Co jste během koronavirové pauzy dělali, že se na trávníky vrátila úplně jiná Sparta?

Na začátku sezony se nás v kabině sešla řada nových hráčů, muselo si to sednout. Chtělo to nějaký čas. Následně došlo i na změnu trenéra a musím říct, že nám pomohla. Je to osvěžení, pan Kotal přinesl do mužstva určitý klid. A sedla nám i pauza, do té doby situace nebyla dobrá. Teď hrajeme daleko líp zezadu, pokud góly nedostáváme, bereme body, protože jich dost střílíme. Když to kluci vzadu zavřeli, hra získala nějaký systém a konečně nějak vypadala.

I vy jste měl značně opatrný rozjezd, v prvních jedenácti kolech jste dal pouze dvě branky. Napadlo vás někdy v říjnu, že byste se na konci sezony mohl přetahovat o korunu krále střelců?

Jasně, že v době, kdy se vám nedaří, vás spálené šance trápí. Moc dobře jsem si uvědomoval, že zůstávám za očekáváním. Snažil jsem se soustředit na odhodlání a trpělivost, bušit do toho na tréninku a věřit, že to tam začne padat. Vyplatilo se, i když vím, že těch branek mohlo být víc.

A na tréninku vám to do sítě padalo?
Docela jo, ale samozřejmě, že jsem si taky něco vyslechl. Kluci se to snažili odlehčit, občas jsem nějakou vtipnou poznámku schytal. Ale i legrace k tomu patřila. Důležité bylo, že mi spoluhráči v zápase normálně přihrávali, pořád mi věřili.

Jste typem přemýšlivého fotbalisty - je to o to těžší, že se tím víc "užíráte"?

Ono je samozřejmě lepší nechat to za hlavou. Když jsem byl mladší, podobnými záseky jsem se hodně trápil, ale teď jsem se naučil už si to tak nepřipouštět. A spíš se soustředit na to, že když pak góly dáváte, zase nelítat moc vysoko. Prostě si držet klidný standard.

Společně s góly pak přišla přízeň fanoušků. Ze začátku jste to ale s nimi neměl jednoduché…

Sparta jako klub je náročný a nároční jsou i fanoušci. Rozumím, že když někdo přijde, očekávají výsledky okamžitě. Bral jsem to tak, že na to mají právo, chtějí výsledky, chtějí góly a já jsem nenaplnil svoje očekávání.

Střeleckou dietu jste rázně prolomil v říjnovém utkání proti Karviné, které jste nasázel tři branky. Byl to moment, kdy to z vás spadlo? Dal jste si doma skleničku něčeho ostřejšího? 

Možná ano, už nevím (smích). Spadlo to ze mě, ale že bych si řekl, že teď mám zase půl roku dovolenou, to ani náhodou. Snažil jsem se, aby nezůstalo jen u těch třech.

Byl na vás tlak o to větší, že jste hned na začátku navlékl na rukáv kapitánskou pásku?

Tehdy to byla volba trenérů. Měli vytypovaný okruh hráčů, volili mezi nimi. Sešlo se to tak, že Dočky s Frýďasem byli zranění, tak to vyšlo až na mě. Byla to zodpovědnost, kterou jsem i přivítal. Je mi jasné, že lidi rádi vidí, když je kapitánem zasloužilý sparťan, ale o to větší to pro mě byla pocta, snažil jsem se a pořád se ještě snažím úlohu staršího hráče plnit a brát na sebe odpovědnost.

Sezona nakonec skončila jako podle scénáře amerického filmu - v lize jste se vyšvihli na třetí místo, vyhráli jste národní pohár a vy jste se čtrnácti góly obsadil první místo, přestože je dělené. Nicméně v derby jste měl poločas k tomu, aby jste trofej získal jen pro sebe. Mrzí vás, že to nevyšlo?  

Samozřejmě, že jsem to v hlavě měl a chtěl korunu urvat. Ale je třeba říct, že mě slávisté k ničemu neopustili, neměl jsem šanci. Proto není třeba nad ničím brečet. Není to nic, co by mi zkazilo dovolenou (smích). V Edenu jsme udělali slušný výsledek, i když jsme nevyhráli. Hra jde nahoru. A ve finále králem střelců pořád jsem, i když se to dělí.

Snažili se vám spoluhráči pomoct?

Poslední dvě kola, kdy to bylo fakt aktuální, jsme to samozřejmě řešili. Jak proti Jablonci (Kozák dal dva góly), tak v derby jsem viděl, že kluci mě očima hledali. Chtěli mi pomoct a to je fajn. Ať už se nedařilo, nebo dařilo, kabina funguje.