Čím to, že se vám tak daří?
Díky pracovitosti hráčů, kteří hrají s nějakým přesvědčením, což jim přináší úspěch. A vyhýbají se nám zranění, hrajeme v ustálené sestavě. To je asi to nejdůležitější, že jsme zdraví.
Díky vítězství v Jihlavě jste poskočili na páté místo, které už může znamenat účast v předkole Evropské ligy. Přehodnotil Jablonec své cíle, které měl po podzimu?
Pro nás je důležité, že jsme se dotáhli na špičku. Teď už se nemůžeme skrývat, prohlašovat nějaké alibistické řeči. Evropa je cíl pro každý ze sedmi, osmi týmů, které mají reálnou šanci. Bylo by špatné, kdybychom říkali, že se nás netýká. Ne jako třeba Bohemka, která mluví o tom, že se zachránila… Hráči by měli mít o co hrát.
Jenže vy jste ve hře ještě i v poháru, v semifinále vás čeká zápas ve Zlíně. A pro vítěze Mol Cupu je připraven bonus v podobě přímého postupu do Evropské ligy…
Pohár je pro mě vždycky zajímavější, je to druhá nejvyšší trofej. Vítěz ligy, pak vítěz poháru. Zapíšete se do historie. Že jste pátý, to už není takový úspěch. Co si pamatuju z vlastních zahraničních angažmá, hráli jsme bundesligu, najednou přišel pohár a motivace byla dvakrát taková. A u nás by to mělo být stejné. Máme těžký los, jedeme do Zlína, ale budeme chtít postoupit.
Majitelem Jablonce je Miroslav Pelta, bývalý předseda fotbalové asociace. Co říká na vaše jarní výsledky?
Samozřejmě spolu komunikujeme, je to člověk, bez nějž by Jablonec nebyl tam, kde je. Samozřejmě je spokojený. Ale kdo mě zná, ví, že mluvím hlavně s hráči, do kanceláří chodím minimálně. Pro mě je důležitá kabina, horní patra jsem nikdy moc nenavštěvoval.
To, že jste Jablonec zvedl, oceňují v některých médiích i vaši svěřenci. Těší vás to?
Už když jsem loni přišel do Sparty, říkal jsem hráčům: nemluvte moc do novin, protože víte, jak to je. Když to šlape, je trenér výbornej, všechno je nádherný. Pak se to zhroutí, přijde špatná série, trenér ji odnese. Přijde někdo nový a hráči říkají: teď to má náboj, teď je to ono. Já jsem rád, že kluci šlapou, že je fotbal baví, ale v těchhle věcech jsem už trochu střízlivý. Ono je vždycky lepší méně mluvit a víc pracovat.
Jenže tu Spartu, kterou jste v létě musel opustit kvůli příchodu trenéra Stramaccioniho, jste v tomto kole přeskočili a vyšoupli ji z pohárových míst. Je to pro vás satisfakce?
Když jsme začínali jaro, za Spartou jsme měli sedmibodový odstup. Každý mančaft má určitý cíl, a když vidí velkokluby jako Sparta a Slavia, chce být před nimi, dokázat, že na ně má. Každý chce být před Spartou, ale že bych to bral - vyhodili mě, teď jim ukážu, tak to ne. Sparta je u nás nejlepší klub se vším všudy. Zázemím, stadionem, diváckou obcí. Když jsem do ní loni na jaře šel, měl jsem strach. Přijmou vás? Nepřijmou vás? Ale nejsem člověk, který by se něčeho zalekl, tak jsem si řekl, že tohle se nedá odmítnout. A dneska? Už se mi nestane, že když potkám sparťana, nestaví se ke mně negativně. Jsem z toho překvapený a strašně mě to hřeje u srdce.
Ale s negativními reakcemi jste se po nástupu na Letnou setkal, že?
Když se k vám donese, že někteří lidi trhali permanentku, tak vás to mrzí. Oni vás neznají, ale takové to je. Dneska zpětně jsem rád, že jsem angažmá na Letné vzal, že jsem tam mohl být.
