Glosář - Mám pro vás hádanku, nebojte se, bude lehoučká. Stačí uhodnout, kdo je ten přelétavý chlapík, který ve svých soudech o Michalu Bílkovi poslední dobou tak rychle střídává hodnoticí znaménka.

Plus a minus, ze světla do stínu, pak zase zpátky. A právě kvůli tomu je Michal Bílek i dnes stále ještě trenérem fotbalové reprezentace.

"Když někoho chci a věřím mu, jdu s ním i do války a podržím ho. Proto dostal Michal Bílek novou smlouvu ještě před Eurem."

"Moji důvěru sice i po Bulharsku má, ale řekl bych... podmínečnou."

"Šance na postup se po prohře s Dánskem výrazně zmenšily, je to v ohrožení, což nemůžeme nechat bez povšimnutí. A kdyby to nešlo, mám i variantu B."

"Trenér Bílek i celý jeho realizační tým mají od nás plnou podporu, a to po celou dobu, pokud bude existovat alespoň teoretická šance postupu na MS do Brazílie."

"No... Kdyby se hned po Dánsku nehrálo další utkání v Arménii, ve kterém se dobrým výsledkem i výkonem Bílek zachránil, asi bych už tlakům na jeho odvolání sám podlehl."

Jako vlnky na oceánu, nahoru, dolů... A to jsme vybrali výroky Miroslava Pelty (jistě jste ho poznali!) jen za posledních deset měsíců. Ostří popravčí sekery už Bílkův krk chladilo nesčetněkrát i předtím, pokaždé ho ale nakonec jen šibalsky pošimralo na bradě.

Klíčová je Itálie, zbytek je slovní vata

Od zápasu k zápasu, od průšvihu přes nějaký ten dílčí úspěch proti outsiderovi zase k další katastrově. Sága Michala Bílka u reprezentace se táhne jak plástev medu a všichni vědí, že to prostě není to pravé ořechové. Všichni včetně Pelty, i když ten to veřejně nepřizná.

Že ovšem Bílkovi na tisíc procent rozhodně nevěří, prokázal Pelta i před Eurem, byť mu tehdy dal novou smlouvu. Vymínil si v ní ovšem, že kdyby Bílka posléze vyhazoval předčasně, nemusel by mu doplácet zbytek celého kontraktu v plné výši. A Bílek si zase nestál tak pevně v kramflecích, aby na něčem takovém trval. To naznačuje mnohé.

Bílkovo setrvávání v trenérské židli je navzdory Peltovým slovům, zdánlivě nabitým podporou, stále velmi křehká věc.

"Úmyslně nespojujeme Bílkův další osud s výsledkem červnového zápasu s Itálií, aby se nám hned po něm zase neobjevovaly další spekulace," povídá Pelta. Zní to sice možná hezky a vznosně, ale předseda jistě sám ví, že je to v podstatě nesmysl.

Pokud reprezentace s Itálií prohraje a odvede navíc podobně mizerný výkon jako třeba proti Bulharsku, nedokážu si představit, že v tu chvíli bude někdo ještě počítat teoretické varianty postupu do Brazílie a spojovat je pořád s Bílkovým jménem.

Pelta si je jistý, že ho zvolí

Je sice hezké, že současný výkonný výbor dává Bílkovi onu velkorysou podporu, ale den po duelu s Itálií bude zvolen nový výkonný výbor. A snad i Bílkovi samotnému musí být jasné, že pokud rupne s Itálií, už ho prostě odvolá.

Nebo kouč konečně najde dostatek soudnosti sám v sobě a odstoupí dobrovolně. Tak jak už to naznačoval po Dánsku.

Mimochodem: Fakt, že Pelta Bílka podržel, svědčí o tom, že si je naprosto jist tím, že ve volbách předsednickou pozici uhájí.

Jednak proto, že kdyby se s Balotellim a spol. skutečně prohrálo, určitě by den nato nebyla ve vysočanském hotelu Clarion zrovna příjemná volební "atmoška". Postup či nepostup na velký šampionát navíc nejsou pro předsedu jen otázkou prestiže, ale z ekonomického hlediska otázkou plné či prázdné pokladny.

Mít, či nemít 300 milionů za účast v Brazílii plus bonusy od sponzorů, to je totiž sakra rozdíl.

Přesto Pelta do téhle hry jde. A přijde mu efektivnější zkusit to ještě jednou s Bílkem než rozjíždět nějaký úplně nový projekt.

Nabídne Morava Brücknerovy šediny?

On totiž v ruce ani žádný nemá. "Ne, věřím Bílkovi, proto jsem s žádnými jinými trenéry nejednal," říká Pelta.

Ale byl by opravdu bláhovým předsedou, kdyby tohle jeho tvrzení bylo vskutku pravdivé, kdyby si doopravdy žádné varianty dopředu nerozjednával. Ať už je totiž Pelta jaký chce, bláhový v tomto smyslu určitě není, na to můžete vzít jed.

Jenže varianta spojená s Pavlem Vrbou se zatím jeví jako zablokovaná. Na valné hromadě se bude parcelovat moc, třeba bude Tomáš Paclík, šéf Viktorie, ochoten za něco cenného Vrbu směnit. Směrem z Moravy létají do Prahy i poměrně hlasité spekulace, že s Vrbou by byl údajně ochoten spolupracovat v roli poradce či dokonce asistenta i Karel Brückner. A taková dvojice by českému fotbalu jistě nebyla ku škodě.

Jenže Bílek - a s ním Šmicer, Pešice či Galásek - jsou zatím stále ve funkcích - a kdo ví, třeba s Itálií nějak uspějí. Ale oni potřebují vyhrát. I pouhý bod z Letné už by se totiž v dané situaci jevil jako cenina nedostatečné hodnoty.

Musíme si totiž uvědomit, že to snazší ve skupině už má český celek víceméně za sebou - a moc dobře s tím nenaložil. V podzimním finiši ho, pravda, čeká domácí mač s Arménií, ale pak přijde brutální trojboj za hranicemi: v Itálii, na mizerném, nevyzpytatelném hřišti na Maltě a v Bulharsku.

Už když tenhle nesmyslný finiš při tvorbě termínovky Bílek se Šmicrem soupeřům na pražské schůzce odkývali, začal těm, co téhle problematice na rozdíl od nich rozumí, stékat po zádech smrtelný pot. "Končit kvalifikaci třemi zápasy venku, to tedy opravdu není zrovna nejlepší varianta," utrousil diplomaticky Dušan Uhrin starší.

Koho Bílek poráží? Jen týmy II. kategorie

To je mimochodem chlapík, který na Euru 1996 dovedl český tým až do finále. V kvalifikaci porazil Nizozemce, na šampionátu Italy, Portugalce, na penalty Francouze... A jel tam s týmem plným hráčů z české ligy, Evropě do té doby prakticky neznámých.

Srovnejme to s tím, jak Pelta neustále vychvaluje Bílka za to, kterak slavně postoupil na Euro, vyhrál tam skupinu, a to všechno v éře výměny generací, po odchodu Nedvědů, Poborských a spol.

Musíme si ale uvědomit, že pokud je Bílkův tým schopen někoho porazit, tak jen soupeře střední či nižší třídy. Tím, že Bílek v kvalifikaci předčil Skoty či Litvu, se snad opravdu nemůžeme nikde chlubit.

Při losu baráže měl extrémní štěstí na Černou Horu, na šampionátu pak na nejlehčí skupinu vůbec: s Řeky, Poláky a také Rusy, co Čechům napráskali, ale pak se sami rozložili zevnitř.

Ronaldo a spol. pak ve čtvrtfinále Bílkovi jasně ukázali, kde je strop týmu, který vede. Vzpomínáte? Ve druhé půli Portugalci prakticky nepustili Čechy přes půlící čáru.

A co se té omílané generační výměny týče, jsem zvědav, jestli se na ni budeme vymlouvat třeba ještě za pět nebo deset let.

Nedvěd a Poborský skončili po MS 2006, Koller, nepočítaje záskok v Bratislavě, po Euru 2008, Ujfaluši či Jankulovski pak odehráli své poslední zápasy v roce 2009. Ale dneska už máme na kalendáři letopočet 2013.

Fitzel stojí mimo. A fanoušci jsou psychotici

Ano, na české soupisce jsou jen dva hráči z klubů evropské špičky, Čech a Rosický, to je méně, než jsme bývali zvyklí. Ale kolik takových borců na takových adresách "zaparkovali" Dánové či Bulhaři?

Za ně už totiž Laudrupové a Stoičkovové také roky nehrají. Jenže na rozdíl od Česka už se tam za jejich jména dávno nikdo neschovává.

Miroslav Pelta pokračuje v tradici svých předchůdců. O výběru a následném bytí a nebytí reprezentačního kouče si rozhoduje víceméně sám, tak jako předchozí bossové František Chvalovský, Vlastimil Košťál či Ivan Hašek.

Odborné technické komise se na její názor ptali v posledních letech jedinkrát. Na mezidobí před valnou hromadou 2009, vlastně jen k jedinému zápasu s Maltou, doporučila tehdy Dušana Uhrina. A výkonný výbor na to stejně nedbal a vybral Františka Straku.

Zatímco třeba ve Francii rozhoduje o obsazení pozic reprezentačních koučů sportovní ředitel asociace, Dušana Fitzela na FAČR se na něco takového nikdo neptá, v kompetenci má prakticky jen mládežníky.

A na názor fanoušků se nehledí už vůbec. "To, co se z jejich strany vůči Michalu Bílkovi děje, to je mimo realitu, to už je davová psychóza," říká Pelta. Na jednu stranu je sice hezké nepodléhat populismu, na straně druhé se pak tým logicky dostává pod větší tlak veřejnosti, když je zřejmé, že fanoušci trenérovi nevěří a při první příležitosti na stadionu začnou pískat a skandovaně žádat jeho konec.

Otázek se bojí, Italů asi ne

Pro to, aby si je naklonil a pracoval na své image, nedělá Michal Bílek prakticky nic. Když už jednou za uherský rok dá někomu rozhovor, o němž tuší, že nepůjde jen po povrchu a že by mu mohl být nepříjemný, pak sedí za stolem i jeho mediální poradce, který se novinářům snaží nadiktovat, jak se Bílka smějí ptát a na co.

Deníku Aktuálně.cz pak Michal Bílek na žádosti o rozhovor odpovídá přes mluvčího asociace Jaroslava Koláře vskutku bizarně. Jednou vzkázal, že nemá co říct, jindy zase bylo tlumočeno, že přece nebude dávat rozhovory někomu, kdo o něm nepíše hezky.

Budiž, Aimé Jacquet se s časopisem L'Équipe, který ho permanentně kritizoval, v roce 1998 také nebavil. Ale vyhrál pak mistrovství světa. Novináři nechtěli rozumět jeho fotbalové filozofii a on jim dokázal, že pravda byla na jeho straně.

Hlavní potíž Michala Bílka je ovšem v tom, že on žádným herním stylem, žádnou filozofií, kterou by týmu na hřišti vdechnul, nedisponuje. A nemá proto co obhajovat. Chlapík, který v sobě nemá dost odvahy na to, aby zodpověděl pár otázek, si tedy nejspíš šetří svou kuráž na dvě výhry nad Itálií...

Ale zpět k tomu nejpodstatnějšímu, k hernímu stylu a projevu, k Bílkově fotbalové "síle".

Bezbarvý kouč, tým bez tváře

Čeští fanoušci dnes v průběhu týdne v televizi mohou sledovat desítky zápasů. Nejen Real Madrid či Chelsea, ale třeba i Basilej, Kazaň, Plzeň, Spartu...

U všech jmenovaných týmů vidíte osobitou koncepci, zažité mechanismy, jejich vlastní fotbalovou tvář. U české reprezentace nic z toho k vidění není. A to na tom Michal Bílek u národního týmu pracuje už 38 zápasů. A to není málo, nastřádal zatím jen o dva méně než třeba "chilský génius" Rudolf Vytlačil...

Kolik utkání ještě Bílek dostane, aby nás přesvědčil, že je také titánem českého fotbalu, jen o tom zatím nikdo neví?

Jedno?

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz