Praha - Bitva o severní Londýn je tady. V sobotním šlágru anglické Premier League se utká druhý Tottenham se třetím Arsenalem. Souboje těchto dvou týmů jsou v Londýně velice populární a pro oba kluby jsou to vždy největší zápasy sezóny, ale tentokrát to bude ještě pikantnější. Oba kluby od sebe dělí pouhé tři body a reálně bojují o ligový titul.

Duel Tottenham vs. Arsenal sledujte v online reportáži ZDE

Argentinský kouč Mauricio Pochettino naprosto změnil celý Tottenham. Stejně jako v Southamptonu sází na pracovité hráče, dává šanci mladým a herní projev týmu postupně získává určitou tvář. Zajímavý je především jeho tah s Ericem Dierem, kterého přesunul na post defenzivního záložníka, z čehož při útočení těží oba krajní beci.

Pochettinova transformace Tottenhamu

Když Pochettino do Tottenhamu přišel, tak zde nalezl mančaft, který měl kvalitní individuality, ale nebyl to opravdový tým. Zároveň v kádru bylo příliš mnoho hráčů, kteří nebyli dostatečně pracovití, takže prvním úkolem bylo dostat do týmu více pracantů.

Kane, Alli a Lamela dodali více pohybu a agresivity v ofenzívě a Dier naopak v defenzívě. V záloze je doplnil energický Dembele, který je v klubu delší dobu. Ze zálohy a útoku tedy na hřišti zůstal pouze jediný hráč, který není vyloženě pracovitý – Christian Eriksen. Pokud se ovšem jedná o jednoho fotbalistu, tak je to akceptovatelné. Především u Eriksena, který dokáže nečekanou přihrávkou rozhodnout celý zápas.

V porovnání s předchozím kádrem, v němž byl líný Adebayor s Paulinhem, kterým sekundoval Eriksen, si Tottenham jednoznačně polepšil. Tři hráči, kterým není vlastní tvrdá práce bez míče, je až příliš mnoho. Není proto divu, že tým Tottenhamu ze sezony 2013/14 byl v získaných míčích až sedmnáctý, zatímco v minulé sezoně byl Pochettinův tým druhý a letos celou tabulku dokonce vede. Nikdo nezískal více míčů než Spurs.

Zajímavý je také věkový průměr základní sestavy, který šel pod Pochettinem rapidně dolů. Spurs ani předtím neměli nijak starý tým, ale momentálně je to tým mladíků, kteří se chtějí učit, což přesně jejich kouč potřebuje.

Prezident klubu Daniel Levy zároveň vyhodil sportovního ředitele Franca Baldiniho, který se staral o přestupy a všechny pravomoci nechal na svém novém trenérovi. Vypadá to, že Levy konečně našel trenéra, jemuž věří, což je pro Tottenham jedině dobře.

Arsenalu chybí vůdce

V minulosti se mohl Arséne Wenger vymlouvat na odchod tahounů týmu, nebo že si nemohl dovolit opravdu světové hráče, ale teď oba tyto hlavní důvody posledních neúspěchů padají. Wenger si může dovolit hráče za desítky milionů liber, což dokázal nákupem Sancheze nebo Özila a zároveň mu žádní hráči neodchází, jenže ani přesto Arsenal není tam, kde by za těchto okolností měl být.

Premier League je stále nejlepší liga na světě pro diváky, protože zde najdete několik atraktivních zápasů v každém kole a dokonce také menší týmy si mohou dovolit opravdu špičkové hráče – viz Dmitri Payet ve West Hamu. Celková špička Premier League ovšem pomalu, ale jistě upadá.

Chelsea prožívá nejhorší sezonu od příchodu Abramoviče, Manchester United se stále nevzpamatoval z odchodu sira Alexe Fergusona a Manchester City se v polovině sezony rozhodl, že oficiálně oznámí změnu trenéra pro následující sezonu, což je na výkonech Citizens znát. Tyto tři týmy byly v posledních letech jedinými konkurenty o mistrovský titul, ale letos ho s největší pravděpodobností ani jeden z nich nezíská. Zůstal tedy pouze Arsenal.

Jenže i přesto, že jediní konkurenti mají vlastní problémy, není Arsenal první a co je ještě horší, jeho forma má sestupnou tendenci. Arsenal znovu selhává v momentě, kdy od něj celý fotbalový svět něco očekává. Tottenham byl v Lize mistrů naposledy v sezoně 2010/2011, kdy ho táhl Gareth Bale.

Druhý soupeř v boji o titul - Leicester City - dokonce Ligu mistrů nikdy předtím nehrál a minulý rok téměř sestoupil. Tohle jsou soupeři, s nimiž Arsenal bojuje o prvenství v lize.

Wengerův tým selže vždy, když se od něho něco očekává. Každoročně mají fantastické série, hrají skvělý fotbal, ale jakmile přijde důležitý zápas a větší tlak, tak se tým složí. Letos je to znovu stejné.

Liga sice zdaleka není u konce a šest bodů není nijak velký rozdíl, ale způsob, jakým Arsenal bojuje o titul je tristní. Nikdy nebudou mít větší šanci získat ligový titul. Příští rok bude v City Guardiola, Chelsea bude mít nového trenéra a s velkou pravděpodobností také Manchester United.

Zároveň je třeba poznamenat, jaký to bude mít vliv na psychiku kádru, který se už teď nedokáže oprostit od tlaku před důležitým okamžikem. Jaká ovšem bude jejich psychika po tom, co jim každoročně těsně utíkal titul, ale když všichni jeho rivalové odpadli, tak jim ho stejně sebral Leicester, který balancuje na hranici první a druhé ligy nebo dokonce nesmiřitelný rival z Tottenhamu, když ani jeden z těchto týmů nemá zdaleka tak silný kádr jako mají Gunners?

Sobotní derby o titulu nerozhodne, ale hodně nám napoví.