Uvědomujete si tuto výjimečnost?
Přiznávám, že jsem to nikdy takhle nebral. Nesbíral jsem zahraniční ligy, přestupoval jsem vždycky kvůli fotbalu. Že to takhle dopadlo, to mě vůbec zpočátku nenapadlo.
Ale je to krásný pocit, souhlasíte?
Je sice hezké vyzkoušet si co nejvíc silných zahraničních lig, ale také to obnáší hodně cestování a stěhování. S manželkou, s celou rodinou. Tedy hledání nového zázemí, sehrávat se s týmem. Z tohoto pohledu to tak super nebylo. A k tomu ještě je nutné přidat nutnost naučit se cizí jazyk. Já na ně nikdy moc nebyl, na rozdíl od manželky mi trvalo mnohem déle, než jsem se pořádně domluvil. Když se však na to dívám zpětně, sedím na gauči a houpu nohama, tak si uvědomuju, jak to bylo krásné.
Chybí vám jen Španělsko. Přitom v roce 2007, kdy jste podával spolehlivé výkony v obraně francouzského Paris Saint-Germain, vás lákal FC Sevilla. Nelitujete, že jste nešel?
Lituju, nelituju. Kdyby to se Sevillou vyšlo, nemusela být kariéra taková, jaká potom přišla. S odstupem času mě to mrzí, protože jsem chtěl vždycky zkusit španělskou ligu a manželka mě utvrzovala, že bych měl jít za svým srdcem. Ale jak by to dopadlo? Mohl jsem brzy skončit a pak dohrávat patnáct let ve druhé české lize… Neměl bych také možná v osobní kronice anglickou Premier League, šel jsem tehdy nakonec do Newcastle United. Byl to osud a přijímám to.
David Rozehnal
David Rozehnal (41) let je bývalý český fotbalista.
Narodil se ve Šternberku, pro velký fotbal ho vychovala Sigma Olomouc.
Během kariéry si zahrál mimo jiné za Paris Saint Germain, Lazio, Hamburk nebo Newcastle, vyhrál belgickou i francouzskou ligu.
Za reprezentaci odehrál šedesát zápasů, byl u bronzu z Eura 2004, jako junior vyhrál mistrovství Evropy hráčů do 21 let.
Kde se vám líbilo nejvíc?
Po fotbalové a životní stránce ve Francii. Jak na začátku zahraničního angažmá v Paříži, kdy jsme byli ještě mladí, krásní a bezdětní. A pak naopak na sklonku v Lille, kdy jsme byli starší, s dětmi, ale cítili jsme se doma. Bydleli jsme v Lille pět let, k tomu další tři roky při angažmá v belgickém Ostende, kdy jsme se nestěhovali. Poznali jsme hodně přátel, Francii jsme si zamilovali.
Tehdejší Paris Saint-Germain ovšem nebyl takový nářez jako dneska. Cítíte to tak?
Určitě. I tenkrát to byl francouzský top klub, ale nyní soustřeďuje a platí největší hvězdy světa. My měli tehdy také zářit a vyhrát titul, kromě poháru jsme moc nezářili, ale silní jsme byli. Takové peníze v něm ovšem nebyly.
Paříží jste prošel v mnohem chudší době, anglický Newcastle koupil nyní snad nejbohatší muž světa, za vašich časů měly finanční starosti Hamburger i Lazio Řím. Vy jste si snad vybíral štace, kdy se vašim zaměstnavatelům po ekonomické stránce tolik nedařilo.
Byla jiná doba. Sto padesát milionů eur za hráče byla nepředstavitelná částka, když někdo vytáhl dvacet či třicet, byla to bomba. Byl jsem v klubech, které se tvářily jako bohaté, i německý Hamburk, spíše se nedařily výsledky. Nahoru, dolů, nějaké trofeje jsem sice vyhrál, ale bylo to nemastné neslané. Každý klub však nějak sezonu vždycky zachránil.
Máte jediný mistrovský titul, navíc dosti překvapivý, francouzský z ročníku 2010/2011 s Olympique Lille. Není to málo?
Když se dívám zpětně, určitě je. S Paříží jsme měli na to vyhrát ligu, to se nepodařilo. Trochu jsme to zachránili pohárem. V Newcastlu jsme na to tým neměli. V Hamburku jsme se dlouho drželi v čele, pak vyměnili trenéra a šlo to od desíti k pěti. Když to tak rozebírám, když jsem přestupoval do nových klubů, na titul jsem moc nepomýšlel. O to to bylo v Lille překvapivější. Jeli jsme od nuly, nikdo na nás nesázel, nakonec jsme vyhráli ligu i pohár.
Které angažmá bylo z pozice výdělku nejlukrativnější?
Nejlepší podmínky jsem měl dohodnuté v Anglii, ale klubu se moc nedařilo. Takže nakonec byl nejzajímavější mistrovský rok v Lille. Není tajemství, že máte bonusy za výhry, za konečný triumf, za pohár. A my vyhráli snad všechny zápasy, to se potom finančně nasčítá. Ale já to tak nebral. Peníze jsou důležité, ale fotbal byl pro mě přednější.
Svými častými přestupy jste na základě poplatku solidarity payment, kdy pět procent z přestupové částky jde do klubů, kde hráč vyrůstal, zajistil finance i Sokolu Kožušany. Vyvolává to ve vás hřejivý pocit?
V Kožušanech se za ty peníze udělalo dost práce, závlaha, zázemí, hřiště, vybudovali krásný areál, o který se nyní stará brácha. Jsem rád, že se peníze do nich zpětně dostaly, vyrůstal jsem tam, vždycky budou pro mě srdcovka.
Nenabádali vás v Kožušanech, ať přestoupíte a jsou peníze?
Tak to nebylo. Když jsem přestupoval, přáli mi to kamarádi a rodina nejvíc z osobního hlediska, ale bylo rovněž dobré, že něco přiteklo i do Kožušan.
Nyní jste ve vedení Sigmy Olomouc, místopředseda spolku, který vlastní nejvíc akcií. Mrzí vás, že nevyšel projekt, kdy chtěli bývalí hráči Hapal, Látal, Kučera, Ujfaluši a další přivést do klubu přes sponzory devět milionů korun za podíl na rozhodování?
Nešlo o převzetí klubu, jak se to i prezentovalo, ale kluci zajistili nějaké sponzory a mecenáše, oslovili podnikatele z okolí. Mrzí mě to, neviděl jsem negativa, která by klub ohrozila. Navíc v čele projektu stál Pavel Hapal, velká postava olomouckého fotbalu, byl by ve vedení velkou pomocí. Nedopadlo to, doufám ale, že není všem dnům konec. Jsou za projektem srdcaři, kteří mají Olomouc rádi. Opakuji, že jim nešlo o převzetí klubu, ale o jeho rozvoj. Sigma si to zaslouží. A věřím, že se vrátí na bývalé pozice.
Bývalí hráči byli ochotní vložit do projektu i vlastní peníze. Vy také?
Probírali jsme to, bavili se o tom, že i my bychom dali nějaké peníze. Ne formou odkupu akcií, ale sponzoringu. Ano, přidal bych se. Chtěli jsme nějakým způsobem vrátit klubu, co nám v naší kariéře dal. Tak by to i mělo být.
Jak si podle vás Sigma bez této finanční vzpruhy povede? Prodala do Slavie brankáře Aleše Mandouse, teď je na řadě zřejmě útočník Antonín Růsek. Kdo potom?
Sigma je klub, který profituje z prodeje hráčů. To není nic špatného, vychovat je a poslat v kariéře dál. To bylo i za nás: Tomáš Ujfaluši, Marek Heinz, David Kobylík, před nimi Pavel Hapal, Radek Látal a další. I to o klubu něco vypovídá, když dokáže prodat hráče rovnou do zahraničí. Ale musí to mít koncepci, aby ho to neoslabilo. Rozpočet nemůže stát pouze na tom, že se musí prodávat. Situace je složitá, ale já doufám, že zase bude všechno fungovat.
