Glosář - Ještě jeden trestňák. Argentinci tuší, že tohle je poslední šance, jak finále zachránit.
Lionel Messi se tváří suverénně, nikdo jiný se vůbec neodváží k míči přiblížit. Vystřelí - a balon letí pánubohu do oken.
"Mesiášovo" kouzlo ve finále nefunguje, vlastně už je na šampionátu mimo provoz třetí zápas v řadě.
A chvíli nato zaplní magický prostor Maracaná lavina německé vítězné extáze, Löwův tým vítězí 1:0 díky Götzeho brance v prodloužení.
Německo, korunní princ světového fotbalu, už dospělo a převzalo vládu od Španělů, tedy od týmu, co vyhrával všechny velké šampionáty od roku 2008 až dosud.
Zlatá cesta na Maracaná
"Tahle naše cesta začala před deseti lety," konstatoval Joachim Löw, muž, který spolu s Jürgenem Klinsmannem (a Matthiasem Sammerem v pozadí) překopal německý fotbal od základů.
Stejně jako jejich předchůdci vsadili na týmovou práci, ale přidali nové ingredience: rychlost, pohyb a kreativitu.
Po propadácích na Eurech 2000 a 2004 postavili úplně nový tým. Z kádru, který bronzem na MS 2006 vzkřísil jejich fotbal, zbyli v současném týmu Schweinsteiger, Lahm, Podolski, Klose a Mertesacker. Těch pět prošlo spolu s Löwem celou tu desetiletou cestu až na Maracaná.
A nebyla jednoduchá. Po stříbru na Euru 2008 odjel Löw do Jižní Afriky velmi odvážně s týmem plným nezkušených hochů, co měli ovšem doma zlato z ME "21". A tohle mužstvo s Neuerem, Özilem, Boatengem či Khedirou dozrálo právě teď. Už bylo pod tlakem, po dalších bronzech z MS 2006 i Eura 2012 německé veřejnosti bažící po zlatu pomalu začínala docházet trpělivost...
Před brazilskou misí nepodcenili Němci ani špendlík. Když jim nalosovali skupinu smrti s Portugalskem, USA a Ghanou a hlavně se spoustou přeletů, projezdili celou Brazílii - a zjistili, že jim žádné nabízené místo pro umístění jejich základního tábora nevyhovuje.
Tak si ho v Campo Bahía, na optimální křižovatce jejich fotbalových cest, postavili sami. Nešetřilo se miliony eur, ale efekt přišel. Němci si na dresy přimalují čtvrtou hvězdičku za další titul mistrů světa.
Proč? Protože jakkoli je fotbal chvílemi zcela iracionální, nějakou tu logiku v sobě, navzdory legendárnímu výroku Tomáše Pospíchala, přeci jen nese.
Argentina spoléhala na Faktor X. Marně
A logika velela favorizovat před finálovým zápasem Němce. Propracovanější a z hlediska pohledu na ofenzivní a defenzivní fázi výrazně vyváženější herní styl a systém. To byl hlavní německý trumf před duelem s Argentinou.
A k tomu den volna navíc, i výrazně snazší semifinále. Čili možnost naspořit před duelem o zlato mnohem více sil.
Co proti tomu nabízela Argentina? V závěrečných bojích dramaticky zlepšenou defenzivní fázi s občasnými pokusy o drtivý protiútok.
Především však vzývala svůj Faktor X, Lionela Messiho. Svou zbraň z kategorie iracionality, fotbalistu obdařeného mimořádným talentem, pro kterého platí, že když mu to jde, je schopen rozložit prakticky sám kterýkoli obranný systém.
Jenže Messimu to prostě nešlo. Svůj sen o tom, že vstoupí do pantheonu nesmrtelných vedle Pelého či Maradony, prostě nenaplnil. A to mu v rámci možností vytvořili všechny podmínky, o jaké si řekl.
Hvězda kdysi oceňovaná za svou týmovou práci už tuhle svoji charakteristiku před mnoha měsíci změnila. Po ztrátě míče už ani v Barceloně nepřepíná do obranného postavení, nepomáhá kolegům ve snaze získat okamžitě míč. I to je důvod, proč je Barcelona níž, než bývala. A proč si pořizuje pracovitějšího Suáreze.
Podle zlých jazyků si Messi u trenéra Sabelly vymínil, že do Brazílie nepojede Tévez, kterého "Mesiáš" údajně nemá rád.
Spasitel sám pak na MS bloumal na ofsajdové hraně a čekal na svou chvíli. V základní skupině pokaždé gólově udeřil, jako kobra. V osmifinále ještě odtáhl rozhodující gólovou akci, kterou zakončil Di Maria.
Po jeho zranění jako by však Messiho někdo definitivně polil ne živou, ale naopak mrtvou vodou.
Kroos nabízel jiný scénář
Z finále Německo-Argentina už se stává šampionátová klasika, tahle dvojice se v bitvě o zlato potkala po dvou bitvách Maradonovy a Matthäusovy generace (1986 a 1990) už potřetí. V Mexiku vyhráli Argentinci, v Římě jim to tým trenéra Beckenbauera vrátil.
Na dvacátém MS v Brazílii se urodilo desáté finále ve stylu Jihoameričan proti Evropanovi. A teprve potřetí skončila taková bitva kontinentů vítězným rykem evropských hrdel.
A to navíc v Brazílii, takže padlo další prokletí: Evropané poprvé zvítězili na turnaji, který hostil americký kontinent.
Přitom mohlo být úplně všechno jinak, kdyby třeba Higuaín zkraje utkání využil naprosto šílené Kroosovy chyby.
První německý mistr světa, který se narodil v NDR (byť v ní prožil jen několik měsíců života, načež se Německo znovu sjednotilo), udělal hrubku srovnatelnou s kiksem Davida Luize z boje o bronz. Dezorientován nalil soupeři balon do naprosto čisté šance, v tomto případě ovšem nevyužité.
Němci zprvu vůbec působili poněkud rozhozeným dojmem. Své jistě sehrála atmosféra finálového utkání, ale také vynucené změny.
Už od začátku turnaje upozorňovali experti, například Jaroslav Hřebík (více zde), na to, že němečtí obránci jsou pomalí, včetně těch krajních.
Po honičce s Alžířany vypadl z německé sestavy nejtěžkopádnější stoper Mertesacker, Boateng se místo něj zprava posunul na stoperskou pozici a vpravo začal hrát Mustafi, který se ovšem brzy zranil.
Löw tak - ač nerad - vrátil distributora míčů Lahma ze středu pole na jeho "rodnou" pozici na pravého beka. A uprostřed hřiště se přestalo řešit, jestli bude hrát Schweinsteiger, nebo Khedira. V prvním případě hráč, který přijel s nedoléčeným zraněním na MS, v tom druhém borec, co promarodil většinu jara.
Teď museli hrát oba, jenže Khedira se znovu zranil opravdu na poslední chvíli při rozcvičování před finále. A na plac musel Kramer, při vší úctě hráč, co zatím zaznamenal pouhé čtyři mezistátní starty.
A to ještě dostal záhy takovou nakládačku, že opouštěl trávník s podezřením na otřes mozku.
Löw je člověkem připraveným na všechno, ovšem tahle vynucená změna už ho přinutila změnit rozestavení. Schürrle šel logicky na křídlo a Němci byli vlastně přinuceni mít na hřišti ofenzivnější sestavu, než jak to Löw původně zamýšlel. A to už po půlhodině hry.
Sudí Rizzoli, specialista na Argentinu
Argentinci dobře věděli, kde Němce tlačí bota nejvíc, všechny své útoky vedli přes svou pravou stranu, kde se projevoval rychlostní deficit Höwedese. Moc nestíhal a Němci by se nemohli příliš divit, kdyby za jeden ze svých zoufalých zákroků dostal už v první půli místo žluté rovnou červenou kartu.
Zcela bez karet se italský sudí Rizzoli obešel po epické srážce gólmana Neuera s Higuaínem. Hned se v této souvislosti začal připomínat zabijácký zákrok "Toniho" Schumachera na Francouze Battistona na MS 1982, jenže tenkrát šel německý gólman soupeři brutálně do těla (video zde). Tentokrát Neuera zajímal v první řadě míč, až pak spadl na nepřipraveného Argentince.
A když jsme u těch trestů, za to, jak v prodloužení sejmul Schweinsteigera, měl asi Mascherano, jinak po mém (a Maradonově) soudu nejdůležitější hráč Argentiny na turnaji, dostat druhou žlutou kartu v zápase.
Ital Rizzoli pískal na tomto MS čtyři zápasy, z toho hned třikrát Argentinu, což je, pravda, nezvyklé, ale dá se říct, že navzdory několika verdiktům, o nichž by se asi dalo diskutovat, ve finále žádnou stranu fatálně nepoškodil.
Takže třeba na rozdíl od římského finále 1990, kdy Argentina dohrávala bez vyloučených Dezottiho a Monzóna, tentokrát kvůli sudím moldánky natahovat nemusí.
Na cestě do finále nastříleli Němci 17 gólů, Argentina jen 8, ve vyřazovací části pak držela vzadu čisté konto, ovšem pouze do 113. minuty finálového mače, kdy skóroval Götze.
Ten v průběhu utkání střídal Kloseho, jenž se na turnaji také zapsal do dějin, jako jeho nejlepší střelec v historii. Svých 16 gólů zaznamenal ve 24 utkáních, víc duelů na MS odehrál jen jeho krajan Lothar Matthäus (25).
Ten na Maracaná nemohl scházet mezi čestnými hosty, podobně jako německá kancléřka Angela Merkelová nebo třeba Daniel Craig, zatím poslední představitel Jamese Bonda.
Tuhle brazilskou misi zvládli nejlépe Němci. Už bylo na čase, za to, jakou práci ve svém sebezdokonalování předvedli, si úspěch zaslouží.
Za čtyři roky se to nejlepší z fotbalového světa potká v Rusku, už o dva roky dříve se lepší polovina týmů starého kontinentu sejde na Euru ve Francii.
Už brzy zjistíme, jestli do ní patří i česká reprezentace.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
