Komentář - Ten šikula s desítkou na zádech jakoby personifikoval svou zemi. Malý, nenápadný, nejlepší. Takový byl na mistrovství světa Luka Modrič, takové bylo celé Chorvatsko.
Ano, Francie triumfálně prošla turnajem, ovládla finále, navíc v něm nastřílela čtyři góly. Ano, štěstí k vítězům patří. Ano, podstatný je výsledek, známky za umělecký dojem nechme krasobruslení.
Ale přes to přese všechno: Chorvati by si mistrovský titul zasloužili minimálně stejně. Kostkovaní byli před turnajem označováni médii za "černého koně" turnaje. Jenže špatně, oni regulerně patřili k největším favoritům. Stačí se podívat na jejich angažmá, samé prestižní adresy: Barcelona, Real Madrid, Atlético, Juventus, Liverpool… A všude jsou oporami.
Svou sílu ukázali už proti Nigérii, ale opravdový poprask nastal až v momentě, kdy potupili Messiho a spol. 3:0. Play off se sice spíš probili, v osmifinále proti Dánsku dokonce čelili překvapivému vyřazení. Do prodloužení šli i ve čtvrtfinále s Ruskem a v semifinále s Anglií - na mistrovství tak odehráli jeden celý zápas navíc.
Jenže ve finále proti Francii opět předvedli skvělý výkon. Na Llorise se valil jeden útok za druhým, půli Chorvati vyhráli 7:1 na střely, přičemž o ten jediný pokus se postaral z penalty Griezmann.
Francie byla v první půli trapná, přesto vedla 2:1. Mandžukič a Perišič jí oba góly vlastně věnovali… Po změně stran tým z Balkánu ještě víc utáhl šrouby, definitivně ho zlomil až gól Pogby. Škoda.
A dál: Chorvati na letošním mistrovství světa bavili. Skoro se dá se říct, že co hráč, to zajímavá story. Ve srovnání s tím byla Francie, ehm, trochu nudná.
Třeba zmiňovaný Luka Modrič. Za půl roku ho čeká soud, který ho kvůli křivému svědectví může poslat za mříže až na pět let. Přesto dvaatřicetiletý rodák ze Zadaru odehrál fantastický turnaj, po právu byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. A také nejběhavějším.
Paradoxní je, že stačilo pár centimetrů a mohl se vracet z MS s ostudou. Pět minut před koncem prodloužení osmifinále s Dánskem ho z desítky vychytal Kasper Schmeichel, jenže pár minut na to, v penaltové rozstřelu, si to Modrič hasil k puntíku znovu. A i když se štěstím, míč do sítě prorval.
Nebo Domagoj Vida, který si to schytal za video podporující Ukrajinu. Či Ivan Perišič, jenž v semifinále předvedl fantastický výkon, gól dal i ve finále, ale pak hloupou rukou srazil šance Chorvatů. Případně Ivan Rakitič, který proti Anglii nastoupil v horečkách, přesto vydržel na hřišti celých 120 minut.
Gólman Subašič se zase vytáhl tím, že v penaltovém rozstřelu proti Dánsku zlikvidoval hned tři pokusy. Možná mu k tomu pomohla i fotka deset let mrtvého kamaráda, který tragicky zemřel během jejich společného angažmá v Zadaru.
Heroická cesta Chorvatů prostě okouzlila celý svět. Dokonce i část Srbů, kteří ke svým sousedům sympatiemi zrovna neoplývají. "Sport má svůj univerzální jazyk a překračuje hranice mezi lidmi, překonává rozdíly v rase, náboženství i národnostech," prohlásil například srbský tenista Novak Djokovič.
