Michal Ngadeu, defenzivní hráč pražské Slavie, vyhrál v dresu Kamerunu africký šampionát. Jaký vliv to může mít na jeho další kariéru?
Kluby z elitních evropských soutěží o Michaelovi samozřejmě vědí. Vědí, kde působí a kde působil. Určitě je nyní Ngadeu na trhu zajímavějším hráčem než před turnajem, ale fotbal je momentální byznys. A v západní Evropě přestupové období skončilo a do léta je dlouhá doba. Je otázkou, zda výkony z mistrovství Afriky potvrdí na jaře. Rozhodně to není tak, že se teď Ngadeu dostal do žebříčku drahých hráčů, na které se v elitních ligách čeká.
Takže si nemyslíte, že vítězství na africkém mistrovství automaticky znamená laso z elitní soutěže?
Ngadeu se už v Evropě ve dvou zemích prezentoval. Samozřejmě Pohár afrických národů je sledovaný, ale nepřeháněl bych to. Těch afrických hráčů, kteří v Evropě působí nebo už působili a zaznamenali podobné úspěchy v krátkodobém časovém horizontu, bylo hodně a mnoho z nich se poté v top soutěžích výrazně neprosadilo. Nečekejte, že někdo přijde v květnu a řekne, koupíme ho, protože ten hráč v únoru vyhrál mistrovství Afriky. Navíc fotbal je kolektivní sport a nemůžeme tvrdit, že jediný hráč udělal úspěch.
Takže africký kontinentální šampionát nemůžeme srovnávat s evropským mistrovstvím?
Rozhodně ne. V Africe se hraje v obrovské vlhkosti, ve vysokých teplotách. Výkony jsou obrovsky ovlivněny emocemi, protože každý hraje s obrovskou hrdostí. Navíc Afričané se v domácím prostředí cítí daleko komfortněji i psychicky. Úspěch na turnaji je pro hráče taková vlaštovka. Evropské kluby Pohár afrických národů tolik nepřeceňují.
Pomůže úspěch Ngadeua zpropagovat českou ligu v očích dalších nadějných Afričanů?
Nejen s úspěchem Kamerunce Ngadeua ale i s nominací dalšího slávisty Simona Deliho a Sparťana Costy do národního týmu Pobřeží slonoviny, respektive Zimbabwe, se potvrzuje, že fotbalisté z české ligy mají otevřenou cestu do svých národních týmů. Jde určitě o doporučení české ligy do budoucna.
Jak těžké je dostat kvalitní Afričany do české ligy?
Dneska je těch překážek celá řada. U těch kvalitních hráčů musíte mít štěstí nebo kvalitní kontakty v afrických zemích. Musíte se dostat do příslušné země v první vlně toho "draftu", protože o kvalitních hráčích třeba víte, že se o ně zajímají západoevropské kluby, ale vy je oslovíte první. Ale také se může stát, že najdete kvalitního fotbalistu a vyřídíte mu jako první víza, což je v dnešní době v souvislosti s imigrační krizí a s přísnějším udělováním víz v zemích schengenského prostoru často problém.
Než přišel Bony do Sparty, tak jsme měli téměř hotový přestup Laciny Traorého na Letnou. Jenže dřív mu zařídila víza rumunská ambasáda, tak odešel do Kluže. Takže opravdu pro hráče je prioritou nejdříve opustit Afriku za solidních podmínek.
I kvůli historickému kontextu odcházejí afričtí fotbalisté nejčastěji do Francie, že?
Primárně se každý hráč chce dostat z Afriky. Nečeká, že dostane nabídku z Francie, jež je nejčastější první zastávka afrických fotbalistů. Nebo ze Skandinávie, kam odcházejí Afričané nejčastěji v té druhé vlně. Málokterý Afričan šel přímo třeba do Německa – tam raději počkají, zda se fotbalista prosadí ve slabší evropské lize, a když se mu to povede, tak potom za něj raději zaplatí více.
Ale už ani Francie není Afričanům otevřená tak jako dřív. Jednak nastala řada překážek s imigrační krizí, a navíc francouzská liga není nafukovací. Takže afričtí kluci odcházejí třeba i do Rumunska. Ale i česká liga je pro Afričany přitažlivá, protože v Africe fotbalisté nevydělávají nic. Takže pokud dostanou možnost, odjedou téměř kamkoli, kde dostanou víza a smlouvu.
Je česká liga pro nadějné Afričany dobrou zastávkou před elitní evropskou soutěží?
Největší výhodou je, že Afričané ve špičkových českých týmech začínají žít takový opravdu evropský život. Všechny standardy v Praze a dalších větších českých městech jsou velmi blízko západní Evropě. Oni si zvyknou na evropský život a přechod do lepších evropských soutěží je pak pro ně snazší. A pokud tým z elitní evropské soutěže vidí, že fotbalista zvládl adaptaci v Česku, tak je tu velká pravděpodobnost, že to zvládne i u nich. Přímý přechod z Afriky není vůbec snadný. Když navíc Afričan pozná luxus života fotbalisty z evropské soutěže, tak potom ve velmi velkém procentu případů ztratí motivaci, vůli a píli k fotbalu.
