Plzeň - Přešlapoval ve středovém kruhu, kolem něj tleskalo vestoje 11 550 nadšených fanoušků a on věděl, že jim v kopačkách mává naposledy. Není divu, že v úterý večer v plzeňských Štruncových sadech stékaly Pavlu Horváthovi po tvářích slzy. Exhibiční rozlučkou uzavřel pohádku, ve kterou ani nedoufal, že někdy prožije.

V Plzni by si v posledních letech hollywoodští scenáristé mohli vybírat. K natočení srdcervoucího velkofilmu se nabízí jeden sportovní příběh za druhým. Když se v roce 2008 vrátil z NHL Martin Straka, aby vlastními penězi vytáhl z bídy hokejový klub a o pět let později mu v prodloužení zlatým gólem vystřelil historický titul, těžko se takovému happy endu chtělo věřit.

Pohádka ve Štruncových sadech

Na melodramata mají na západě Čech zřejmě patent. Ve Štruncových sadech se totiž ve stejné době začala psát srovnatelná pohádka. To když se z podprůměrného ligového celku stal český velkoklub, který dvakrát otevřel bránu mezi fotbalovou smetánku Ligy mistrů a ještě si vystavěl zbrusu novou tvrz, kterou chodí obdivovat pravidelně přes deset tisíc Plzeňanů.

Tahle story má ale dva hlavní hrdiny, dva Pavly, Vrbu a Horvátha. Zatímco jeden se před rokem a půl už sbalil a odešel dělat zázraky s reprezentací, toho druhého čekala rozlučka v úterý.

"Nebylo to jen o nás dvou, ale o všech hráčích, kteří tu byli, o funkcionářích, sponzorech, městu, fanoušcích," prohlásil skromně nynější kouč národního týmu. Když ale před "Horviho poslední desítkou", jak byla rozlučka dlouholetému kapitánovi nazvána, moderátor vyvolává jejich jména, celá Doosan Arena se zvedne jako jeden muž a několik minut tleská.

A kdyby někdo za pár let těmto dvěma odlil sochu, jak se drží kolem ramen a mávají tribunám, stejně jako v úterý večer, a postavil ji ke stadionu, těžko by se někdo mohl divit.

Limberský: Pavla v kabině nejde nahradit

"Někde jsem četl, jak o mně Pavel kdysi řekl, že do Plzně přišel tehdy blázen, který chce s Plzní hrát poháry. Tak jsem rád, že nakonec byl za blázna on, když si zahrál proti Barceloně, AC Milán nebo Bayernu," usmívá se Vrba.

Ano, s Viktorií prožil Horváth ty nejlepší časy fotbalové kariéry a loučil se nejlépe, jak mohl, třetím ligovým titulem.

"Je to skvělé, že to takhle vyšlo, po oslavách titulu ještě senzační exhibice pro Horviho, on si to zaslouží za to všechno, co pro klub udělal," prohlásil obránce Západočechů David Limberský. To on přebral po čtyřicetiletém veteránovi kapitánskou pásku a je lídrem týmu.

"Pavla ale nejde v kabině nahradit. Myslím, že se to teď rozmělní mezi zkušenější kluky, kterých máme dost," dodává český reprezentant.

A s těmi všemi prožil Horváth poslední zápas Červených a Modrých. Kromě současných či bývalých spoluhráčů ho přišli podpořit plzeňští hokejisté či osobnosti showbyznysu, které také chovají k plzeňskému špílmachrovi respekt.

Voráček se bál víc než před Kanadou

"Velká osobnost, vynikající chlapík, který rozdává pozitivní energii, a to je v dnešní době moc potřeba. Přišel plný stadion, je úžasná atmosféra, to je jediný způsob, který vyjádří, jaký to je člověk," nešetřil chválou režisér a známá hvězda seriálu Okresní přebor Jakub Kohák.

"Pro mě je to hlavně showman českého fotbalu. Jsem rád, že jsem dostal pozvání a mohl si tu před tolika lidmi zahrát. Ale přiznám se, že jsem byl víc nervózní než před Kanadou," vtipkoval kapitán české hokejové reprezentace z letošního mistrovství světa Jakub Voráček, který jako správný útočník po přihrávce Jana Rezka otevřel skóre na góly bohaté exhibice.

Horváth si symbolicky zahrál za obě mužstva vždy po jednom poločase, nakonec vyhráli Červení 12:7. Hlavní aktér proměnil jednu penaltu a vstřelil gól z půlky hřiště, kterým nechal připomenout svou slavnou trefu ještě v dresu Sparty, kdy dal Olomouci gól ze 48 metrů.

"Je to geniální fotbalista, který umí ze 30 metrů dát balón s přesností na pět centimetrů," snažil se jednou větou charakterizovat svého kamaráda Limberský.

"Skončili jsme, jasná zpráva"

A kdo ví, možná to nebude dlouho trvat a za pár let bude po českých trávnících běhat další geniální Horváth. Na posledních pět minut se totiž v zápase představil také jeho sedmiletý syn Patrik a během tak krátké doby stihl dva góly.

O to dojemnější bylo pro Horvátha závěrečné loučení, na hřiště za ním přiběhla i dcera Vanessa a společně se svými dětmi naslouchal, jak mu Petr Janda zpívá "Skončili jsme, jasná zpráva". To už utírali mokré oči i někteří spoluhráči. Plzeňský kotel pak zapěl slavný hit Karla Gotta C'est la vie.

Přitom se plzeňská legenda neloučí nadobro. Jen přechází na druhou stranu, na trenérskou lavičku. První ostruhy bude sbírat v třetiligových Domažlicích, ale jako poradce či pomocník u mládeže by ve Viktorii měl působit dál.

"Je to zase jiný život, než na který byl zvyklý, ale věřím, že ještě fotbalu pomůže, a přál bych mu, aby jeho trenérská kariéra byla přinejmenším stejně úspěšná jako hráčská," dodal Vrba.

Pomohl i včerejší exhibicí. Výtěžek z utkání putoval na charitativní účely, mimo jiné i na podporu nemocného spoluhráče Mariána Čišovského.