Olomouc - Potupnější domácí porážku nezažili čeští fotbalisté v posledních téměř osmadvaceti letech. Po pátečním porážce 0:3 v kvalifikačním zápase o MS 2014 s Dánskem se výběru Michala Bílka zase o kus vzdálil postup na závěrečný šampionát v Brazílii.
Jedinou možností, jak se vrátit do boje o postup a zároveň odčinit olomoucký debakl, je zvítězit v úterním kvalifikačním zápase v Arménii.
"Pořád máme šanci postoupit. Musíme ale změnit hodně věcí. Každý musí chodit naplno do soubojů, hrát kolektivně jeden za druhého. Také musíme být efektivnější. Nějaké příležitosti jsme měli, ale nevyšlo to," řekl při sobotním setkání s novináři záložník Bordeaux Jaroslav Plašil, který v pátek odehrál 82. zápas za národní tým.
Jardo, čemu přičítáte páteční debakl? Tomu, že jste si nedokázali vypracovat ve druhé půli žádné šance?
Ten zápas byl o jednom góle. Hlavní zádrhel v koncovce nebyl, ale je pravda, že když se dá gól, hraje se pak úplně jinak. Nemá cenu nic zastírat, sehráli jsme hrozný zápas. Po takové porážce má každý hlavu trochu dole, ale před Arménií ji zase musíme zvednout.
Jak moc vám chyběl uprostřed hřiště Tomáš Rosický?
Chtěli jsme hrát ofenzivně, příprava na tom byla postavená. Je škoda, že nemohl hrát Tomáš Rosický. Umí vzít balon a obejít hráče. Bohužel to nevyšlo, teď musíme myslet na Arménii a zvládnout to.
Zdálo se, že Vám vázla spolupráce s Vladimírem Daridou a Petrem Jiráčkem, na kterém byla znát nerozehranost...
Jiras ale nehrál špatně, navíc na tom místě za útočníkem už hrál. Tam nejde o jednoho hráče, ale o celou jedenáctku. Hráči, co nastoupili, do toho chtěli dát maximum, bylo vidět, že i on tam nějaké akce měl. Doufám, že náš styl a efektivita budou v Arménii lepší.
V přítomnosti Tomáše Rosického na něj všichni spoluhráči spoléhají, v opačném případě tápou. Není tedy na škodu, že jste na něm příliš závislí?
Bohužel tady druhý takový hráč není. Je pravda, že když Tomáš nastoupí, umí vzít balon, obejít dva, tři hráče a přečíslit soupeře. Když nehraje, je to vidět.
Přesto Vám ani příchod Rosického na hřiště po inkasovaném gólu nepomohl a inkasovali jste ještě další dvě branky...
Samozřejmě přišlo veliké zklamání. Dostat doma tři góly, k tomu před plným stadionem, je hodně těžké. Ale musíme se z toho dostat. Víme, že abychom postoupili ze skupiny, potřebujeme ze šesti zápasů vyhrát pět, takže to bude těžké. Ale pořád šanci máme.
Zvýšil někdo v kabině hlas?
Nemělo cenu křičet v kabině hned po zápase. Utkání si rozebereme, z chyb se poučíme. Zapomenout nejde, to je jasné. Ale chce to mířit k té Arménii.
A jak reagoval trenér Bílek?
Ani nemusel nic říkat, všichni jsme věděli, že to byl z naší strany hrozný zápas. Říkal, ať dáme hlavy nahoru, že určitá šance ještě je. Pořád žijeme.
Takže věříte, že se z této složité situace dokážete opět dostat jako v mnoha předchozích případech?
Kdybychom nevěřili, nemá cenu do Arménie jezdit. Je to velké sousto, ale první zápas na Eurru jsme také prohráli (1:4 s Ruskem) a pak jsme dva zápasy vyhráli. Teď to samozřejmě bude něco jiného, zápasů musíme vyhrát pět. Ale když tomu nebudeme věřit, určitě to nezvládneme.
Zdá se, že vždycky musíte dostat nějakou facku, abyste se pak zvedli...
Asi jinak než pod tlakem hrát neumíme. Samozřejmě by bylo lepší hrát v pozitivní náladě, ale to po prohře s Dánskem bohužel nejde. Dostat tři góly doma před vlastními fanoušky totiž není nic příjemného. Všichni jsme zklamaní. Je to nepříjemné pro nás i pro všechny lidi kolem českého fotbalu.
Diváci v Olomouci ale věřit přestali, když v závěru sborově skandovali pokřik Bílek ven...
Není to příjemné. Fanoušci na zápas přišli a podporovali nás, pak přišlo tohle. Je to obrovská škoda. Ale na hřišti jsme my, není to jen trenérova chyba. Je to spíš o nás.
