Glosář – Ve 14. ligovém kole jsme se dozvěděli spoustu věcí. Například že morálka a fair play ještě ani v českém fotbale zatím úplně nezdechly, ačkoli v to někdy už snad ani nedoufáme.
Zjistili jsme také, že Zlín to s útokem na poháry myslí opravdu SAKRA vážně. Důkaz místo slibů předvedl, když neváhal sáhnout do kasičky a "vykoupit" z blokační klauzule půjčeného útočníka Harbu, a to sumou v řádu statisíců. Jen proto, aby hráč směl v Jihlavě nastoupit.
Víme teď už i to, že Sparta má opravdu šikovné dorostence, kteří v kombinaci s "tím, co jí zbylo", jsou už teď schopni porážet průměrné ligové soupeře.
Zároveň však v lize zůstává i plno tajemna. Když už jsme u Sparty, tak za prvé není jasné, kdo ji bude od zimy trénovat, za druhé je třeba se ptát, jak je možné, že jí každého půl roku skončí na marodce půlka kádru – a v neposlední řadě je tu i třetí blikající kontrolka. S naléhavým dotazem: proč se Spartě neustále nikdo neuzdravuje?
Otazník (či možná spíš vykřičník?) s sebou nesou i komplikované postoje jihlavského trenéra Michala Bílka k fair play skutku jeho svěřence Antonína Rosy. Ať už tak či tak, svědčí všechno to, co z něj v dané souvislosti vylezlo, o koučově značné mediální neobratnosti, která se s ním k jeho škodě táhne už pěkně dlouho.
Stejně tak už se spíš vykřičník než otazník začíná po debaklu v Jablonci tyčit nad zabržděností libereckého fotbalového stroje, což teď trenéru Jindřichu Trpišovskému před druhým kolem jednání se Spartou dobré entrée opravdu nedělá.
A pak je tu ještě jedna otázka: Ztratila Plzeň v Mladé Boleslavi dva možné body, nebo získala cenný bod zvenku? To se dozvíme později, možná až po odehrání všech 30 dějství. Po tom čtrnáctém to každopádně znamená, že v průběžné tabulce ztrátu na Viktorii scukly druhý Zlín (teď -2 body), třetí Slavia (-4) i pátá Sparta (-7). Čtvrtá Mladá Boleslav zůstala na odstupu šesti bodů.
Samozřejmost? Tady jde o živobytí, vážení
Jihlava–Zlín 1:3. Euforická vlna, na které surfuje fotbalový tým z města Tomáše Bati, ševce, co obul svět, stále ne a ne spadnout. Na jednu stranu sice Zlín stále vychází z účinného brejkového konceptu trenéra Páníka, který téhle citlivě složené squadře sedí jako ulitý, na druhou stranu nutno podotknout, že poslední dobou mívají Zlínští častokrát i víc štěstí než rozumu. Jenže i zápasy, v nichž rozhodně nijak zvlášť nedominují, teď dokážou vyhrávat. Včetně toho v Jihlavě.
I Zlínu začínají odpadávat hráči kvůli zraněním či kartám, ale rozjetá jedenáctka s sebou strhává i nováčky, jako byl tentokrát mladý stoper Bačo. A vedení klubu hráčům jasně signalizuje, že tuhle jízdu směřující k pohárové Evropě bere vážně a že je připraveno je v ní maximálně podpořit.
Když si právě z Jihlavy půjčovali Zlínští útočníka Harbu, asi nemohli tušit, že podzim 2016 bude pro ně ještě úspěšnější než ten loňský. A tak souhlasili s obvyklou klauzulí, že proti Jihlavě Harba hrát nesmí, pod pokutou jisté částky X. Spekuluje se, že to X činí 200 000 korun. To není málo, ale zároveň to nebylo tak moc, aby tu sumu šéf klubu Červenka v načaté honbě za úspěchem z pokladny na jihlavský stůl nevysázel. Inu, zinkasoval miliony loni za Železníka, letos za Poznara, na druhou stranu provoz s tolika vyplacenými prémiemi za nečekaná vítězství také něco stojí. Zlín do toho ovšem šlape – a štěstěna se ho drží.
A nepustila se ho ani v situaci, která v Jihlavě otočila skóre v jeho prospěch. Rozhodčí uznali branku na 1:2 po situaci, kterou nejprve vyhodnotili jako gól neuznaný pro ofsajd hostí. Následovala ale diskuse s hráči a dotaz, který sudí Ardeleánu položil domácímu stoperovi Antonínu Rosovi: Zda míč náhodou netečoval. Rozhodčí se od něj dozvěděl, že ano – a branku tedy správně uznal.
Co se týče Antonína Rosy – v ryze idealistickém světě Mirka Dušína by samozřejmě úplně nejsprávnější variantou bylo, kdyby se sudím se svou tečí přihlásil sám, okamžitě, a ne až na jejich následný dotaz. To se sice nestalo, nicméně i za to, jak příběh reálně proběhl a jak se k němu postavil, Rosa bezesporu ocenění zaslouží.
"To je snad samozřejmost, že se přiznal, ne?" ozvali se na sociálních sítích mnozí. No... ono je, myslím, zapotřebí trochu se vcítit do situace aktérů. Zatímco v okresním přeboru se hraje o čest a žízeň, a přesto by tam leckterý hráč takovou teč nepřiznal, mnozí prvoligoví fotbalisté hrají co týden doslova o živobytí. A v situaci Jihlavy obzvlášť, protože je "na padáka".
Záleží samozřejmě na tom, jak má kdo postavenou smlouvu, nicméně takový sestup obvykle znamená ořezání klubového rozpočtu – a pro hráče následně snížení příjmu, případně i ztrátu angažmá. Čili ona to není zase až taková legrace, jak to leckomu u televize možná přijde.
Antonín Rosa byl dokonce natolik upřímný, že pravil: "Stejně by tu moji teč odhalil televizní záznam." A pak by byl v očích veřejnosti samozřejmě za vyvrhela.
To bezesporu ano, ale lidé by si to pamatovali zhruba týden, dva... A zachovat se Rosa jako lhář, mohla mít Jihlava pod palcem třeba právě ten bod, který jí na konci ligy bude k záchraně chybět.
Jestli tohle byla opravná mediální maturita, tak zase neuspěl
Ač on sám tvrdí, že to není pravda, nemůžu se nějak vnitřně zbavit dojmu, že právě tudy se bezprostředně po utkání ubíraly i myšlenky jihlavského trenéra Michala Bílka.
Na tiskové konferenci po utkání řekl: "Kdybychom se měli přiznávat na hřišti ke všemu, tak bychom se jenom přiznávali. Ano, Rosa se zachoval férově a na veřejnosti bude za hrdinu. Ale rozhodčí je od toho, aby rozhodl, a ne se pět minut dohadoval s hráči a ptal se jich, jak to bylo. S tímto jsem se dosud nikdy nesetkal." (Alespoň tak ho citoval isport.cz.)
Když se na sociálních sítích spustila vlna kritiky na Bílkovu adresu, vycházející z interpretace, že jeho "kdybychom se měli přiznávat ke všemu" je kritika počinu hráče Rosy, objevila se na iDnes.cz Bílkova korekce: V sobotu, den po utkání, řekl, že svou kritiku směřoval k tápajícím rozhodčím. A k Rosovi dodal: "Možná jsem se špatně vyjádřil. Ale určitě jsem to nemyslel tak, že bych třeba Tondovi vynadal. Naopak, v kabině jsem dnes řekl, že se zachoval správně. A ani se nemohl zachovat jinak. Kdyby ano, bylo by to špatně. Protože by byl usvědčen ze lži."
No... Na jednu stranu Bílek, přiznejme mu to, opakovaně říká: Rosa se zachoval férově. Nicméně páteční poznámka, že "u veřejnosti bude za hrdinu" tak nějak principiálně odkazuje k tomu, že naopak v trenérových očích v tu chvíli za hrdinu asi zrovna nebyl.
Klíč bych osobně viděl ve vyjádření třetím, jež Bílek na téma Rosa poskytl bezprostředně po utkání České televizi: "Tak přiznal se... Tím to hasne."
Když už si tedy hrajeme se slovíčky, tak ať se na mě pan Bílek nezlobí, ale tohle tedy nejsou zrovna oslavná slova na adresu fair play hrdiny, jehož prý pochválil před celou kabinou.
Chápu, že se v kouči po zápase míchaly silné emoce, že je v Jihlavě pod silným sestupovým tlakem. Ale vyjádření ke klíčovému punktu duelu se Zlínem z něj v pátek vycházela přinejmenším dvojaká, rozhodně interpretovatelná tak, že ho Rosova férovost zrovna dvakrát nenadchla. No a to je (pro něj) prostě špatně, ať už to myslel jakkoli.
Před lety podobně vynadal Hušbauerovi za přiznanou teč příbramský kouč Karol Marko. Taky dostal svoje, ale kde je dneska Marko? Naposledy ho snad bylo možné dohledat v malém bratislavském klubu FK Ráča.
Nechci se plést, ale domnívám se, že Michal Bílek je stále koučem s mnohem vyšší ambicí. Vždyť Spartu dovedl k "double" a reprezentaci do čtvrtfinále Euro. Má ovšem mimo jiné problém s tím, že si k němu velká část fotbalové veřejnosti vytvořila v uplynulých letech silnou osobní antipatii. Což je mimo jiné důsledek jeho dlouhodobě mimořádně slabých a nepromyšlených mediálních vystoupení.
Několik let čekal, jestli nedostane dobrou nabídku za vysokou gáži. Nepřišla, tak se pokorně pustil do práce v Jihlavě, aby si trenérské renomé znovu vydobyl. A to v očích klubových manažerů, ale i veřejnosti.
Lidé, co jsou mu blízko, říkají, že Bílkův špatný mediální obraz kvalitě jeho osobnosti neodpovídá, že je ve skutečnosti mnohem lepší trenér i člověk, než jak se navenek prezentuje. Obávám se, že jeho přinejmenším nešťastná slovní ekvilibristika kolem "případu Rosa" mu tedy k napravování tohoto nepoměru rozhodně nepomohla. A pokud snad už v mezidobí absolvoval Bílek nějaké mediální poradenství, které zjevně potřebuje, pak se zdá, že by tahle "studia" ještě rozhodně ukončovat neměl. Pokud snad totiž tohle měla být opravná mediální maturita, tak u ní po mém soudu příliš neuspěl.
Třeba si na tu Kovaříkovu střelu Plzeň ještě vzpomene...
Mladá Boleslav – Plzeň 0:0. Když se pronásledovatelé podívali na los, řekli si unisono: Jestli může Viktoria někde zakopnout, tak nejspíš v Boleslavi. A taky že ano. Leč žádná opulentní fotbalová bitva se přitom zrovna neservírovala...
Po sérii vítězství se "Bolka" v posledních třech kolech přibrzdila remízou s Brnem, porážkou od Zlína a pak v Jihlavě. A tak to s Plzní, navíc při zdravotní absenci Matějovského, zahrála na jistotu, v sevřeném bloku, prostě odzadu, s držením míče pouhých 37 procent. Brejková nadstavba víceméně scházela, takže se zápas zúžil do hledání odpovědi na otázku, jestli Plzeň domácí obranné valy prolomí, nebo ne.
A to NE v samotném závěru vykřikl velmi hlasitě Kovařík, který snad z pěti šesti metrů přepálil prázdnou branku. Nebude ten gól, potažmo vítězství, nakonec Plzni scházet?
Lazaret je plný. A co hůř, nikdo se do týmu nevrací
Sparta–Karviná 3:0. Letenští se s nepřízní osudu, nebo co je to vlastně trápí, perou statečně. Vedle vlastně už otřískaného 19letého Pulkraba šel tentokrát do boje ještě o rok mladší Havelka, jako náhradníci pak přicházeli na plac další mládežníci, v četně dalšího pokračovatele rodu Frýdků, Christiána.
Spartě ohromně pomohlo, že vstřelila velmi rychlou branku, která jednak vnesla do jejích řad klid, jednak jí umožnila úplně se nevyšťavit před důležitou čtvrteční bitvou se Southamptonem.
Při disciplinární absenci Dočkala se fanoušci obávali, kdo bude tvořit hru Letenských, ale nebyl s tím nejmenší problém. Jednak proto, že Karvinští, taktéž s vynuceně omlazeným středem pole, hráli poměrně otevřeně – a tak nebylo zapotřebí žádného dobývání tvrze, u něhož bývá Dočkal nezbytný. Bohatě postačily krásné kolmice do otevřeného prostoru z provenience Lukáše Marečka, v utkání klíčového muže Sparty.
Jak prozradil trenér Holoubek, ani Mareček přitom nebyl úplně v pořádku a potřeboval před zápasem infuze. Je otázkou, jestli ho to teď nezničí před Evropskou ligou, ale v nedělním zápase vypadal dobře.
Kromě toho, že výčet zraněných hráčů Sparty připomíná telefonní seznam – když pomineme gólmany, tak do pole scházejí Zahustel, Vácha, Rosický, starší z bratrů Frýdkových Martin, Sáček, Čermák, Šural a Václav Kadlec –, tak s velkým podivem zůstává, že navzdory lehce optimistickým avisům ze strany klubu (viz zde) se stále nikdo ne a ne zprovoznit. Přičemž u Zahustela, Sáčka, Čermáka, Šurala či Kadlece, jež trápila většinou svalová zranění, už by snad mohlo být na čase. Tohle celé prostě není normální a Spartě se nehorázná marodka opakuje po půl roce. K té záhadě by opravdu nutně potřebovala najít klíč.
Navíc teď Holoubkovi zkomplikoval při tvorbě sestavy situaci i třízápasový ligový distanc pro Dočkala a jedna stopka za 4 žluté karty pro Mazucha. V dané situaci Sparta ani moc neřeší, že 25. listopadu skončí Holoubkovi lhůta čerpaná pro výjimku, kdy i bez profilicence směl trénovat prvoligový A-tým. Ve zbytku sezony by ho měl papírově nahradit jeden z dvojice asistentů Svoboda–Hejkal, ale Sparta naznačuje, že pro tým se nic reálného nezmění.
Zranění, penalta, vyloučení. Na Liberec padají rány morové
Jablonec–Liberec 3:0. Prosakují informace, že letenské vedení zůstává v kontaktu s trenérem Jindřichem Trpišovským, kandidátem na zimní příchod do role hlavního kouče Sparty.
Hotového nicméně nic není, a liberecké výsledky tedy muži s "kloppovskou" čepicí rozhodně do ruky nehrají. Debakl v derby by bolel vždycky, teď ovšem přikoval Slovan na zisku pouhých 14 bodů po 14 kolech a podtrhl opravdu strašlivou bilanci 9 vstřelených branek v ligovém ročníku. V celé soutěži už v tomto ohledu slabší tým než Slovan nenajdete, už i Jihlava s Příbramí skórovaly 10x.
Vím, že je nešťastné, když vám Baroš odejde ze hřiště pro zranění už ve 4. minutě, když pak neproměníte penaltu a když opora z úvodu sezony, stoper Pokorný, po zranění zatím úplně nestíhá. Jenže Liberec už nutně potřebuje i pár solidních výsledků. Nějakou "kačku" ještě může v Evropské lize vydělat třeba ve čtvrtek proti Karabachu, povinně však v lize musí vyhrát zápasy se Slováckem a v Jihlavě. Přičemž v tom prvním mu kvůli vyloučení v podještědském derby bude scházet krajní obránce Coufal.
K Hušbauerovi byl Královec (příliš) milostiv
Dukla–Slavia 1:2. Po dvou remízách se červenobílí navrátili na vítěznou stezku, ale byla to dřina. Zápas se jevil vyrovnaně a hosté museli skóre ve svůj prospěch protočit. Pomohly jim k tomu dvě skutečnosti: 1) Žolík Mešanovič zafungoval kouči Šilhavému opět prakticky dokonale, tentokrát klíčovou bilancí 1+1. 2) Sudí Královec za jasně červený faul udělil Hušbauerovi zkraje druhé půle jen žluté napomenutí. Pokud slávisté po předchozích duelech startovali lehkou protirozhodcovskou hysterii, tentokrát si (ani při několika ofsajdech zdvižených Dukle spíš omylem) opravdu stěžovat nemohli, naopak.
Slovácko – Hradec Králové 1:3. Východočeši už v lize nastřádali slušných 16 bodů, což je pro ně o to cennější, že ani jeden z nich nezískali na domácím malšovickém stadionu. Jsou buď čistě zvenku, anebo je uhráli zkraje sezony, kdy kvůli přestavbě vlastní tribuny absolvovali domácí zápasy v Mladé Boleslavi.
Na Slovácku do toho dvakrát práskli zpoza šestnáctky – a hle, míče skončily v síti. Pomohly k tomu výrazně chyby domácích v základní rozehrávce, částečně vynucené vysunutým hradeckým presinkem.
Bohemians–Teplice 0:1. Smolný gól "o buzara" a nevyužitá hodinová přesilovka vrátily "klokany" zase trochu na zem.
Brno–Příbram 2:2. Dlouhé týdny výsledkově i herně zoufalí hosté se posledně proti odevzdaně působící Dukle druhou výhrou v soutěži namlsali. A teď v lize bodovali potřetí, byť jen plichtou. Netajili se přitom tím, že si toho z Brna chtěli odvézt i víc – a tak trochu pitomý penaltový faul Jakuba Šurala na Rezka i velká chyba v bránění standardní situace, po níž skóroval Brandner, jim k tomu i nahrávaly.
Jenže proti příbramským plánům se postavil Michal Škoda, který se devátým a desátým gólem v ročníku uvelebil na špičce tabulky kanonýrů, ve které má mimochodem na bratra slávistu náskok už čtyř branek.
A to v sobotu neměl daleko ani k hattricku. Kdyby ho dosáhl, sesunul by Příbram mnohem blíž sestupovému chřtánu. A hlavně sama Zbrojovka by zóně nebezpečí odskočila na odstup bezpečnější, než činí současných pět bodů jejího náskoku na Vysočinu.
Klíčová záchranářská bitva se koná už příští sobotu, kdy Příbram přivítá právě Jihlavu. Nechci malovat čerty na zeď, ale tady se asi rozdávání diplomů fair play zrovna nedočkáme.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
