Glosář – "Dneska už MUSÍME!" Tenhle nápis svítil v hlavách českých fotbalových reprezentantů už v Ostravě, když šli do zápasu s Ázerbájdžánem. A protože ho nevyhráli, tlak se ještě znásobil.
"MUSÍME! Dneska, nebo nikdy. MUSÍME! Fakt poslední naděje. MUSÍME!" Když kráčeli tunelem do boje proti Norsku, už se jim v mozku roztáčel červeně blikající nekonečný pásek. A tentokrát to zvládli. V pátek v Edenu vyhráli 2:1, a byť je v kvalifikaci o MS 2018 v Rusku bude teď už pořád strašit ztráta z úvodu, přeci jen už se jim po prvním dílčím úspěchu může dýchat a přemýšlet kapku volněji.
Fotbalová reprezentace začíná nacházet pevnější půdu pod nohama, tým se začíná personálně krystalizovat a hlavně se prvním společným úspěchem začíná uvnitř nového organismu budovat i jeho vnitřní duch, sepětí, team-spirit.
Protože z tréninkového mače s Arménií, vstupní kvalifikační remízy 0:0 se Severním Irskem, výkonnostního i výsledkového debaklu 0:3 v Německu, ani z další domácí plichty s Ázerbájdžánem se toho vnitřního sebevědomí zrovna moc vykutat nedalo.
Nutno smeknout klobouk před Karlem Jarolímem. Ukázal, že má srdce velkého hráče, lidověji řečeno, že má fakt koule. Vyslat do zlomové bitvy, která už veškeré zbývající kvalifikační naděje mohla expres odlifrovat někam do pekel, Krmenčíka se Zmrhalem, k jejich reprezentačním startům číslo 1, resp. 2, to chtělo vážně odvahu. Ale všechny Jarolímovy taktické tahy vyšly tentokrát na milion procent.
Předchozí trenér Pavel "Po-mně-potopa" Vrba, co po ostudném Euru 2016 do poslední chvíle drze lhal národu, že u národního týmu zůstává, načež vzápětí zahnul kramle do Dagestánu, zanechal Jarolímovi opravdu krkavčí dědictví.
Úplně rozložené mužstvo, ze kterého po turnaji odešli Čech, Limberský, Hubník, Plašil a Lafata – a co si budeme povídat, vlastně i Rosický –, plus nulový prostor k jakékoli přípravě na novou kvalifikaci.
Největší ztráty postihly střed zálohy
Při zranění Daridy a dalších zejména středových hráčů musel Jarolím obratem vyčarovat vlastně úplně nové mužstvo. Dělo se tak za pochodu – a body se při té cestě ztrácely. To není omluva, ani výmluva, zápasy se Severním Irskem i Ázerbájdžánem se i tak vyhrát měly, ale realita byla prostě jiná. Jarolím se z toho nesesypal a novou sestavu hledal dál.
Proti Norsku vsadil na rozestavení 4-1-4-1. A za zmínku jistě stojí, že ze sestavy Vaclík – Kadeřábek, Sivok, Brabec, Novák – Droppa – Krejčí, Dočkal, Hořava, Zmrhal – Krmenčík hráli na letním Euru ve Francii pravidelně jen Kadeřábek se Sivokem a Krejčím, přičemž Dočkal dostal šanci až ve třetím mači proti Turecku. Jako Čechův náhradník působil na turnaji ještě gólman Vaclík - a to je tak zhruba všechno.
Jak vidno, polovina české sestavy je úplně nová, a to je prostě velký zásah, z předchozího týmu toho opravdu mnoho nezbylo, až vřava kvalifikačních bojů o MS v Rusku postupně vytváří mužstvo nové.
Takový Lukáš Droppa se v době Eura připravoval s jedenáctkou nezaměstnaných fotbalistů, a kdyby mu tehdy někdo zvěstoval, že se z něj za pár týdnů stane hráč základní sestavy národního týmu, asi by mu doporučil odborné vyšetření v Bohnicích.
Nicméně právě střed zálohy je místem, kde národní tým utrpěl největší rány. Oproti minulosti scházejí Rosický s Plašilem, k dispozici teď není Darida, ani Vácha s Frýdkem, dokonce ani Rada, kterého měl Jarolím otestovaného z Mladé Boleslavi.
A tak se ve středu pole objevila dvojička Hořava-Droppa. Bude-li tam i za půl roku, nebo i na podzim 2017, až bude kvalifikace vrcholit, to se uvidí. Nicméně teď, v listopadu 2016, vyhodnotil Karel Jarolím z možných variant právě tuhle jako nejlepší možnou.
Zároveň si byl vědom toho, že navzdory součinnosti s Dočkalem, o němž ještě bude řeč, je to tak trochu "varianta brod", tedy že ve středu pole český celek aktuálně nemá zrovna fotbalovou sílu par excellence, že tady nebude s jistotou vyhrávat dostatečné procento soubojů. A uzpůsobil tomu i taktiku.
Ta vycházela z toho, že se při prvotním úderu v ideálním případě podaří skórovat. A pak Češi postaví obranný blok a budou – i proti Norům a na domácím hřišti – hrát na brejky. Právě do této konstelace se tahoví hráči jako Krmenčík a Zmrhal hodili skvěle. Na rozdíl třeba od statičtějšího útočníka Milana Škody, vhodnějšího pro hru v permanentním tlaku.
Boj muže proti muži. Bonusem navíc Dočkal
Aby do sebe tyhle taktické kostičky zapadly, bylo hlavně zapotřebí dát ten vstupní gól. Norové k tomu ostatně přistoupili velmi vstřícně, v prvních jedenácti minutách pustili domácí celek hned do tří vyložených gólových šancí. A ta třetí už, chválabohu, vyšla. Pak se Češi podle plánu zatáhli a nechali Nory, ať se trápí sami se sebou.
"Jenom jsme se chvílemi stahovali o dost hlouběji, než bylo v plánu," připustil trenér Jarolím. Také těch brejkových kontraúderů by si jistě dokázal představit víc. Přišly až v závěru první půle a pak na začátku druhé, kdy s sebou přinesly i branku číslo 2.
Na ne zrovna lehkém terénu, který zkrápěl ledový déšť, se v pátečním večeru odehrávala bitva muže proti muži, ve které Češi nehráli se zcela otevřeným hledím, tedy na krásu, ale jednoznačně na výsledek.
Ukázali, že když zapnou na maximum, umí být v konfrontaci s norským soupeřem rychlejší a kreativnější, v klíčových momentech prokázali i lepší individuální techniku. A hlavním rozdílovým prvkem byl pak každopádně Bořek Dočkal.
On rozehrál akci, po níž Krejčí gólově vybídl Krmenčíka, on vypustil famózní kolmici, po níž Zmrhal skóroval podruhé. Všechna čest, pokud reprezentace hledá rozdílového hráče místo Tomáše Rosického, pak k tomu fotbalové oči a schopnost produkovat milimetrově přesné a excelentně načasované přihrávky předurčují právě Bořka Dočkala.
Pokud se mu k té výbavě podaří přibalit i náležitou pracovitost a herní disciplínu, bude týmu hej.
Zrovna proti Norům přitom Dočkal nastupoval se dvěma červíčky v hlavě. Jeden z nich, už staršího data, mu připomínal, kterak navzdory své vysoké efektivitě v počtu nastřílených branek i dosažených asistencí ztratil místo v sestavě norského klubu Rosenborg Trondheim, to když u něj nový trenér postrádal právě zpátečku při ztrátě míče. A červíček číslo 2 se zavrtal čerstvě, v podobě třízápasového ligového trestu za udeření libereckého protihráče Breiteho loktem.
Dočkal tak věděl, že kromě reprezentačního programu už si na podzim zahraje patrně jen duely Evropské ligy se Southamptonem a na Interu Milán, takže měl tuplovanou motivaci předvést, co v něm je.
A povedlo se, pokud si do hlavy na úkor "Já" pustí ještě trochu víc "My", může se stát i výrazným lídrem reprezentačního týmu.
Uvidíme, jestli k tomu pozitivnímu přerodu ještě dojde, všichni se nějak vyvíjíme, tak proč ne občas i k lepšímu (nebo ještě lepšímu). Každopádně z toho "starého" Dočkala bohužel zbyla na hřišti i další zbytečná žlutá karta za diskuse s rozhodčím.
Ano, je pro něj v kvalifikaci teprve první, ale v téhle soutěži se stojí už po dvou žlutých. Takže riziko, že posléze bude Dočkal scházet v nějaké opravdu důležité bitvě, je poměrně vysoké. A tahle "žvanírna" v Edenu byla opravdu zbytečná.
Mimochodem, po jedné žluté kartě v kvalifikaci teď mají Dočkal, Kadeřábek a Václav Kadlec. Pozor na to...
Jsou ve hře o MS a zároveň omlazují pro Euro
V úterý proti Dánsku asi trenér Jarolím vyzkouší v Mladé Boleslavi hlavně náhradníky. Další příprava je v plánu 22. března proti Litvě, vzápětí bude následovat cesta za povinným vítězstvím do San Marina.
A v sobotu 10. června čeká český celek vlastně odveta za bitvu v Edenu, protože se hraje na stadionu Ullevaal v Oslu. Každý bod tam bude dobrý, případné vítězství by Čechům ještě pěkně posílilo naději na to, že na podzim v Baku a Belfastu budou moci úspěšně odčinit příliš pozvolný domácí rozjezd do kvalifikace.
Další žhavá dějství nás tedy čekají až za sedm a více měsíců. V té době mohou být k dispozici a ve formě úplně jiní hráči než teď, mnohé tou dobou můžeme vyhlížet jinak. Závdavek pěti bodů, který si české barvy do roku 2017 ponesou, není nic moc, v optimálním případě měl být devítibodový, nicméně výhra nad Norskem ještě český prapor z bláta zmaru přeci jen pozdvihla.
Byla by škoda nechat ho brzy zase padnout, dokud je o co hrát, mají zápasy reprezentace náboj pro tým samotný, sponzory i veřejnost. A nemusíme přitom ani příliš teoretizovat, jestli už zároveň nepřipravovat tým na další kvalifikaci o Euro 2020. Jen se podívejte znovu na českou sestavu, jež vyběhla proti Norsku. A zjistíte, že už se to děje.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
