Glosář - Být Michalem Bílkem, to není nic k závidění. Stal se národním otloukánkem, až je ho člověku někdy trochu líto.
Bílek je totiž člověkem, který se - vinou Ivana Haška - ocitl na nesprávném místě, na něž jeho schopnosti nestačí. Konkrétně v pozici kouče české fotbalové reprezentace.
A nepobyl si tam chvilku, už se v ní trápí 41 zápasů, což je hodně... Tolik mačů z lavičky Československa neodkoučoval ani legendární Rudolf Vytlačil, co s Masopustem a spol. vyválčil stříbro na MS 1962 v Chile.
Bílkova aktuální bilance u národního týmu čítá 16 výher, 12 remíz a 13 porážek, takže posbíral 48,7 procenta možných bodů. Pro srovnání Karel Brückner 72 procent...
Katastrofa jménem Bílek teď už nicméně pomalu (nebo rychle?) spěje ke svému závěru, patrně velmi smutnému.
Páteční porážka od Arménie (1:2) totiž začíná české působení v kvalifikaci o MS 2014 přesouvat z roviny naděje na Brazílii do oblasti megatrapasu.
Šance na Brazílii? Kurz 40:1
Bílek sice vzývá zázraky v podobě 3 výher v posledních 3 zápasech, ale i kdyby přišly, stejně to ani na baráž teoreticky stačit nemusí. Druhé týmy z jednotlivých tabulek půjdou do baráže, ale ten nejslabší z nich nikoli. A zdá se, že ten nejslabší bude patrně buď z "české" skupiny B, nebo z "éčka", kde teď druhou příčku drží Norsko. Podrobnosti o matematických možnostech najdete zde.
Bookmakeři sázkové kanceláře Tipsport vyjádřili šance postupu Bílkova týmu do baráže kurzem 20:1, pravděpodobnost postupu na MS pak dokonce poměrem 40:1.
Obávám se, že jako mnohem reálnější se jeví výsledná ostuda spočívající v tom, že Češi skončí v tabulce za Italy, Bulhary, Dány a možná i Armény až pátí. Hrozí, že za zády nechají jen Maltu. Jenže tomu, co dosud v patrně nejzpackanější kvalifikaci všech dob předvedli, by to bohužel věrně odpovídalo.
Ponechme nyní Michala Bílka v jeho modlitbách volajících po zázraku a věnujme se reálnější otázce, kde najít lepšího trenéra, jenž Bílka nahradí. Trenéra, který se v další kvalifikaci bude umět opřít více o kvalitu své práce než o spolupráci nebes.
A dodejme, že "Ten po Bílkovi" to bude mít snazší v tom, že zatímco nyní postupuje na MS 2014 jen 13 evropských týmů, na Euro 2016 do Francie se jich vydá takřka dvojnásobek: konkrétně 24 mužstev. Tedy zhruba každý druhý účastník kvalifikace.
Pelta a spol. jednají v Turíně
Výkonný výbor Fotbalové asociace ČR se má sejít dnes, tedy v pondělí, v 9.00 v Turíně, kde český tým už v úterý večer čeká zápas s Italy. Původním programem zasedání sice měla být další diskuse nad smlouvou se Synerem o stavbě nového svazového sídla na Strahově, ale páteční výsledková blamáž s Arménií jistě Peltovi a jeho kolegům ve "fotbalové vládě" nastolí další téma.
V případě neúspěchu v Turíně slibuje předseda Miroslav Pelta další mimořádné zasedání. A připouští, že ani on sám už postupu do Brazílie příliš nevěří - více zde.
Duel s Italy ještě Bílek odkoučuje. Pokud v Turíně jeho tým nad vicemistry Evropy nezvítězí, česká šance na postup už takřka vymizí. Zbudou dva říjnové zápasy, na Maltě a v Bulharsku. A jestli je odkoučuje Bílek, někdo z jeho neúspěšných asistentů nebo třeba nějaký brigádník třeba z řad důchodců (Uhrin, Cipro, Brückner), to už je celkem jedno.
Nelze samozřejmě vyloučit variantu rychlého řešení, ale jako pravděpodobnější se jeví, že se pozice reprezentačního kouče nově obsadí až od 1. ledna.
Nabízí se spousta jmen... Mnoha fanoušky vzývaný Čecho-Ital Zdeněk Zeman, v Liberci úspěšný Jaroslav Šilhavý, kuloáry proskakuje jméno Jozefa Chovance...
Ale nejúspěšnějším českým trenérem posledních let je jednoznačně Pavel Vrba. Ano, potíž je v tom, že je vázán dlouhodobou smlouvou s Viktorií Plzeň. A když ho před časem chtěli k národnímu týmu Slováci, vlastník klubu Tomáš Paclík řekl: Ne!
Jenže Slováci jsou sice bratři, ale přeci jen žijí za hranicemi. Česká, vlastní, domácí, tedy NAŠE reprezentace, to už je ovšem poněkud jiný příběh. Třeba o zodpovědnosti k českému fotbalu jako celku. Lze očekávat, že téma "Vrba k reprezentaci" se teď každopádně potáhne celým podzimem.
Chovanec sněmovnu neokouzlí
A když už Miroslav Pelta, předseda FAČR, všechno zpackal, když před Eurem 2012 prodloužil smlouvu trenéru Bílkovi, teď by měl pro změnu všechno napravit a - navzdoru Paclíkově očekávanému odporu - nejlepšího českého experta Pavla Vrbu k národnímu týmu získat.
Už i proto, že očekávanou neúčastí na MS v Brazílii tvrdě utrpí příjmová stránka rozpočtu fotbalové asociace. Výrazně oslabí i renomé a kvalita fotbalu jako produktu, sponzoři se raději poženou za olympijským týmem hokejistů s Jágrem v čele.
A to všechno v situaci, kdy Pelta bude chtít u nové vlády a sněmovny prolobbovat několikamiliardovou státní dotaci na Národní stadion. To vše v temné atmosféře očekávaného završení Bílkova kvalifikačního trapasu.
Pokud Pelta k reprezentaci angažuje Jozefa Chovance nebo někoho jemu podobného, nejenže nikam neposune sportovní vývoj, ale především kolem fotbalu nerozdmýchá potřebnou pozitivní atmosféru, protože jménem typu "Chovanec" dnes prostě nikoho neoslní.
To případnému projektu "Obrození reprezentace pod taktovkou veleúspěšného Pavla Vrby", by fanoušci, sponzoři, novináři, poslanci i ministři jistě věřili mnohem víc.
Ale to celé je ještě daleko. Tak se zatím ještě na chvíli vraťme k Michalu Bílkovi.
Jediná výhra doma, góly jen outsiderům
V minulosti už tu, pravda, bývala lecjaká zklamání, ale mužstvo, co by v domácím prostředí za celou kvalifikaci porazilo jen jednoho soupeře z pěti, a to ještě nejslabší Maltu, jsme tu ještě neměli.
Podobně tu dosud nebyl tým, který by ze 7 svých vystoupení dokázal vstřelit branku jen ve 3 utkáních, a to 2 nejslabším soupeřům (Maltě a Arménii).
A to celé už prostě nemůže být náhoda.
Zápas s Arménií jen potvrdil to, co se ví už dávno, že Michal Bílek neumí tým na zápas dobře připravit, protože jeho taktické schopnosti a cit pro výběr hráčů a koučink jsou - ve srovnání s jinými dostupnými trenéry - limitované.
A nemusíme ho srovnávat zrovna s geniálním Karlem Brücknerem, i jednooký vidí, že propracovanější herní koncepci než reprezentace má kdekterý tým v Gambrinus lize.
Ano, Pavel Vrba nebo Jaroslav Šilhavý mají možnot pracovat se svými hráči denně, zatímco Michal Bílek jen při reprezentačních srazech. Ale to zoufalé NIC, co týmu vtiskne, je bohužel stále patrnější.
V závěru bojů o Euro 2012 ho ještě spasilo zařazení několika hráčů, které mu v Plzni připravil Pavel Vrba - a Bílek jim pak dal možnost pracovat v podobném rozestavení a stylu, jaký znali z Viktorie. Tohle propojení úspěšně zarezonovalo v podobě postupu na samotné Euro a čtvrtfinálové účasti na něm.
Ano, na jednu stranu šlo o největší úspěch dospělého reprezentačního týmu od Eura 2004, na stranu druhou je třeba připomenout, že v kvaliikaci předstihl Bílek (díky Rezkově skoku plavmo) Skoty, kteří v aktuální kvalifikaci nasbírali jen 5 bodů, pro baráž se tehdy také mohli najít těžší soupeři než Černohorci a do skupiny na Euru Čechům nalosovali vedle Rusů i "hratelné" Poláky a Řeky.
Až se ucho utrhlo...
Štěstí nepodložené kvalitní taktickou přípravou týmu nemohlo vydržet věčně. A v této kvalifikaci se, jak se zdá, ucho utrhlo.
Duel 0:0 s Bulhary zůstane vryt do paměti jako zápas s nejstrašlivějším herním projevem tohoto tisíciletí, černé vzpomínky se budou ubírat i k olomouckému debaklu 0:3 s Dány - a dosavadním "rezavým hřebem" Bílkovy taktické nemohoucnosti pak byl páteční duel s Armény.
Už jsme ho rozebrali v sobotním glosáři a v diskusi s Dušanem Uhrinem a Zdeňkem Nehodou. Tak jen pro připomenutí:
Bílek sáhnul po experimentální hře na dva hroty. Vybral Kozáka s Rabušicem, typově totožné útočníky, kteří nevěděli, do jakých prostorů si nabíhat, potkávali se ve stejných a pro soupeře pak bylo snadné je bránit. I proto, že nefungovala vazba na zbytek týmu, hlavičkáři navzdory permanetnímu, ale jalovému tlaku nedostávali na hlavu žádné centry.
Mizerně sehrávané pak byly i četné standardní situace. Když ze 17 rohů mužstvo ohrozí soupeře jedinkrát, asi bude někde chyba... Mimochodem: velmi podobně to vypadalo i při Bílkově kvalifikační premiéře, když v bojích o Euro 2012 odstartoval domácí porážkou od Litvy... Za tři roky se tedy neposunul ani o píď.
Když Bílek prohodí "lítalo nám to mimo bránu", je otázkou, zda si uvědomuje, že by v tom mohla být skryta i nějaká zákonitost. A že by se kvalitnější příprava, jež by vyústila v efektivnější finální fázi, od reprezentačního kouče jaksi čekala.
V jednom zápase můžete mít smůlu. Ale v celé kvalifikaci těžko...
Tak si počkejme, zda se teď nezačnou dít ty slibované zázraky. A přemýšlejme přitom, kudy dál. Cesta s Pavlem Vrbou se každopádně jeví jako ta správná.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
