Komentář - Z prvních deseti ročníků Gambrinus ligy vyhrála 8x Sparta. Časy se změnily.

Když se totiž na tablo mistrů podíváme z druhé strany, zjistíme, že posledních 11 titulů se rozdělilo následovně: 4 Sparta, 3 Liberec, 2 Slavia, 1 Ostrava a Plzeň.

Pozice statisícového města jménem Liberec je opravdu pozoruhodná. Své tituly Slovan nezískal ve šňůře, v jedné dynastii, ale v letech 2002, 2006 a 2012.

Přesto lze mezi libereckými úspěchy jasně vysledovat společné prvky, pojítka, která se nemění a byla pro zisk všech titulů podstatná.

Karl drží kasu a jednotnou linii klubu

POJÍTKO PRVNÍ: Šéf klubu je stále stejný. Ludvík Karl, majitel Preciosy, řídí klub podle svého, velmi pevnou rukou a nenechá si do ničeho mluvit.

Jako první v lize hráčům smlouvy nastavil tak, že ponížil základní platy, zrušil bonusy - a nastavil velmi silnou motivační složku za uhrané body.

Přestože mu mnozí přezdívají Strýček Skrblík, tenhle systém zjevně funguje.

Recept: moderní kouči, pozitivní k týmu

POJÍTKO DRUHÉ: Klub vždy přivedli k titulům progresivní trenéři s pozitivním vztahem k hráčům. Tahle charakteristika platí pro dvojici Csaplár-Škorpil, pro Vítězslava Lavičku i pro Jaroslava Šilhavého.

Šilhavý je dlouholetým ligovým "inventářem", však se 465 starty drží rekord, tolik mačů v tuzemské nejvyšší soutěži nikdo jiný neodehrál (se 451 se mu blíží slávista Vlček).

Vzhledem ke své nekonfliktní, přátelské povaze byl Šilhavý léta ideálním asistentem. Šest let v této pozici působil u reprezentace, několik sezon i na Spartě.Však už mu někteří kvůli pozici "věčného asistenta" přezdívali Rozcvičkář.

Nicméně Šilhavý od Brücknera, Hřebíka a spol. zjevně leccos pochytil.

I Pavel Vrba zmiňuje, že ještě před jeho příchodem připravil základy pro výstavbu moderně hrajícího týmu Plzně právě Šilhavý.

V Českých Budějovicích od něj asi chtěli něco jiného, proto z jihu loni v létě odešel. A nikoho asi tenkrát nenapadlo, že z Liberce, který pod Petrem Radou získal až 9. místo, dokáže záhy skočit na zlatý stupínek.

Legendy, které vybojovaly všechny tituly

POJÍTKO TŘETÍ: A třetí stužkou, která spojuje všechny tři tituly jsou chlapíci, kteří byli u každého z nich: Tomáš Janů (přezdívaný Padouch) a dnes už náhradní brankář Zbyněk Hauzr. K nim nutno připočíst i Jiřího Štajnera, strůjce titulu číslo 1, který se předloni vrátil z Bundesligy, a také Jana Nezmara, byť chyběl u titulu číslo 2.

Zkušenost těchto živoucích legend klubu pomáhala mladším spoluhráčům zvládnout správně psychickou zátěž, kterou boj o titul přináší. A v kabině byla každodenní živou připomínku, že TO JDE. Když se povedlo získat titul už dvakrát, proč by to nemělo jít potřetí.

Soupeři pod palbou, i díky Breznaníkovi

Všechno do sebe zaklaplo. V minulém ročníku měl Liberec potíže se střílením gólů. Z Brna ale za pár drobých přišla velká ofenzivní síla obsažená ve dvojici Rabušic + Šural.

Zejména na podzim předváděl neuvěřitelné výkony Michal Breznaník. Dvanáct gólů na krajního záložníka, to je opravdu parádní bilance.

Ze Slovenska ho vyhnali, protože kvůli své vznětlivé povaze a vyloučení ve Stuttgartu pokazil Slovanu zápas Evropské ligy. V Liberci ho srovnali, napravili a vytěžili jeho velký potenciál na maximum.

Exceloval Jiří Štajner, přezdívaný Švejk, a to nejen nejen pro svou podobu s mladým Rudolfem Hrušínským. Každopádně mimořádný hráč, jehož nevšední smysl pro hru a volbu překvapivých řešení byl pro klub opět obrovskou devizou: 15 gólů.

V reprezentační formě hrál Theo Gebre Selassie a hodně "vyrostl" i další talent, kterého se kdysi s příliš lehkým srdcem zbavila Slavia: Lukáš Vácha.

Nejvíc bodů, nejvíc gólů, to je Liberec

A když se to všechno sečetlo, nebylo co řešit. Slovan získal nejvíc bodů, nastřílel v lize nejvíc gólů a za Spartou měl druhou nejméně propustnou obranu. I díky výbornému gólmanu Bičíkovi, který před třemi lety vychytal titul i Slovanu Bratislava.

Titul je ve správných rukou. Sparta měla sice po podzimu náskok 6 bodů, ale na jaře předváděla fotbal, který by mistrovskému titulu neslušel.

Plzeň zase zaplatila ligovou daň za úspěch v podobě postupu do Ligy mistrů. Ta hráčům brala fyzické síly a snižovala v jejich hlavách i koncentraci na domácí soutěž. Z toho pramenily bodové ztráty, které už Viktoria ve finále nedohnala.

Královec finále divnou penaltou nepokazil

"Finálový" zápas spíše shodou okolností svedl oba hlavní rivaly v sobotu proti sobě. Čekalo se, zda do zápasu nevstoupí jako vyšší moc rozhodčí. Pavel Královec sice mohl přísněji posoudit faul Rajtorala na Breznaníka a také už žlutého Daridu mohl vyloučit po zákroku na Štajnera. Nicméně žádná darovaná penalta se nekonala a Plzeň sama gól nedala.

Takže nebylo co řešit a Liberec ovládlo mistrovské veselí. Zaslouženě.