. Ale jen jeden byl perzekuován. A to byla Slavia."
Nejen se Slavií, ale i s Fotbalovou asociací ČR jste byl jeden čas na kordy. Zakázal jste, aby vašeho otce uvedla do Síně slávy českého fotbalu. Teď se jeho památce pokloníte s představiteli FAČR společně. Jak se ty vztahy napravily?
"Mně vadily dvě věci. Za prvé, že tátu chtěli uvést do Síně slávy asi až jako šestého. Představte si, kdyby volili gymnasty století a paní Čáslavskou vybrali jako šestou. Nebo mezi atlety, kdyby byl pan Železný až na šestém místě. Na začátku to měli udělat úplně jinak. Měli vzít z každé generace jednoho - tátu, pana Masopusta a třeba pana Nedvěda - a uvést je tam společně, tak se to dělává. Ale budiž, už se bohužel stalo. Ale mně vadila ještě jedna věc."
Povídejte...
"V době, kdy po tátovi komunisti opravdu šli, vedli útok tak z 80 procent právě přes fotbalovou asociaci. Vždycky jsme někam přijeli, do Brna, Liberce, Příbrami... Táta tam chvíli trénoval a pak za námi přišli a "pane Bicane, nezlobte se, nás to hrozně mrzí, ale svaz nám nařídil, že vás musíme okamžitě propustit". A já jsem chtěl, aby se za tuhle nespravedlnost všech těch předchozích administrativ pan Pelta omluvil. I za své předchůdce, kteří se neomluvili."
A on to udělal.
"S fotbalovou asociací je spojeno taky spousta problémů, jiných než se Slavií. Ale musím říct, že v tomhle mě pan Pelta příjemně překvapil. Myslel jsem, že jestli to řekne, tak někde bokem, v kanceláři. Ale on se omluvil v Národním divadle, při oslavách 120. výročí založení Slavie. Takže jsem ocenil, že v něm kus odvahy i lidské zodpovědnosti je."
Co vám otec vštěpoval do života?
"Říkal mi, Ivane, je to na tobě. Máš svůj vlastní rozum, svoji svobodu, ale taky odpovědnost. Tak jak si to uděláš, tak potom budeš žít. Měl obrovskou přirozenou úctu k lidem, vykal i dorostencům. Oslovoval je třeba křestním jménem, ale vykal jim. Jak říkám, měl k lidem úctu, a proto pro něj bylo to, co hlásali fašisti nebo komunisti, naprosto nepřijatelné. Říkal: Všichni jsme chybující, ale jsou určité věci, které nesmíš překročit. Jinak se z chybujícího člověka stane svině."
Otec a syn Bicanové
Kdo byl Josef Bican
Narodil se ve Vídni 25. září 1913. Spolu s Pelém a Uwe Seelerem nejlepší fotbalový střelec 20. století. Ligový král střelců 1x v Rakousku, 11x v Československu. Hrával za Rapid, Admiru, Slavii, Vítkovice, Hradec Králové a znovu Slavii. Vyhrál se Slavií 6x ligu, 1x Středoevropský pohár. Na MS 1934 hrál za Rakousko, posléze reprezentoval Československo. Vstřelil 643 ligových gólů, celkem podle různých odhadů vsítil za svůj život 4500-5000 branek.
Kdo je Ivan Bican
Druhorozený syn fotbalisty Josefa Bicana. Jeho starší bratr Josef žil v Belgii a již zemřel. Ivan Bican se v roce 1987 vystěhoval přes Rakousko do USA. Studoval tam kriminalistiku, žil v Chicagu, nyní v Las Vegas, odkud přijíždí do Prahy
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
