Fotbalová akademie Radka Sňozíka
Projekt funguje na principu každodenních tréninků v létě a v zimě jsou na programu pětidenní brankářské kempy.
Akademie spolupracuje s několika kluby, například s Bohemians Praha 1905 (kategorie U10 - U19), Příbramí nebo nově s Duklou.
Areál akademie se nachází v pražských Kolodějích, kde mají mladí brankáři k dispozici celé hřiště včetně klasických branek, ale využívat mohou také speciální nástroje - brankářskou arénu s odrazovými sítěmi nebo stroj na střelbu, který simuluje střely a centry s různou rotací.
Vrhl jste se na trénování, vedete vlastní akademii. Jak vám to jde?
Projekt jede dva roky, nyní se nám každý týden protočí na trénincích padesát, šedesát gólmanů. Zajišťujeme tréninky mládežnických kategorií pro několik klubů, ale chodí k nám i kluci takzvaně z ulice. Rozdělujeme je do skupinky po dvou třech gólmanech, aby měli balon v rukou co nejčastěji. Snažíme se o maximálně individuální přístup.
A učíte své frekventanty penalty i kopat?
Kluci by chtěli, ale vzhledem k tomu, že gólmani mají chytat, nejsem zastáncem toho, aby běhali přes celé hřiště a kopali desítky.
Vážně? Ale vy sám máte na kontě několik gólů z penalt. A dokonce jeden ligový…
No jo, to ale bylo v období, kdy se na ni v Bohemce nikomu moc nechtělo. Prostě jsem si tenkrát věřil.
A byl jste úspěšný. Proč jste je nekopal dál?
Ona Bohemka není Plzeň nebo Sparta, aby zahrávala osm penalt za půl roku. Zanedlouho přišel do Ďolíčku Jirka Kaufmann, který měl zkušenosti z bundesligy a k další se už postavil on. Neměl jsem důvod mu do toho lézt. K desítkám jsem se pak nacpal až tady v B třídě v Letech, z pěti jsem čtyři nedal, a taky mě to stálo mraky piv a zelených. Na penaltu už nejdu.
Sice ještě chytáte za Lety, ale profesionální kariéru jste ukončil už před čtyřmi lety. Skončil jste ve Štěchovicích, ale neodcházel jste odtud zrovna v dobrém. Co se tenkrát stalo?
Měli jsme s vedením neshody, které trvaly delší dobu. Napjaté vztahy eskalovaly v zápase se Žižkovem, kdy jsem dostal takovej blbej gól, výkopem jsem trefil frajera do zad a od něj šel míč do brány. Někteří lidé z vedení v tom viděli nějakou lumpárnu. Samozřejmě to byl naprostý nesmysl, ale já jsem jejich chování neskousl z lidského hlediska. K mému odchodu se schylovalo už delší dobu a tohle to jen urychlilo.
Zklamalo vás i chování trenéra Zbyňka Busty? Právě pod ním jste začínal v Bohemce…
…no a ve Štěchovicích končil. Sice se mě v médiích zastával, že bych musel být geniální, abych takový gól našvindloval, ale osobně mě nepodpořil. My jsme spolu bojovali už v Bohemce, ve Štěchovicích pak rozbroje přetrvávaly. Ano, pozdravíme se, ale na večeře spolu nechodíme.
Fanouškům jste se nedávno připomněl účinkováním v populárním seriálu Vyšehrad. Ve své roli jste ztrestal ranou pěstí hlavního hrdinu Lavického za to, že se během reprezentační pauzy vyspal s partnerkou Milana Škody. To jste do natáčení šel, když jste s útočníkem Slavie kamarádi?
Potom jsem se Škoďákem mluvil, je natolik inteligentní, že to přešel. Ví, že scénář nebyl mířený adresně na něj. Spíš šlo o to, že Štáfa (Jakub Štáfek) je sparťan, prostě to musel odskákat někdo ze Slavie. Kdybych cítil, že tím někomu ublížím, nikdy bych do natáčení nešel. Bral jsem to tak, že kdyby to někdo natočil o mně, budu úplně v klidu. Kdyby se měl Vyšehrad brát osobně, půlka fotbalového prostředí se navzájem postřílí. (úsměv)
No a proč ta role ranaře?
Asi to vychází i z mojí vizáže boxera. Většina lidí o mně ví, že mám rád box, možná si pamatují, že jsem dal Janíčkovi ve Zlíně hlavu, za což jsem dostal červenou. A taky jak jsem startoval na Limbu…
Davida Limberského? Co proti sobě máte?
To už je hodně vousaté, ještě z doby, kdy byl ve Spartě. Tenkrát jsme tam s Bohemkou prohráli 0:3 a on si z nás dělal legraci, což se mi moc nelíbilo. Fotbalista je vynikající, ale jako člověka ho prostě nerespektuju.
Jste známý svou prostořekostí. Byly někdy chvíle, kdy vám to uškodilo?
Jednou jsem měl na Bohemce problémy kvůli rozhovoru, který jsem poskytl jistým novinám. Ale nikdy jsem nelitoval toho, co jsem řekl. Abych se styděl za svůj názor, to bych si ráno nemohl před zrcadlem vyčistit zuby.
Už legendárním je váš rozhovor z roku 2012 po prohraném duelu se Žižkovem, který vás de facto nasměroval do druhé ligy. "Já nechytím ani taxíka," sypal jste si popel na hlavu…
Bral jsem si to možná ještě víc než ostatní, byl jsem hodně frustrovaný. Pak to z člověka lítá a ani nepřemýšlí o tom, co říká. Když si pustíte rozhovor po letech, tak to možná vyzní vtipně, ale tenkrát to bylo spíš k pláči.
I kvůli svým hláškám jste byl pro fanoušky Bohemians 1905 ikonou klubu. Pořád to platí? Stále se s vámi na ulici fotí?
Fanouškem Bohemky se narodíš a umřeš. Klokani jsou věrní. Pamatujou si nejenom mě, ale i kluky, kteří tam hráli iks let předtím. Poznávají mě, fotí se. Bohemáci jsou geniální. A já si vážím toho, že jsem tam mohl hrát.
Je pár dní po parlamentních volbách. Vy jste se také vydal na politickou dráhu, že?
No jo, jsem pořád v zastupitelstvu Řitky. Je to taková politická kariéra z leknutí, nejsem ani členem žádné politické strany. Můj soused dělá starostu, oslovil mě, jestli bych s ním nešel do koalice proti tehdejšímu starostovi. Vyhráli jsme volby a v dalším volebním období znova. Nesnažím se ale lidem vykládat, co mají dělat a jak mají žít, jsem zástupcem spíš místní, hospodské politiky. Přijdu do restaurace a nechám si od dědků vynadat, jak to děláme špatně.
Nicméně jedním z klíčových bodů vašeho programu je zasadit se o prodloužení trasy metra B přes Řitku. Jak to dopadlo?
Nijak. Vyburcoval jsem spoluobčany, dokonce jsem čekal s krumpáčem nahoře na Zličíně, ale nikdo od nás nedorazil. Takže projekt je furt v začátcích. (smích)
To by se vaše sousedka Helena Vondráčková divila, kdy by jí před domem vyrostla zastávka metra?
Asi by byla ráda, nemusela by na koncerty autobusem. Z Lucerny by to prostě vzala metrem.
