Glosář - Fotbalová Slavia se pustila do velkého experimentu spojeného s nemalým rizikem, které si však v danou chvíli nejspíš dostatečně neuvědomila.

A to riziko jí nevychází. Pod novým nizozemským trenérem Alexem Pastoorem nepřišlo ani nijak zásadní zlepšení herního stylu, ani si červenobílí nechodí do zápasů pro body jako s nůší do lesa na houby. Nebo možná ano. Jenže nůše je prázdná, houby teď jaksi nerostou...

Pořád není jisté, jestli už to v Edenu sami postřehli, ale po porážce 1:3 v Mladé Boleslavi s ještě větší naléhavostí než předtím platí, že Slavia patří mezi žhavé kandidáty sestupu z Gambrinus ligy. I proto, že ji i v nejbližších kolech čeká opět velmi náročný los.

To všechno ve složité atmosféře, kdy vlastník klubu Aleš Řebíček, jehož fotbal zjevně zajímá asi tak jako běžného diváka Babovřesků moderní bhútánská kinematografie, dolaďuje jednání o prodeji akcií Slavie novému ruskému (spolu)majiteli.

Jenže když už se to celé táhne od listopadu, tak teď už si nejspíš Rusové počkají. Přeci jen, kupovat druholigový klub, byť slavného jména, by zase až takové terno nebylo. Nebo ano, ale potom za dramaticky nižší cenu. A právě náležitá cena je zjevně to nejpodstatnější, co Řebíčka zajímá.

Nové koště už dobře nemete

Nevím, jak to má bývalý ministr dopravy s vírou, nicméně teď už možná ví, že rouhat se bohům, byť třeba jen fotbalovým, se nevyplácí.

Vyměňovat trenéra po druhém jarním kole a ještě po vítězném zápase, to se prostě jinak než urážkou fotbalových bohů nazvat nedá. Vlastně dá, ale už ne bez použití vulgárních výrazů.

Předchozí trenér Miroslav Koubek (a generální ředitel Jaromír Šeterle) zjevně bránil převratným sportovním vizím Igora Kornějeva a Karla Kisela, takže se na jejich povel najelo na nezvyklý model s nizozemským koučem.

Alex Pastoor dosud dokázal porazit 2:1 Znojmo. A jinak prohrál v Teplicích, doma s Jihlavou, v poháru s Brnem a teď v Mladé Boleslavi.

Zatímco v prvních dvou zápasech platila poučka, že nové koště mete dobře, a tým na hřišti nepostrádal tah na bránu a chuť k pokusům o častou střelbu, časem se vše opět lehce rozplizlo.

V Boleslavi Slavia nehrála ani dobře, ani špatně, snad jen ještě za stavu 0:0 měl mnohem větší důraz v koncovce projevit Necid, od jehož hostování si tedy fanoušci v zimě dozajista slibovali mnohem víc.

Jenže pak přišla situace, která celý zápas zlomila. To když David Jarolím ještě před atakem slávistického hráče stačil ve středu pole vypustit parádní kolmici na Mageru, jehož lehoučký ofsajd sudí pustili - a (slávistické) neštěstí bylo na světě.

Čontofalský šel Magerovi pod nohy, zkosil ho, byl vyloučen a náhradní (už čtyřicetiletý) gólman Černý penaltu nechytil. Brzy inkasoval podruhé, a i když Slavia ve druhé půli předvedla kompaktnější výkon a hrozila ze slušně sehraných brejků (Zmrhal míčem jen olízl zvnějšku tyč a Juhar dokonce snížil), k bodovému zisku byli Pražané přesto daleko.

Žlutá místo červené? Ale kdepak

"K rozhodčím se zásadně nevyjadřuji," říkával Alex Pastoor zkraje svého angažmá. Jak vidno, své zvyky už v Česku pomalu mění. Kupodivu však nežehral na těsný ofsajd, možná proto, že sám souhlasí s tím, aby se při moderním výkladu pravidel takové situace sudím nevyčítaly.

Místo toho se Nizozemec pustil do rozkladu, zda nestačilo udělit Čontofalskému jen žlutou kartu. S tím, že balon už měl Magera daleko od nohy.

Je fakt, že balon možná šel trochu do úhlu, ale kdyby Mageru gólman Slavie nezfauloval a bývalý reprezentant by přes něj přešel, musel by se pak asi do rána fackovat před zrcadlem, kdyby tuhle gólovou šanci neproměnil. Takže červená karta byla dozajista namístě.

Tři předchozí soutěžní zápasy sice Slavia přestála bez vyloučení, což je pro ni v této sezoně celkem atypické, jenže v Boleslavi šla zase do deseti. V tomto ročníku už posedmé, a to už je opravdu šílené číslo.

Zatímco strůjce největších slávistických úspěchů doby nedávné (a zároveň chlapík s podílem na prudkém pádu z tohoto Olympu) jménem Karel Jarolím si na mladoboleslavské lavičce užívá třetí (= evropské pohárové) příčky, a to se sympatickým čtyřbodovým odskokem na čtvrté Teplice, slávisté se musejí koncentrovat na úplně jinou matematiku.

Eskadra smrti na lavičce neseděla

Pokud pořád věří v Evropskou ligu, pak musí v Brně otočit čtvrtfinále Poháru České pošty z domácí prohry 0:1.

A pak je čeká "slast": doma Jablonec, derby na Letné a pak v Edenu Plzeň. Následovat může přímá bitva o záchranu s Bohemians v Ďolíčku. A pak Příbram, Brno, Slovácko a na závěr na Bazalech ostravský Baník.

S čím do toho boje slávisté jdou? S tím, že na Baník a "klokany" nastřádali dosud tříbodový náskok. A také s vědomím, že nevyčaruje-li Znojmo bleskově stadion, může sestupovat jediný celek.

Slávisté se zaklínají kvalitou svého kádru. Je ale opravdu tak vynikající? Na pozicích stopera a hrotového útočníka je vyloženě děravý a nedostatečný. Poslední mače navíc ukázaly, že když nehraje Boudjemaa, schází Slavii rozdílový hráč.

Při dlouhodobějším zranění Dobrotky a vzhledem k dohodě klubů, že proti Boleslavi nemůže hrát Smejkal, naskočil tentokrát na pozici stopera v nouzi záložník Gecov.

A na lavičce náhradníků seděli vedle ostřílenějších Ličky a Nitrianského (a dejme tomu Proška, případně Vyhnala) už jen devatenáctiletí Souček a Sodoma. A to tedy při vší úctě není zrovna bůhvíjaká eskadra smrti.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz