Vratislav (Od našeho zpravodaje) - Ofenzivní ruské hvězdy Andrej Aršavin a Sergej Keržakov budou večer při startu Eura znamenat pro branku Petra Čecha velké nebezpečí. Reportér deníku Aktuálně.cz je osobně poznal už před devíti lety, v zimou prokřehlém Petrohradu.
Žigulíkem na bazu
Cesta žigulíkem s nápisem Taxi tam z centra Petrohradu trvala snad čtyřicet minut. Nevlídná krajina už vzbuzovala obavy typu, kam nás to ten člověk, prokristapána veze. Pak ale řidič ukázal na nevzhledné stavení a pravil: „Vot éto báza Zeníta.“
A za pár minut už naši novinářskou minivýpravu vítal zdejší „báťuška“: Vlastimil Petržela.
Rusové tehdy cítili, že jejich tréninková metodika spočívající v klusání s olověnými vestami na ramenou, už asi nebude to pravé ořechové. Měli peníze, ale špatnou pověst. Do Ruska se tehdy ještě západním expertům moc nechtělo. Ale Češi měli v Rusku dobré jméno a navíc nepříliš odtažitou mentalitu.
Vlastimil Petržela byl proto jedním z prvních zahraničních koučů, který do Ruska přijel „kázat“, kudy přivést ruský fotbal do Evropy. Angažoval ho bohatý Zenit Petrohrad, už tenkrát sponzorovaný Gazpromem.
Kabely ze zdi. Jsme v Rusku
„Ještě se to tady trochu upravuje,“ vyprávěl Petržela, když jsme se prodírali stavením, které uvnitř vypadalo jako nedokončená novostavba . Tu čouhal kabel, tam se válela překližka.
„Hoši, tohle je Saša Keržakov, představil nám nad schody mladíčka v teplákovce. „Není malej?“ poznamenal jsem, když jsme popošli dál. „Je, ale má ohromně silný nohy,“ nenechal se vykolejit Petržela, který nás pak podobně seznámil i s Aršavinem.
Popravdě nás tehdy víc zajímala kolonie českých fotbalistů, kterou si s sebou Petržela do „Pítěru“ povolal. Ale když jsme pak Keržakova s Aršavinem viděli v ligovém utkání, pochopili jsme, proč o nich Petržela tak básní. Zejména Aršavinova rychlost byla naprosto neuvěřitelná.
Aršavin do Arsenalu
I díky ní si Aršavina posléze vyhlédl londýnský Arsenal, v němž odehrál několik sezon. Poslední dobou pravda spíše jako náhradník, proto si teď na jaře odskočil do Petrohradu na hostování, aby byl na Euru v optimální formě.
I Keržakov si „střihnul“ jednu sezonu ve španělské Seville, brzy se však vrátil. Pro Rusy platí, že nejlépe je jim doma. Jsou tam skvěle zaplacení a nemají většinou potřebu dokazovat si něco „za ruběžóm“, tedy v zahraničí. Doma jsou králové.
Ale zpět do března 2003. Jakkoli vypadala báza Zenitu Petrohrad jako přestavovaná stará kůča, skrývala v sobě poklad. „Tak – a tady je kancelář,“ cvaknul najednou Petržela klíčem a otevřel dveře od místnosti zaplněné nábytkem, za který by se nemuseli stydět ani na zámku ve Versailles.
Stačí přejít práh
Z chodby s čouhajícími kabely přímo do luxusního apartmá. Rusko bylo a je zemí neuvěřitelných kontrastů. Stačí přejít práh.
Díky Petrželovi proudily do Petrohradu zástupy Čechů a Slováků. Martin Škrtel se odsud odrazil k angažmá v Liverpoolu, další kariéry Lukáše Hartiga, Pavla Mareše, nebo Martina Horáka už byly skromnější.
Jen Radek Šírl (nyní Plzeň) a brankář Kamil Čontofalský (Slavia) se ale v v roce 2007 dočkali toho, že Petrohrad získal mistrovský titul. A půl roku nato vyhrál i Pohár UEFA.
To už byl ale Petržela pryč, jeho práci tehdy ke zlatému cíli dotáhnul Nizozemec Dick Advocaat. Ano, přesně ten chlapík, který večer bude stát na lavičce ruského národního týmu.
