Byl krajským šéfem komise mládeže, členem výkonného výboru krajského fotbalového svazu, manažerem Regionálních akademií FAČR, jako hráč má i ligové starty. Výchovu malých fotbalistů vedl i v klubové akademii Českých Budějovic. Odstřel "nepohodlných" mužů v čele s Michalem Prokešem z vedení FAČRu ho ovšem tak vytočil, že za sebou práskl dveřmi. Všude. Nyní kouč Tomáš Maruška učí a trénuje ve Veselí nad Lužnicí a jak tvrdí, s novým směrem své kariéry je spokojený. Prostředí v českém fotbale ho však štve pořád, jak prohlásil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jako jeden z mála jste se rozhodl vystoupit proti Romanu Berbrovi veřejně. Co byl ten spouštěč, kdy jste si řekl, že s tím musíte ven?
Musím říct, že pohár trpělivosti se pomalu naplňoval delší dobu, ale absolutně přetekl v momentě, když jsem byl osobně svědkem toho, jak Roman Berbr s vedením FAČR nesmyslně chtěli odstranit a nakonec odstranili Michala Prokeše, Jirku Vorlického a jak jednali s Antonínem Barákem starším. To je pro mě dodnes strop nechutnosti. Vlastně jsem se tím utvrdil, že současnému vedení FAČR nejde o fotbal, ale pouze o udržení moci. Druhý moment, kdy jsem se veřejně vyjádřil proti autoritářskému vedení, byla chvíle, kdy se mě mnoho lidí ptalo, co s tím. Jak je to možné? Vytvořil jsem tedy krátké video a umístil na youtube s popisem toho, jak je to vlastně jednoduché.
Jaký ohlas měla vaše výzva?
To by měl posoudit asi někdo jiný, jak se jim video líbilo. Jsem si jist, že někdo ani pointu videa nepochopil. Ale vzhledem k tomu, že trvalo přes sedm minut a má přes 8000 shlédnutí, tak z mého pohledu to mělo vynikající ohlas. Pokud to otevřelo oči alespoň jednomu funkcionáři, trenérovi či hráči staršímu osmnácti let, kteří mají vliv na volbu okresního předsedy, tak to účel splnilo. Jsem přesvědčen, že volba předsedů okresních a krajských fotbalových svazů (OFS a KFS ) je klíčem k jakékoliv změně. A vlastně jeden výrazný ohlas to mělo. Oslovila mě cca desítka rozhodčích, kteří mi prý strašně fandí. Většina z nich řekla, že skončili s pískáním na krajské a okresní úrovni, protože jim vadily věci, do kterých byli nuceni. A pak se divíme, že nejsou rozhodčí. Oni by byli. Jen je nutné jim nastavit správná pravidla správnými lidmi.
Řekl jste, že Romanu Berbrovi a vedení FAČR nejde o fotbal. Jak to myslíte?
Pokud by Romanu Berbrovi šlo o český fotbal, tak si myslím, že i kdyby nebyla ani kapka pravdy na tom, co se o něm říká a píše, musí přeci dobrovolně skončit a odejít mimo fotbal, aby mu pomohl alespoň v mediální reputaci. Tohle neudělá buď hlupák, nebo psychopat. Hlupák, protože si neuvědomuje, jak mu škodí. A pokud si to uvědomuje, naplňuje znaky poruchy osobnosti, jak velmi hezky ve svých knihách popisuje uznávaný psychiatr Radkin Honzák.
Mluvíte o diktátorském přístupu ve federaci. Můžete být konkrétnější? Uvést příklady?
Jeden příklad jsem už zmínil. Takzvaná dohoda o ukončení působení technického ředitele FAČR. Prožil jsem ji osobně a mohu se vší zodpovědností říct, že to nebyla demokratická dohoda několika rozhodujících osob, to bylo rozhodnutí jednoho člověka. Ale chápu, že to je pouze subjektivní pohled. Můžu uvést i objektivní: vezměme například jedno z vyjádření samotného Romana Berbra. Tvrdí, že pokud by chtěl, ovlivnil by obsazení rozhodčích na derby Sparta - Slavia či jakýkoliv jiný zápas. Jak by toto mohlo jít v demokratickém systému? Jedině v diktátorském.
Naopak lidé, kteří by to měli změnit, jsou podle vás lhostejní a nevědomí. Jak se to projevuje? Jaký to má reálný dopad?
Dopad je takový, že předsedy OFS a KFS, kteří mají celkem padesát procent hlasů při volbě do výkonného výboru FAČR, jsou z osmdesáti procent bývalí nebo současní rozhodčí. Nutno také zdůraznit, že na volbu KFS nemají přístup všichni! Často jen část klubů na základě umístění v tabulkách 1.B tříd, 1.A tříd, krajských přeborů atd. po podzimní části. Takže ať mi nikdo neříká, že se jedná o řádné demokratické volby zástupců neprofesionálního fotbalu!
Co se musí změnit? Věříte tomu, že se dá lhostejnost a oportunismus zvrátit?
Změnit se musí to, že my, trenéři mládeže a hráči okresních a krajských úrovní, si zvolíme předsedu ve svém klubu, který se nebude bát zvednout ruku pro změnu a nebudeme se bát jít dělat předsedu OFS či KFS. A nebojme se toho, ono řídit OFS či KFS, pokud nebudeme řešit, kdo postoupí a spadne, tak časově zase náročné není.
Mrzí vás rozhodnutí odejít z fotbalu?
Já jsem z fotbalu neodešel. Trénuju ve Veselí nad Lužnicí ty úplně nejmenší hráče, hráčky a hrozně mě to baví. Pokud fotbal milujete, cestu si vždy najdete. Rozhodně mě nemrzí mé předchozí rozhodnutí na protest odejít z funkcí manažera Regionálních a klubových akademií FAČR či ředitele Klubové akademie SK Dynamo České Budějovice. Mrzí mě jen to, že jsem se pořádně ani nerozloučil s kolegy, hráči a rodiči. V té době jsem se hodně uzavřel a dnes mě mrzí jen způsob mého odchodu. Velmi rád totiž na všechny vzpomínám. Je tam řada vynikajících lidí, se kterými se stále rád setkávám a mnoho rodičů, se kterými dodnes komunikuju a sleduju životní vývoj jejich dětí.
Máte vlastní ambice získat nějakou pozici ve FAČR, pokud ve volbách dojde k personálním změnám?
Ambice nemám. Jsem ale ochoten pomoci. Pokud kluby budou chtít, jsem ochoten jít dělat předsedu OFS Tábor. Klidně. Musí ale chtít právě zástupci klubů, já je rozhodně nebudu objíždět a něco jim slibovat. Pokud někdo objíždí kluby a chce se za každou cenu stát předseda OFS, tak to není správné. Je logické, že to pak dělá z nějakého požitku. Zdravý způsob je takový, že si kluby najdou ze svého středu předsedu, třeba hráče nebo trenéra a osloví ho, ať je po další čtyři roky vede. To je dle mého správná cesta.
