Praha - Co na tom fotbale vidíš, vždyť do toho míče kopou pořád stejně, ne? Až vás partnerka bude takhle zrazovat od výpravy na stadion, ukažte jí třeba tohle video.

Jsou totiž věci, které opravdu vidíte jednou za dekádu. Jako třeba sobotní extempore pětatřicetiletého olomouckého brankáře Miloše Buchty. Jak je z videa patrné, v závěru utkání podstoupil běžný souboj s domácím Pulkrabem.

Spadl na zem v bolesti. Pak vyskočil, na Pulkraba vystartoval, strčil do něj a pak mu uštědřil hlavičku, čelovku, prostě ho do hlavy udeřil vlastní hlavou. Nakonec se zase svalil na trávník.

Červená karta, vyloučení, ostuda, pokuta od klubu, očekávání disciplinárního trestu... A konec kariéry? "Taky už se mi to do hlavy naskočilo. Záleží na spoustě věcí. Jaký dostanu trest, jestli se Sigma udrží v lize... Je možné, že skončím. Ale že bych chtěl kariéru uzavřít zrovna touhle ostudou, z toho bych samozřejmě nadšený nebyl. Já pořád nechápu, co jsem tam prováděl. Přijde jeden takový zkrat a člověk pokazí všechno, co si dlouhodobě budoval. Moc se všem omlouvám, stalo se to, zpátky to vzít nemůžu," říká brankář posmutněle.

Když se tak díváte na videozáznam těch momentů, co vás napadá?

Že jsem se tam zachoval jako největší debil na světě, co jiného. Já jsem v té fázi zápasu nejspíš chvílemi nevěděl, co dělám. Dostal jsem předtím ránu do hlavy. A některé situace si poté vůbec nepamatuju, jiné jsem měl uložené špatně.

Proč jste na Pulkraba takhle vystartoval? Měl jste za to, že vás při kontaktu ohrozil? Nebo vás nějak slovně vyprovokoval?

Vůbec ne, nic neříkal. Nějak se mi to asi všechno sečetlo. Už kolem 70. minuty jsem dostal ránu do hlavy v souboji s Luckassenem. Nic mu nevyčítám, normálně hrál, ale já prostě utržil silnou ránu do hlavy. Nebylo mi dobře, viděl jsem dvakrát. A pak se to asi projevilo. Byl jsem chvílemi mimo. Když se dívám na ten souboj s Pulkrabem na videu, tak on do toho šel úplně normálně, já to asi v danou chvíli vyhodnotil jinak, zase to odnesla hlava. A udělal jsem tu věc, co doteď nechápu. Někdo tomu říká blikanec. Mrzí mě to, omlouvám se. Třeba se tam projevilo i celé to psychické vypětí, co prožíváme v jarní části ligy. Pro Sigmu ji chceme za každou cenu udržet.

Přišla tedy ta vaše "čelovka" a  pak jste se zase zhroutil na trávník. Proč?

Zamotala se mi hlava a podlomily se mi nohy.

Nedochytával jste náhodou ten zápas s otřesem mozku?

Asi ano. Když jsme přijeli ze zápasu domů, šel jsem na vyšetření a lékařka do zprávy napsala, že tam malý otřes mozku být mohl. Jak říkám, viděl jsem dvojitě, trochu se mi motala hlava. Myslel jsem, že to přejde. Chtěl jsem mužstvu za každou cenu pomoci.

Ale asi byla chyba v tom stavu utkání dochytávat, ne?

Jednoznačně, teď už to vím. To by musel každý pochopit, že střídám, dostal jsem ránu do hlavy, doteď na ní mám velkou bouli.

Omluvil jste se už Pulkrabovi?

Já ty mladé kluky z Liberce tolik neznám, po utkání jsem tam viděl jeho spoluhráče, prosil jsem ho, ať mu vyřídí, že se omlouvám. Tohle jsem fakt nebyl já.

Už jste se po úderu do hlavy někdy ocitl takhle "mimo"?

Mžitky před očima jsem měl jednou v přípravě v Turecku. Ale to bylo fakt v posledních minutách. Tady se jich hrálo ještě dvacet. Bylo to moje rozhodnutí, že je odchytám. Bohužel, mohl jsem si tu velkou nepříjemnost ušetřit.

Jak na vaše extempore reagovali v klubu?

S vedením jsme o tom mluvili krátce. Trest dostanu, bude se odvíjet od trestu, který mi dá svazová disciplinárka. Potěšilo mě, že mě podrželi kluci v kabině. Slyšel jsem od nich slova podpory, že v mnoha jiných zápasech jsem tým jako kapitán podržel. Bohužel, teď jsem provedl tohle, ani pořádně nevím proč. Ale stalo se to a tým jsem tak před rozhodujícími zápasy ročníku oslabil. To mě samozřejmě mrzí ze všeho nejvíc.

Jaký trest čekáte od disciplinárky?

Obávám se, že na jeden dva zápasy to asi neuhraju... S tím už nic nenadělám. záleží na komisi. Můžu jen znovu zopakovat, že mě to velmi mrzí a všem se omlouvám. V lize zbývá šest utkání, samozřejmě bych týmu ještě rád pomohl, tak uvidíme.

A co pak?

Smlouvu mám ještě na jednu sezonu. Ale hlavou mi samozřejmě běží různé myšlenky, i ta na ukončení kariéry. Hrozně mě mrzí, jak se to všechno vyvrbilo. Spoustu let jsem chodil po světě (Trenčín, Prešov, rumunské kluby) a loni jsem se vrátil do Olomouce. Dával jsem tomu maximum, snad se mi mnohé zápasy i povedly.. Ale teď jsem všechno,co jsem si tu v klubu budoval, najednou pokazil. Mrzí mě to, moc. Snad ještě dostanu šanci to napravit.

Zachrání se Sigma?

To je samozřejmě to nejdůležitější. Patřím mezi ty starší v kabině, takže jsem kluky pořád burcoval. Nic není zbytečné, i kdyby se snad, nedejbože, sestoupilo, pořád si svými výkony píší svou další budoucnost. To jsem jim vždycky říkal. A pak jsem sám provedl tohle. Tak uvidíme, jestli nade mnou vedení klubu zlomí palicu, nebo ne.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz