Glosář - Ani když Jablonec před časem zlanařil Tomáše Hübschmana ze Šachtaru Doněck, nevzbudilo to takový poprask, jako když ve středu začal na severu úřadovat Ivan Horník.
"U Luciferova kopyta, Ďábel je zpátky," napadlo jistě v první reakci mnohé. Korupční aféra, ve které byl Ivan Horník za hlavní figuru, se před 11 lety v médiích opravdu přehlédnout nedala. A díky Čtvrtníčkově spektáklu pronikl posléze Ivánek i do zlatého fondu české popkultury, kde se co do míry oblíbenosti usadil někde mezi hláškami z Pelíšků a potrhlými scénami Felixe Holzmanna.
Jenže Ivan Horník není postava z klauniády, ale je živý člověk, v létě mu bude pětašedesát a už nechtěl být vlastní parodií a chodit všude jen zadními dveřmi. V ligovém prostředí se po uplynutí a následném prominutí zbytku trestu, jenž mu zapovídal práci ve fotbale, pohybuje už dlouho.
Poradenství či konzultace ve stylu "tenhle hráč by k vám pasoval, ten ne" dělal poslední dobou pro mnohé kluby běžně, tím se nikdo netají.
Chtěl ale víc, ne se jen pořád plazit ve stínech. A raději vejít ještě jednou na ligový stadion, kde bude mít na dveřích vizitku se svým jménem. Tak ji má, v Jablonci. Dostal za úkol předělat nefunkční Galácticos na skromnější, ale výkonnější tým. Fajn. Ale co si tedy o jeho comebacku máme myslet? Těch názorů může být tisíc. Rovin, ve kterých lze vnímat návrat Ivana Horníka, je totiž možná stejně tolik.
Celý fotbalový hřích na jedněch zádech
Horník je v první řadě symbol. A sice symbol toho špatného. Zkaženosti, kterou po léta mnozí tušili, přičemž druzí je kvůli tomu měli za paranoiky - a pak se všichni z policejních odposlechů dozvěděli, že realita byla ještě horší, než si kdy představoval kdokoli z nich.
Zápas co zápas obvolávání rozhodčích, delegátů, nabízení třicetníků, jablek ve stokilovém balení, kouzla s losovací mincí, notičky rozesílané faxem... A také úzká spolupráce s tehdejším předsedou komise rozhodčích Milanem Brabcem, který Horníkovu Žižkovu lifroval vhodné sudí doslova na přání.
V aféře se více či méně vymáchali i mnozí další, u jiných se tušilo, že by do ní taky patřili, ale nějak je minula. Ale Horník to jako symbol odnesl za všechny, o tom není sporu.
Kdyby se teď někam do ligy vracel třeba Jaroslav Hastík, kterého aféra odvařila v 1. FC Synot, neštěkl by po tom pes. Nebo František Mysliveček. V rámci aféry byl potrestán disciplinární komisí asociace, ale od soudů odešel jako nevinný. Už léta stojí legálně za úspěchy Viktorie Plzeň a nikdo už to moc neprožívá.
Ale Ivan Horník byl král, symbol. Vždyť jeho knír a kudrliny pozná i vaše nahluchlá teta ze Lhoty. Nějaký ten bzukot přišel už kolem jeho prvního angažmá po trestu, ovšem Chomutov hrál jen třetí ligu, fajn. Ve střížkovské Bohemce pobyl jen chvilku, jistou symboliku pak v sobě nesl jeho návrat na druholigový Žižkov. Ale pořád byl svět víceméně v klidu.
Vlna se vzedmula, až když se začal řešit Horníkův příchod do Slavie. Červenobílá veřejnost, už tak dost stresovaná bratry Řebíčkovými či kupříkladu jejich nápadem angažovat kovaného sparťana "Franze" Straku, se k Horníkovi hlasitě vyjádřila mnohačetným NE. Někomu korupční ďábel nepasoval do profilu klubu dr. Edvarda Beneše a Pepiho Bicana, co se nesehnul před diktátem moci, jiným vadilo, že ve válečné zóně mezi pražskými "S" stával Horník kdysi na straně Sparty.
Slavia padla a v zákulisí se chvíli spekulovalo o Zbrojovce Brno. S tezí, že na novém stadionu by mělo hráti výrazně lepší mužstvo než to dnešní, což měl Horník zkvalitněním práce na sportovním úseku zařídit. Celé to ale nejspíš zůstalo jen v rovině nápadu, s nímž kdosi přišel, každopádně nerealizovaného.
Tak se Horník ocitl v Jablonci. A ten, jak víme, je čímsi speciální. Ano, tím, že mu šéfuje Miroslav Pelta, předseda Fotbalové asociace ČR, oficiální reprezentant českého fotbalu jak vůči fanouškům, tak třeba i vůči politickým představitelům země.
Když může být Valenta senátorem, tak...
V minulosti už Pelta s Horníkem nejednou koketoval, proslýchá se, že svého času už jeden připravený kontrakt shodil v poslední chvíli Miroslav Jansta, předseda České unie sportu. Nechtěl, aby se jeho parťák z vedení českého sportu, tedy Pelta, právě s Horníkem diskreditoval. Jenže teď už si Pelta říct nedal a udělal si to po svém.
Předsedova role je složitá. Všichni ve vás tak nějak cítí profláknutou figuru, tak to trpělivě a dobrácky shazujete poznámkami, že co bylo bylo, dneska je jiná doba a že už jste si hříchy dávno odpracoval. Snažíte se, co vám síly stačí, legitimizovat se, vytvořit si novou, lepší, důvěryhodnější image. No a pak angažujete Ivana Horníka. A můžete všechno začít stavět zase znova, pěkně od první cihly.
Směrem k širší veřejnosti se Miroslavu Peltovi bude angažmá Ivana Horníka vysvětlovat rozhodně složitěji než té fotbalové. Ta ostatně dobře ví, s kým má tu čest. A tím, že si do svého vedení volí lidi, jako jsou právě Pelta či Roman Berbr, dává poměrně jasně najevo, co vlastně pro kluky od fotbalu nějaký morální kredit znamená. Nic.
Z pohledu fotbalového polosvěta tedy bude s Horníkovým návratem asi nejmenší problém. Nějaké to máslo na hlavě tam nemá opravdu málokdo, takže pokud Horník až dosud nesl na svých zádech všechny jejich hříchy za ně za všechny, tak lze v jeho návratu bezesporu cítit i oprávněnou satisfakci.
Až zase ale někdy půjde Miroslav Pelta třeba k premiérovi pro miliardy na Národní stadion, asi mu u něj spojení s Ivanem Horníkem plusové body zrovna nevydobude. Poradím mu ale pěkný protiargument. Takový Ivo Valenta, tehdy jeden z šéfů 1. FC Synot, se v rámci aféry ve stejné době jako Horník namočil tímto telefonním pokynem: "Jardo, zdá se mi trošku, že černoprdelník tlačí káru Spartě. Chtělo by to tam skočit za ním dolů a pocentrovat to. Takové to maximum, co dáváme. Jedna a půl. Jedna."
I Ivo Valenta byl tedy pravomocně odsouzen za korupci ve fotbale. Stejně jako Horník. A vidíte, dneska je z něj ctihodný senátor. Jenže jeho příklad asi Miroslav Pelta nepoužije. Zrovna Valentův Synot totiž sponzoruje fotbalovou ligu jako celek i FK Jablonec jako klub.
No řekněte sami: Jestli už bude v pekle o jednoho čerta víc nebo míň, na tom, zdá se mi, už skoro ani nesejde. Navíc není důvod nevěřit tomu, že Horník míří na sever opravdu proto, aby tam přestavěl a zkonsolidoval fotbalový tým. Na nějaké čáry máry s penaltami ho totiž zrovna Miroslav Pelta dozajista nepotřebuje.
Předpokládejme totiž, že když Leonardo da Vinci jednou za čas potřeboval vymalovat doma v kuchyni, také si asi vystačil sám a nesháněl kvůli tomu zrovna Michelangela.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
