Praha - Dostal těžkou životní ránu. A zdvihá se z ní jen pomalu.
V pondělí se Miroslav Koubek dozvěděl, že už není trenérem fotbalové Slavie. Pak vypnul telefon a sbíral síly. Své první interview po vynuceném odchodu od červenobílého týmu dnes poskytl deníku Aktuálně.cz.
Tušil jste, že se k něčemu takovému schyluje?
"Pokud o tom ve Slavii někdo něco tušil, tak já to nebyl. Jak to popsat... Šok, blesk z čistého nebe... Přinejmenším načasování toho kroku mi přijde jako velmi nešťastné... Pro mě osobně velké zklamání."
Kdo stál za vaším odvoláním? Nešlo tak trochu o vnitroklubový puč ve chvíli, kdy se v Edenu nevyskytoval generální ředitel Jaromír Šeterle?
"Takhle bych k tomu přistupovat nechtěl. Ano, pan Šeterle je s dětmi někde na jarních prázdninách, ale... Já bych to nechtěl nijak personifikovat. Že končím, mi přišli oznámit sportovní ředitel Karol Kisel a finanční ředitel Adam Řebíček. Překvapili mě."
Co jste pak dělal?
"Sedli jsme si chvíli s mými asistenty, Jurajem Šimurkou a Ivošem Knoflíčkem. A dobře nám nebylo."
Čím si tento razantní krok vedení vysvětlujete?
"Jak už jsem řekl, jsem zklamaný, ale samozřejmě to rozhodnutí respektuji. Nemám informaci o tom, že už by do Slavie vstoupil nějaký nový investor, ale asi se blíží nějaké nové finanční toky a ruku v ruce s tím přicházejí noví lidé. To se ve fotbale stává. A jak říkám, musím to respektovat. Nicméně jsem s ničím takovým nepočítal. O tom svědčí fakt, že jsem se kvůli působení ve Slavii vzdal místa trenéra reprezentace do 19 let."
Stal se rozbuškou pro personální změny prohraný zápas v Olomouci?
"Je pravda, že se nám tam první poločas vůbec nepovedl. Druhý už byl v pořádku a následný zápas s Duklou taky. Kdo se ve fotbale trochu vyzná, tomu asi musí být jasné, že taková změna, jaká teď ve Slavii proběhla, se nechystá v řádu hodin nebo dní."
Tři výhry, tři remízy, čtyři porážky. To je vaše ligová trenérská bilance u týmu Slavie. Jak sám hodnotíte míru úspěšnosti svého působení u týmu?
"Především je potřeba zdůraznit, že jsem v průběhu pěti měsíců v podstatě trénoval tři různé týmy. Začalo to tím, že jsem převzal mužstvo, které bylo v některých ohledech nefunkční. Na některých postech bylo potřeba udělat zásadní změnu. Proto jsme narychlo začali budovat druhý tým, s Ličkou či Nevesem. Udělali jsme odvážné kroky s Juharem na hrotu a podobně. "
A třetí tým?
"Ten jsme začali budovat teď v zimě. Ale šlo to ztuha. Podařilo se angažovat Necida, ale byl zraněný, takže se přípravy zúčastnil až v jejím závěru. Moc jsem chtěl Boudjemu, taky přišel na poslední chvíli. A tlačil jsem na příchod stopera, přičemž Smejkal přišel v poslední možný den. Byl tu sice Ritchie, ale ten předtím sedm měsíců nehrál fotbal... Skládalo se to na poslední chvíli, ale poskládalo se to. Teď je podle mě Slavia připravená k výraznému hernímu progresu."
S tím, že případnou smetanu už slízne někdo jiný, že?
"No, tak nějak..."
Řada fanoušků nechápe váš tah se zařazením Zmrhala na levý kraj obrany. Nebyla to chyba?
"Já to vysvětlím. Při zranění Dobrotky a odchodu Bortela jsme vedle Škody neměli jiného stopera. Proto se tam chtě nechtě musel přesunout Neves a na levou stranu defenzivy jsem jiného leváka než Zmrhala v tu chvíli neměl. Tusjak se z Táborska nevrátil v optimálním stavu, teď už se to z jeho strany lepší. Čili není to tak, že bych si vysnil Zmrhala na levém kraji obrany, to určitě ne, ale v danou chvíli to jinak nešlo. Můžu ještě něco vzkázat fanouškům Slavie?"
No jistě.
"Chtěl bych jim poděkovat za podporu, kterou jsem od nich cítil. A taky s tím související trpělivost. Velmi jsem si jí vážil. Trénovat Slavii byla pro mě čest a cítit podporu jejích fanoušků samozřejmě také. Teď už jsem mimo klub, za okolností, které mě poněkud překvapily, ale stejně na své působení ve Slavii budu vzpomínat v dobrém a na červenobílé určitě nijak nezatrpknu."
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
