Glosář - Do Bernu se vypravil osobně, užít si postupovou radost. Jenže nepřišla a miliardář Daniel Křetínský si po zápase raději stáhnul kšiltovku hlouběji do čela. To aby blesky šlehající z jeho očí "nezabíjely" na potkání.
Pár dní uplynulo, mužstvo Sparty se rozešlo na dovolenou. A trenér Vítězslav Lavička čeká, co s ním bude. Skončí? Takové signály tu jsou - a silné.
Že to má Lavička velmi nahnuté, je jistá věc a nikdo ze Sparty se to ani nepokouší vyvracet. Z Letné už dokonce prosakují zvěsti o hledání zahraničního kouče. Podle jiných zdrojů jde ovšem jen o kouřovou clonu, za níž se prý mají schovat námluvy s Dušanem Uhrinem mladším. Ale to všechno jsou jen předběžné spekulace.
Finální rozhodnutí o tom, zda Lavička skončí, nebo ne, totiž ještě nepadlo. Prstem nahoru, nebo dolů ukáže Daniel Křetínský. I podle toho, co mu doporučí členové představenstva Dušan Svoboda s Jakubem Otavou a také sportovní ředitel Jaroslav Hřebík.
Každopádně se nyní veškerá pozornost koncentruje výhradně na pozici trenéra.
Jako by pouze on samotný nesl na svých ramenou celou zodpovědnost za to, že ve Spartě dlouhodobě bije do očí nepoměr vynaložených peněz a (ne)dosažených mezinárodních úspěchů.
Úspěšnost jiných osob při plnění jejich úkolů se na Letné zjevně nevyhodnocuje tak příkře. Dušan Svoboda si bude vesele ředitelovat dál - a jeho tristní výsledky na diplomatickém poli, na něž ho Křetínský vyslal se zadáním, aby vyjednal autonomii ligy na Peltově a Berbrově asociaci, se patrně budou i nadále vnímat jako samozřejmost.
Ani dalšího člena představenstva, vrchního letenského personalisty Jakuba Otavy, se nikdo nezeptá, ve kterém aušusovém výprodeji letos pořizoval letní "posily" a předtím třeba Pauscheka a další četné omyly - a proč má tedy hlavní konkurent z Plzně střídačku plnou kvality, zatímco Sparta nikoli.
Management, nebo Studio Kamarád?
Model "my řídíme Spartu, protože spolu a hlavně s Danem kamarádíme", který se rozvíjí i do dalších podvariant typu "a taky kamarádíme s Kovym (rozuměj s Kováčem), no a tak ho zangažujeme do kádru a časem tady s námi bude taky sedět v managementu a to pak budeme trenéry vyhazovat společně, jů, to bude žůžo, bráško," sice nepřipomíná žádnou známou variantu kvalitně řízené firmy či fotbalového velkoklubu, ale na Spartě už si na sebe tihle "Křéťovi" kamarádi tak nějak zvykli.
A když nastane problém, vytrčí se jejich prst odhalující viníka střelhbitě a bez váhání.
"Podzimní část sezony považujeme za neúspěšnou. Za výsledky mužstva nese přímou zodpovědnost trenér," řekl Jakub Otava MF Dnes.
Hlavní cíl Sparta nesplnila už v srpnu, kdy se nedostala ani do play off Ligy mistrů a vypadla o předkolo dřív se švédským Malmö. Tím zase padla šance na to, že by se v sezoně vydělalo kolem 300 milionů korun. Rozuměj: šance, že by se snad majitelům mohl vrátit byť jen ždibec z miliardy, co se za deset let nasčítala při permanentním dolepování třísetmilionového ročního rozpočtu klubu. Co mu chybělo, museli vždycky vlastníci vytáhnout z vlastní kapsy.
Loni měl Lavička namále, když se z pohárové Evropy s týmem odporoučel v jednom z prvních předkol Evropské ligy, v duelech s jakýmsi Häckenem. Tentokrát ho po Malmö zachránilo, že se vzápětí podařilo prolézt alespoň do Evropské ligy. V ní Sparta na bonusech od UEFA posbírala nějakých 70 milionů, což je samozřejmě lepší než drátem do oka, ale v Křetínského matematice jde jen o drobné.
Takže se mužstvu vytyčil alespoň náhradní sportovní cíl: dostat se do jarní části téhle evropské soutěže útěchy. Jako před dvěma lety, kdy se fanoušci dočkali bonbonku v podobě zápasů s Chelsea.
Což o to, anglický soupeř byl v osudí připraven i tentokrát, jenže s Evertonem si nezahraje Sparta, ale Young Boys Bern.
A těch evropských zklamání už je na Křetínského moc. V tuhle chvíli je na Letné, zdá se, zapomenuto, jak Švýcary Lavičkův tým v Generali Areně, před vlastními fanoušky, přejel jak parní válec. Nebo jak na stejném místě herně předčil Neapol, průběžně třetí tým Serie A.
Lavička teď má na talíři, že ze skupiny Evropské ligy nepostoupil a že v lize ztrácí na Plzeň. Byť jen jediný bod.
V květnu, pravda, získal double. Ale domácí úspěch je pro Spartu jen prvním předpokladem pro úspěch mezinárodní.
A příklad Plzně jasně ukazuje, že start v Lize mistrů rozhodně není mimo dosah možností českého klubového fotbalu. Jenže pro Spartu je už léta zakletý.
Holubičí povaha má své limity
Nešlo to pod rutinérem Chovancem. Tak se v prosinci 2011 uskutečnila ve Spartě menší revoluce spojená s návratem Jaroslava Hřebíka a sázkou na nadějné mladíky z ročníku 1992. Jejich slepenec s veterány typu Jarošíka, Sionka a Ericha Brabce se však pod rukama trenéra Martina Haška na jaře 2012 úplně rozpadl a ztratil titul.
Dvě a půl sezony pak Sparta držela personální stabilitu v osobě hlavního kouče Vítězslava Lavičky. Jeho holubičí povaha a až esenciální slušnost mnohým imponují. Jenže v klíčových okamžicích se obnažují i nedostatky takové nátury. Je zjevné, že Lavička nedokáže tým strhnout. A to se projevuje extrémním rozdílem v nažhavení na domácí zápasy, kdy hráče žene dopředu vlastní publikum, a chladnou až bázlivou hrou venku. V Malmö, Zwolle, Neapoli, Bernu...
Ano, tohle už opravdu nebude náhoda a domněnka, že se trenérova mírná povaha do nedostatečně energického vyladění týmu v tomto punktu promítá, asi nebude daleko od pravdy.
Sparta si teď ale musí zodpovědět otázku: Pokud nepůjdeme dál s Lavičkou, s kým tedy? Nabídka vyzrálých trenérských osobností ověnčených mezinárodními úspěchy a stoprocentní autoritou je na českém trhu poměrně omezená. Na sto procent totiž všechny požadavky splňuje jen Pavel Vrba. A toho asi Sparta od reprezentace nevyreklamuje.
Pak se snad dá uvažovat o Dušanu Uhrinovi mladším, jehož renomé však pokazilo nečekaně rychle ukončené angažmá u plzeňského arci-rivala. Vyvolané neúspěchem v pohárové Evropě, což je zrovna téma, které je pro Spartu hodně důležité. Kdo dál? Zdeněk Ščasný sice loni na podzim s Teplicemi chytil druhou trenérskou mízu, ale i ta už se mezitím poněkud rozmělnila.
Petr Rada, jehož jméno prý na Letné také padlo, zakončil své zatím poslední angažmá v Jihlavě opravdu ostudnou výsledkovou sérií. A spekuluje se též o návratu Martina Haška, naposledy působícího v Pardubicích. Jenže na hysterické scény spojené s jeho prvním působením na lavičce Sparty, kdy svou roli příliš nezvládal, zatím ještě na Letné mnozí stále nezapomněli.
Kouč z ciziny = nákladná položka
Zahraniční kouč. To se snadno řekne, ale pro Spartu by to byl obrovský krok do neznáma, experiment s nejistým výsledkem. Byť by patrně šlo o promyšlenější a připravenější tah, než jaký nedávno provedla Slavia s Alexem Pastoorem z Nizozemska.
Ano, fotbal je kosmopolitní záležitost a ve všech zemích pracují trenéři odjinud. Najít klíč ke specifikům zdejšího fotbalu (Pelta, Berbr) a dostat se pod krunýř uzavřenosti českých hráčů, to je asi pro cizince odjinud než ze Slovenska proklatě složitá věc. Sundermann, Morales, Pastoor... Kolik jich ještě napočítáme?
Nehledě na to, že varianta se zahraničním trenérem by Spartě patrně ještě zvýšila už tak nerentabilní roční náklady. Vítězslav Lavička bere podle kvalifikovaných odhadů 250 000 korun měsíčně, to jsou 3 miliony ročně. Bez bonusů.
Pro srovnání: Nejhůř placený trenér v německé bundeslize Viktor Skripnik si v Brémách za sezonu vydělá 250 000 eur, v přepočtu 6,9 milionu korun. A to bere opravdu o hodně méně než všichni jeho kolegové v soutěži (viz přehled).
Je pravda, že miliardáře Křetínského už by tahle jedna zvýšená položka nevytrhla. Ale nezapomínejme, že Sparta, která věčně hospodaří s červenými čísly, tedy s účetní ztrátou v uzávěrkách, už je z tohoto důvodu, stejně jako řada dalších evropských klubů, pod dohledem UEFA.
Sparta každopádně stojí na rozcestí. Bude pokračovat s Vítězslavem Lavičkou, nebo odbočí jinam? A přinese jí to vytoužený mezinárodní úspěch? Zeptejte se kartářky.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
