Praha – Jako jeden z mála českých fotbalistů tohoto věku má za sebou zkušenost z působení v evropském velkoklubu. Ještě v patnácti letech oblékal dres plzeňské Viktorie, pak si jej však vyhlédli zástupci italského Interu Milán, kde důrazný stoper čtyři roky působil.

V dalším z medailonků představujeme obránce severočeského Jablonce Marek Kyselu.

První fotbalové krůčky Kysely zažily západočeské Blovice, kde od svých šesti let hrál. Po sedmi letech v Blovicích následně zamířil do mládežnických výběrů Viktorie Plzeň, kde působil až do roku 2008.

To, co by někteří jeho vrstevníci brali jen jako nedosažitelný sen, se jemu splnilo, když o něj v témže roce projevil zájem milánský Inter. „Když jsem to poprvé slyšel, vůbec jsem tomu nemohl uvěřit,“ vrací se ke zlomové chvíli Marek Kysela.

S Interem vyhrál Ligu mistrů

V dresu „Nerazzurri“ v rámci juniorky dosáhl na svůj dosud patrně největší klubový úspěch, když v roce 2010 vyhrál juniorskou obdobu Ligy mistrů. Ve finále soutěže porazilo Kyselovo mužstvo stejně starý tým Bayernu Mnichov 2:0, on sám pak odehrál celý zápas.

Během čtyř let v černo-modrém dresu měl nynější hráč Jablonce a lvíčat možnost trénovat také pod slavným portugalským koučem Mourinhem a potkal se s takovými jmény, jakými jsou například Zlatan Ibrahimović či mistr světa a vítěz nejprestižnější klubové soutěže světa, Marco Materazzi.

V roce 2012 Kyselova italská mise ale skončila a on se vrátit do Česka, kde o něj projevil zájem právě Jablonec. S ním mladý obránce o rok později dosáhl na druhou nejcennější klubovou trofej u nás – ligový pohár.

V Jablonci je spokojený

Na podzim loňského roku pak prodloužil ve svém stávajícím klubu smlouvu do konce sezony 2016/2017. „Za prodloužení smlouvy jsem moc rád. Mohu se nyní v klidu soustředit na výkony v Jablonci i reprezentaci,“ uvedl tehdy pro klubový web.

A s národním dresem má Marek Kysela již bohaté zkušenosti. Poprvé se objevil v národním týmu do šestnácti let v září 2007 v zápase se Slovenskem. Od té doby nosil dres s lvíčkem na prsou ve 24 duelech a v „17“ se mu v utkání s Nizozemci podařilo vstřelit zatím svou jedinou branku v národním dresu.

Do jednadvacítky dostal pozvánku poprvé v dubnu 2012 a znovu to bylo proti Slovensku. Od té doby zasáhl do dalších pěti zápasů, naposledy se představil v listopadovém přátelském zápase s Dány.