Praha – Ze Sparty odcházel jako dvacetiletý kluk, v pětatřiceti letech se Tomáš Rosický vrací do rudého dresu jako žijící legenda českého fotbalu.
"Změnila se spousta věcí, ale první člověk, kterého jsem tady potkal, byl doktor Čermák," zmínil Rosický dnes už 83letého lékaře, který na Spartě nepřetržitě působí už od roku 1971.
Větší návrat svého odchovance z ciziny ovšem Sparta nezaznamenala nikdy ve své historii, příchod Tomáše Rosického je naprosto unikátní událostí.
Sám Tomáš Rosický prý vůbec nepochyboval o tom, kam jeho fotbalová dráha po působení v Dortmundu a Arsenalu ve finále zamíří. "Sparta věděla už několik týdnů, že pokud budu moci pokračovat v kariéře, tak právě na Letné."
Tomáši, na Letné měli zájem o vaše služby už delší čas...
"To je pravda, ale nikdy nebyla možnost to realizovat, byl jsem vždycky vázaný v Arsenalu. Ty dveře se otevřely vlastně až teď."
Jak jste se tedy rozmýšlel teď v létě?
"Na Euru jsme zažili velké zklamání, bylo to jiné, než jsem si představoval. Potřeboval jsem nějaký čas na rozmyšlenou a navíc jsem nebyl zdravý. Nechtěl jsem přejít v nejistotě, nedoléčený. Tak jsem se dával dohromady v tréninkovém centru Arsenalu, velmi mu děkuji za to, jak se o mě postaral. Strávil jsem tam čtyři nebo pět týdnů. A už po celou tu dobu Sparta věděla, že pokud budu v kariéře pokračovat, pokud mi to zdraví dovolí, tak budu hrát za Spartu."
Měl jste v hlavě dilema, jestli ještě pokračovat coby aktivní hráč?
"Nešlo o to, jestli ještě chci hrát fotbal, nebo ne, to já budu chtít vždycky. Potřeboval jsem se ujistit, jestli mám v sobě pořád tu velkou chuť vyhrávat. Jinak už bych tu neměl žádné opodstatnění. Já si sem nepřicházím zahrát fotbal, ale vyhrávat."
Co nakonec rozhodlo?
"Zjištění, že po zranění už zase můžu trénovat s mančaftem. V sobotu jsem zapakoval v Londýně ženu a synka a oznámil jsem Spartě, že to uděláme."
Kdy budete moci nastoupit k utkání?
"Ode dneška začnu naplno trénovat s týmem. Nějaký čas na přípravu ještě potřebovat budu. Takže v nejbližším utkání po reprezentační pauze (s Mladou Boleslaví) to asi ještě nebude. Potom už snad ano, nevrátím se sice úplně hned, ale určitě to není daleko."
Fanoušci od vás budou očekávat hrozně moc...
"Jsem na to za ty roky zvyklý, i z reprezentace. Vím, že Liga mistrů se tu nehrála opravdu dlouho. Musím být dobře připravený, jinak narazím, to je jasné. Ale já jsem přišel na Letnou vyhrávat a pomoci Spartě k titulu."
Co říkáte jejím výkonům a výsledkům z poslední doby?
"Já jsem Spartu nkdy sledovat nepřestal. Její projev je kostrbatý, to každý vidí, ale na druhou stranu je tým schopen vyhrávat, i když se mu herně nedaří, to je cenné. S tím dánským protivníkem teď v play-off Evropské ligy to herně vůbec nebylo dobré, ale způsob, jakým kluci bojovali, zaslouží ocenění. Nicméně asi tušíme, že týmy jako Sparta se musí prezentovat lepším fotbalem."
Jak vidíte vaše další působení v české reprezentaci?
"Na to v tuhle chvíli neumím odpovědět."
Hrával jste roky bundesligu a Premier League. Nečeká vás po návratu do české soutěže kulturní šok? Až třeba přijedete hrát do Příbrami?
(směje se) "Vím, do čeho jdu, i v Příbrami už jsem jednou hrál. Liga se za ty roky samozřejmě strašně změnila. Když jsem odcházel, bývalo tu mnohem víc technických hráčů, co uměli s balonem. Dnes jsou zápasy hrané na dobré taktické úrovni, i v dobrém tempu, ale po technické stránce level české ligy moc dobrý není."
Prožil jste četná zranění, už nejste nejmladší... Jaké zatížení váš organismus snese? Zvládnete hrát Evropskou ligu i domácí soutěže naplno? Existuje v tom ohledu nějaká dohoda?
"Ne, nic takového. Všechno bude vyplývat z přirozeného vývoje, budeme to řešit za běhu. Nemám teď žádný problém, na který bych si vyloženě musel dávat pozor, nejdu sem s tím, že bych potřeboval nějaké tréninkové úlevy. Záleží na trenérovi, kdy a jak mě postaví. Třeba budu hroznej a nebudu hrát vůbec." (úsměv)
Co cítíte při návratu do Sparty?
"Já nikdy nezapomněl na to, kdo mě fotbalově vychoval. Profesionální fotbal hraju nějakých 18 let. A za tu dobu jsem nastupoval jen za tři kluby. Vždycky pro mě hrálo důležitou roli, abych se mohl se svým klubem identifikovat."
Podepsal jste dvouletou hráčskou smlouvu. Co až její platnost vyprší? Máte zájem pracovat třeba v managementu letenského klubu?
"S panem Křetínským jsme se o tom bavili, ale já o tom nechtěl moc slyšet. Teď přicházím jako hráč a chci se na to plně koncentrovat. Co bude potom, je otevřené, momentálně sem jdu hrát fotbal."
Hrála v rozhodování o dalším životním kroku významnou roli i vaše rodina?
"Já mám dobrou ženu, ta by se mnou šla všude. Ale my jsme rodina sparťanů, táta, brácha, nebylo co řešit, všichni jsou rádi."
Poslední, kdo ve Spartě nosil číslo 10, byl Bony Wilfried. Od té doby tohle exkluzivní číslo čekalo na ta správná záda.
— Luděk Mádl (@LudekMadl) August 30, 2016
