Liberec - Kanonýr Jiří Štajner vložil v útrobách stadionu U Nisy v Liberci své bosé nohy do sádry a dobrých patnáct minut trpělivě čekal, než se ve speciální "misce" vytvoří jejich odlitek.

Sám pro sebe si tak vyrobil netradiční trofej, která mu bude připomínat čerstvé členství v Klubu ligových kanonýrů.

Liberecký fotbalista vstřelil stý ligový gól v nedávném duelu na Slavii, kde Slovan prohrál 1:3. A při zasychání sádry si našel čas na krátký rozhovor. V něm prozradil, že se střílením gólů a fotbalem jako takovým ještě rozhodně končit nehodlá, přestože v květnu oslaví již sedmatřicáté narozeniny.

Jirko, jak moc Vás těší, že jste stý ligový gól dal právě na Slavii, kde jste s fotbalem začínal?
Spíš, než že jsem ho dal na Slavii, mě těší, že jsem ho konečně dal. Že už nemusím čekat. Jsem rád, že už po zápase nebudou padat otázky, proč jsem ho nedal a kdy ho dám. Teď už bude klid. Ale samozřejmě v tom je určitá symbolika.

Byl se vstřelením stého gólu spojen nějaký příspěvek do klubové kasy?
Zatím ne. A ani nebude. To záleží na mě. Říkal jsem, že kluky někam pozvu, tak to splním, až bude čas.

Vzpomente si ještě vůbec na svůj vůbec první ligový gól? Kde jste ho dal a komu?
Vzpomínám na to, bylo to tady v Liberci proti Opavě.

Utkvěl Vám nějaký gól v paměti? Ať už tím, že byl krásný, nebo velmi důležitý?
Těch důležitých byla spousta, ale nejvíc asi ten, který jsem dal v dresu Hannoveru ve své první sezoně proti Mönchengladbachu. Vyrovnával jsem v 93. minutě na 2:2 a díky té brance jsme se zachránili v bundeslize. Nejkrásnější je asi ten, který jsem dal za Slovan proti Českým Budějovicím.

Za Hannover jste dal dvaačtyřicet gólů. Jak na vzpomínáte na ně a obecně na působení v německém týmu?
Určitě vzpomínám jen v dobrém, to angažmá se povedlo. Gólů samozřejmě mohlo být víc, ale i tak jsem spokojený.

Jste členem Klubu ligových kanonýrů, ale před Vámi je další výzva. Už jen pár gólů zbývá, aby jste překonal Jana Nezmara v historické tabulce nejlepších střelců Slovanu Liberec. Hecuje Vás Honza?
Honza mě nijak zvlášť nehecuje, ale já osobně bych ho rád překonal i v této statistice tady ve Slovanu. 

Máte v hlavě poměr, kolik branek jste vstřelil nohou a kolik hlavou nebo jinou částí těla?
Myslím, že je to tak třicet ku sedmdesáti. Tedy sedmdesát nohama a třicet převážně hlavou.

Nechal jste si odlít nohy, nebyl to nepříjemný pocit?
Ani ne, nic nepříjemného to není. Je to jen chvilka, ta sádra hodně rychle tuhne. Rozhodně jsem neměl strach, že už nohy nevytáhnu (smích).

Kam si tuhle netradiční trofej doma pověsíte?
Mám doma jednu takovou místnost, ze které bych jednou chtěl udělat takovou pomyslnou síň slávy. Pověsit tam pár dresů, plakátů, dát tam nějaké trofeje. Takže se tahle cena bude hodit.

Ve fotbale jste toho dokázal hodně. Máte před sebou ještě nějakou metu, ať už klubovou nebo osobní?
Tak osobní žádnou, to už nemám dlouho. S klubem bych se chtěl letos poprat o český pohár, to je naše priorita.

Přemýšlíte už o konci kariéry, nebo žádný plán ohledně toho jak dlouho ještě budete hrát v hlavě nemáte?
Žádný plán nemám, končit se mi ještě úplně nechce. Už asi pátým rokem to prostě nechávám plynout a zatím mě fotbal pořád baví.