Ostrava - Sám zažil to samé, dvakrát během kalendářního roku těžké zranění – přetržení předního zkříženého vazu ve stejném koleni.
Bývalý fotbalista Baníku Ostrava, SSC Neapol, Udine a AC Milán Marek Jankulovski moc dobře ví, co teď prožívá Václav Svěrkoš. Útočník Baníku Ostrava si totiž v březnu v utkání na Spartě přetrhl přední zkřížený vaz v pravém koleni a v sobotním utkání se Slováckem si zranění obnovil. Rok a necelý měsíc po Jankulovském, téměř na stejném místě trávníku na Bazalech.
„Je to snad nějaký zlý osud, že jsme se oba vrátili ze zahraničí Baníku pomoct v těžké situaci a oba jsme dopadli takhle špatně,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Marek Jankulovski. „Je to pro Vaška těžký okamžik, snad to zvládne,“ přeje si.
Marku, už jste s Václavem Svěrkošem od sobotního utkání mluvil?
„Ano, den po utkání jsme si krátce zavolali. Já ten zápas neviděl, byl jsem v Praze, ale byla to velká smůla. Nechtěl jsem Vaška otravovat dlouhým telefonátem, jen mi bohužel potvrdil po vyšetření magnetickou rezonancí, že má stejné zranění. Myslím, že v takové chvíli chce být člověk sám, tak jsme se v tom moc nehrabali.“
Václav Svěrkoš už po zápase tušil, že je zle, měl stejné pocity jako po březnovém utkání na Spartě, vy jste ale v okamžiku zranění věřil, že je koleno v pořádku.
„Já jsem si myslel, že jde jen o nějaký šok, myslel jsem, že to bude třeba jen natažené. Bohužel nebylo a znamenalo to pro mě konec kariéry po osmi minutách na hřišti. Já jsem byl rozhodnutý skončit už po předešlé sezoně v AC Milán, bylo mi v tu dobu 34 let, měl jsem po dlouhé a úspěšné kariéře. Takže návrat do Baníku měl být jenom pěknou tečkou v klubu, který mě vychoval a chtěl jsem mu pomoct. Nevyšlo to, mrzelo mě to moc, ale byl jsem s koncem smířený.“
Zatímco Václavu Svěrkošovi bylo 1. listopadu teprve 29 let a ještě má před sebou ty nejlepší fotbalové roky…
„To je pravda, Vašek je v jiné situaci, o to těžší. Ale je zase o šest let mladší, tak se snad může ještě vrátit na hřiště a jeho koleno to může zvládnout. Jestli se mu to povede, tak může ještě pěkných pár let za Baník hrát.“
Znáte z české nebo italské ligy někoho, kdo si dvakrát během sedmi osmi měsíců tak těžké zranění obnovil a pak se mu povedl návrat na hřiště?
„Nevím, jestli někdo takový existuje, snad ano. Ale já si nikoho takového v mém okolí nevybavuju. Znám samozřejmě hodně fotbalistů, kteří měli dvakrát i víckrát operované koleno nebo kolena, ale třeba šlo vždy o jinou nohu, nebo drobnější zákroky na menisku. Nebo třeba o postranní vazy. Navíc jsem ani neslyšel o někom, kromě nás dvou, kdo by si hned po návratu na hřiště v tak krátkém časovém odstupu tohle vážné zranění obnovil. Je to prostě hrozný pech.“
První operaci a následnou důkladnou rehabilitaci jste absolvoval ještě v Miláně, druhou před rokem už v Česku. Jak jste na tom zdravotně dnes?
„Cítím se pro běžný život naprosto v pořádku. Vrcholový sport už nedělám, vyhýbám se tvrdým povrchům, sportům, kde jsou časté změny pohybu. Prakticky jsem vyloučil fotbal, tenis, squash a podobné aktivity. Chodím do posilovny, trochu si zaběhat a začal jsem v létě dost jezdit na kole. To můžu a docela mě to chytilo.“
